Rozsudek nad manažery MUS, kteří dostali vysoké tresty od švýcarského soudu, současně vypovídá o tom, jaký zde vládl a možná i někde dál vládne právní řád či spíše neřád. Zločiny manažerů MUS umožnily, tolerovaly a kryly po celou dobu uplynulých patnáct let nejvyšší státní orgány, premiér, vláda, policie a justice. Vláda v čele s tehdejším premiérem Zemanem schválila podvodný prodej dolů, ačkoliv byla varována a velmi dobře věděla, že ta věc je silně podezřelá. Policie a justice důsledně a opakovaně zametaly kauzu pod koberec. Švýcarské justiční orgány marně vyzývaly naší justici a ministerstvo financí k součinnosti při vyšetřování podvodníků. Odpovědní činitelé byli slepí a hluší k zjevnému případu gigantického podvodu. Musela se toho ujmout justice cizího civilizovaného státu, v němž se realizovala část finančních transakcí celého podvodu. Je neuvěřitelné, že okrádání našeho státu o miliardy a s tím spojené gigantické podvody musí nakonec potrestat cizí země, které vlastně o nic nešlo. Náš stát švýcarským orgánům stále tvrdil, že okraden není, respektive, že o tom nemá žádné důkazy. Rozsudek švýcarského soudu je definitivním stvrzením toho, že jsme v uplynulých patnácti letech nepatřili mezi civilizované státy, protože v civilizovaném státu by se tak obrovský zločin nemohl zamést pod koberec. Schopnost politického režimu a justice obcházet zákony tam, kde jde o miliardy nás všech, nás staví na Východ. Můžeme do nekonečna opakovat, že patříme na Západ. Tento rozsudek nás poslal zpátky na Východ.

Ukázalo se totiž, že část policie a justice sloužila zájmům politiků a na ně napojených podvodníků, kteří celou věc organizovali a zajišťovali. Ukázalo se, že politicko-ekonomická mafie okrádající stát v řádu miliard, si umí zajistit imunitu a beztrestnost. Ukázalo se, že se pod vlivem velkých peněz hroutí integrita politiků, některých policistů i některých státních zástupců. Celá tato mafiánská politicko-justičně-policejní mašinérie umožňující rozkrádání v řádu miliard tu bez problémů fungovala posledních patnáct let. Je pravdou, že jmenování Pavla Zemana nejvyšším státním zástupcem (k němuž došlo pravděpodobně omylem – nikdo z mocných tehdy netušil, co se z Pavla Zemana vyvine) a následně řada jeho kroků – odvolání vrchního státního zástupce v Praze Rampuly, jmenování Lenky Bradáčové na jeho místo, jmenování Ištvána vrchním státním zástupcem v Olomouci a s tím související základní proměna aktivity státního zastupitelství a policie v oblasti velké korupce zlomilo moc justiční mafie, čímž se podstatně změnila situace. President Václav Klaus sice ještě stačil amnestií omilostnit podstatnou část tunelářů a korupčníků tak, aby unikli Zemanem zreformovaným justičním orgánům, nicméně do budoucna se tu pomalu začíná stavět hráz v podobě neodvratné a neúplatné vlády zákona. Vláda zákona v oblasti korupce se snad pomalu začíná vracet do naší země.

Člověk si nutně musí položit otázku, co bude s těmi, kdo schvalovali podvodný prodej a způsobili miliardové škody, co bude s těmi zametači pod koberec, co bude s těmi, kdo tvrdili, že nejde o trestnou činnost a odmítli se připojit k trestnímu stíhání ve Švýcarsku, takže nemáme v podstatě nárok získat ukradené miliardy zpět. A člověk si také bohužel musí nutně odpovědět, že se opět nestane nikomu nic. Protože my na ten Západ stále ještě nepatříme.