Česká společnost procitá!

Chobotnice mafiánů se od revoluce zmocňovala hodnoty za hodnotou až tak, že ovládla i politickou scénu po vrcholnou sféru a začala na nás dělat dlouhý nos. Bylo to zoufalé.

Psal jsem před několika roky o tom, že Chicago ve třicátých na tom bylo podobně a že tenkrát došlo ke změně díky vzepětí občanské společnosti: jistá skupina lidí vytvořila na veškerých institucích nezávislou iniciativu Chicago Crime Commission a ta sestavila seznam nejhorších gansterů s tím, že tito gansteři byli seřazení podle míry škodlivosti.

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-payne.php?itemid=13181

Dle dohody byl stanoven nepřítel číslo jedna a za toho byl tenkrát považován Al Capone (Rudi Capone, jeho bratr, byl na druhém místě a tak dál). Tento první krok následně dodal odvahu i státním orgánům včetně policie a soudců. Přesně toto byl bod obratu ve vývoji tehdejší americké společnosti. Sice se nepodařilo prokázat zločiny oněch zločinců přímo, ale i krácení daní stačilo na to, aby nepřítel číslo jedna skončil ve věznici Alcatraz na mnoho roků; tam se u tohoto klíčového mafiána rozvinula syfilis tak, že byl propuštěn s těžkou demencí a krátce na to zemřel (ostatně i v řadě jiných případů nahradí vyšší spravedlnost onu nižší potud, pokud ta selhává). Mimochodem nás se tyto události týkají, poněvadž jednou z hlavních osobností onoho boje proti organizovanému zločinu byl pozdější starosta Chicaga českého původu a hrdina Anton Czermak.

Vraťme se do přítomnosti. Nápad původně pro leckoho pošetilý spočívající v tom, že by se mohl Václav Klaus za všechna jeho vážná pochybení obvinit z velezrady dospěl tak daleko, že se jím nyní zabývá Ústavní soud. To je přece fantastický úspěch! Ačkoliv téměř každý občan měl za to, že abolice byla prostě koupeným hromadným omilostněním zločinců zločinem dalším, zdálo se, že se s tím nic dělat nedá. Dá! Když vezmeme v úvahu to, že všechny soudce jmenoval Václav Klaus samotný, díky čemuž mu jsou tak či tak zavázáni, očekávat od nich, že by se společně pochlapili a soudili zcela podle práva čili nikoliv podle postranních úmyslů, rozhodně nelze, avšak přece je i pro ně dost těžké nyní tvrdit, že se nestalo vůbec nic. To už by bylo poctivější vrátit žalobu s tím, že kompetenci pro její hodnocení necítí.

Je to téměř první vlaštovka vyletivší z hnízda občanské společnosti, avšak vypadá to tak, že další a další se již přidávají. Odvahu v sobě nacházejí úředníci na různých úřadech a snaží se již držet pravdy, mezi policisty i soudci panuje hněv nad tím, že jejich práce byla zmařena, přičemž někteří státní zástupci se jistý čas pouštějí i do politiků samotných. Mějme za jisté, že gansteři již mají strach. Ačkoliv Václav Klaus ještě na začátku roku sliboval udělit spoustu milostí svým milým souputníkům, odvahu k provedení svého záměru již nenašel. Zároveň i další president Miloš Zeman nyní tvrdí, že od amnestií dává ruce pryč. To je přece fantastický úspěch! Bezesporu spousta jiných se bude bát dělat to, co dělali dřív (zlí lidé jsou totiž převážně slaboši).

Na občanské společnosti nyní je, aby si dodala ještě více odvahy, vyhrnula si rukávy a dala se do práce. Máme na to a můžeme se opět zařadit mezi vyspělé kulturní společnosti?

Yes, we can!