Irská facka Evropě
Nyní jde o to, jak se k irskému vetu zachová zbylých 456 milionů, samozřejmě svobodně, rozumně a demokraticky. Domnívám se, že první, co oněch 456 milionů napadne, je to, že je nějak divné, když úsilí tak velkého počtu zmaří veto tak malého počtu. Dále je asi napadne, že samotný účel jednotné Evropy čelit (jako jediná možnost) coby jeden silný celek narůstající konkurenci nových velmocí a celků ve světě nepřesvědčí určitou část nacionálně orientovaných Evropanů o nutnosti integrované Evropy. Stejně tak je, jak se ukazuje, nepřesvědčí ani systém sebevětších a sebelépe míněných dotací. Hodně Evropanů si také řekne, že s takto iracionálně nacionálně orientovanými občany ani moc nechce být v jednom domě. Od těchto nápadů není daleko k nápadu, který už tady několikrát zazněl, a sice k projektu dvourychlostní Evropy. Evropané na zastávce zvané evropská ústava se jednoduše rozloučí s nacionalisty, které ponechají ve stávajícím smluvním uspořádání, a odjedou ve vlaku dále se integrující Evropy. Svoboda je volba. Jedna Evropská unie je asi příliš těsná pro lidi upřednostňující národ děj se co děj na jedné straně a pro lidi toužící ukrýt se v Evropském domě před hrozbami globálního světa. Proto je dle mého názoru nanejvýš potřebné a nutné umožnit evropským státům zvolit si svůj osud: buďto v dále se integrující Evropě ale s omezenou státní suverenitou, anebo v jakémsi přidruženém společenství států volně s EU spjatých a kooperujících. V životě lidí ani států nelze mít všechno. Nelze mít výhody plynoucí z integrované Evropy a současně pod záminkou nacionálně státní svébytnosti tutéž Evropu zevnitř rozkládat. A na druhé straně nelze integrovat Evropu bez ztráty části národní suverenity. Zdá se mi, že přišel čas si tyto asi samozřejmé, ale dosud málo vydiskutované a prezentované věci, dát tvrdě a otevřeně na stůl a pak se rozhodnout. Také u nás se pak budou muset občané svobodně a rozumně rozhodnout, co je pro naší zemi lepší. Já si rozhodně půjdu koupit lístek do vlaku integrující se Evropy.
Evropská unie byla dosud tak trochu takový kočkopes, který Evropanům sliboval jak evropskou jednotu, tak i plnou národní svébytnost. Irové svojí fackou Evropu vzbudili z tohoto iracionálního snu. Obojí evidentně nejde to a je třeba to rozseknout.