Slovo dříve vážilo více než dnes. Za slovo, za veřejně projevený názor se chodilo do vězení. Když už nikdo jiný, tak totalitní moc slovo velmi cenila a proti svobodnému slovu okamžitě nastoupila a jednala. Svobodně se vyjadřovat bylo riskantní, lidé na svobodném slově cenili odvahu a už tak nezkoumali obsah. To neznamená, že by nám nešlo o pravdivost nebo kvalitu slova. Abychom rozpoznali, co je pravda, museli jsme se pokusit pravdu ve slovech odkrývat a ve vzájemném dialogu ji hledat a nacházet. A to i za cenu pronásledování. Bez svobody není pravdy. A bez pravdy se nedozvíme, co jsme, kam jdeme a po čem toužíme. Už samotná kuráž svobodně vystoupit zjednávala člověku a jeho slovu váhu. Svoboda slova byla existenciální podmínkou našich životů. Proto jsme pro svobodu slova trpěli, za ni jsme bojovali a riskovali vězení a pronásledování. Až jsme nakonec svobodu slova vybojovali.

A stala se zvláštní věc. Dnes, kdy máme svobodu slova, slovo neváží nic. Je možné říci cokoliv, jakkoliv, a nic to neznamená. Ve svobodné společnosti není odvážné svobodně a otevřeně se vyjadřovat. Nejuznávanější váhou je cena, za kterou se slovo na trhu slov prodá. Je-li ta cena vysoká, stoupá i váha takového slova. Jistou váhu slovu dává i jeho kvalita nebo to, jak odkrývá pravdu o světě. Nicméně to je velice relativní váha, záleží na tom, kdo kvalitu nebo pravdivost slova posuzuje. Na trhu slov ke každému slovu existují desítky, stovky a tisíce variant slov na podobné téma. Který z tisíců názorů na totéž téma je pravdivý a který nikoliv, nelze rozhodnout. Velkou roli hraje opakování týchž názorů a slov, četnost jejich výskytu. Za pravdivý se obvykle má ten názor či slovo, které se nejčastěji vyskytuje. Obsah hraje stále menší roli v posuzování kvality a pravdivosti slova. Postmoderní mistři manipulace se slovy vyhrávají soutěž v pravdivosti slov tím, že dokáží zajistit svým slovům nejčastější výskyt. V postmoderním světě se tomu říká masová komunikace. Kdo chce hledat a najít pravdu, ať ji v oblasti masové komunikace nehledá. Tam ji nenajde.

Obsah slova jako pravé kritérium pravdivosti slova se v postmoderním světě stal minoritní záležitostí. V úzkém kruhu hledačů pravdy vyslovujeme slova obklopeni obecným a naprostým nezájmem. Většina společnosti si užívá svobody, kdy o pravdě rozhoduje neviditelná ruka trhu slov. Co se říká nejčastěji, bude nejspíš asi pravda. Většina lidí s tím vystačí. Proto vytváříme paralelní polis hledačů pravdy, kteří unikají z trhu slov zvaného masová komunikace. Ve vzájemném dialogu jako kdysi, ale dnes už bez rizika, hledáme a objevujeme pravdu, která mezi námi tiše a nenápadně pobývá a my jsme pastýři jejího skromného bytí. Slovo už neváží tolik jako kdysi, kdy těžklo pod vahou totalitního režimu. Dnes je slovo lehké jako pírko, ale o to těžší je udržet ho v pozorné péči nás zapomenutých pastýřů.

Vyšlo v Revue Prostor