Neustále se stupňující spor o to, kdo po neděli povede Zelené, mi připadá zcela neužitečný a k smíchu. Dětské omalovánky na stránkách Dany Kuchtové mohou zapůsobit leda na děti z mateřské školky. Na druhé straně dramatické oznámení Martina Bursíka, že buďto všechno nebo nic, mi nepřijde o nic více konstruktivní nebo nějak koncepční. Bursík si problém s Kuchtovou vyrobil sám, když jí nepochopitelně spolu s Topolánkem potopili jako ministryni školství. Jí pak nezbylo nic jiného, než se pokusit ho odstranit z vedení strany, protože pod ním neměla do budoucna šanci. Přitom každý z nich reprezentoval určitou důležitou část Zelené strany.

Já jsem Zelené nevolil, ale považuji je za užitečnou stranu a byl jsem rád, že se dostali do parlamentu. Zelení pro mě reprezentují odpor proti neustále se rozlézající stvůře průmyslové vědotechnické civilizace, která vedena démonem chamtivosti pohlcuje stále další a další okrsek přirozeného světa a původní přírody. Jenže moje osobní zkušenost se Zelenými v tomto smyslu je nulová. Když majitel fotbalového klubu kousek od mého bytu v Praze porazil se souhlasem darebáckých radních šedesát topolů a na jejich místě „postavil“ betonové parkoviště, tak jsem vyhlížel nějakého rozčileného Zeleného z mého obvodu, jak okolo toho lítá, ale marně. Stejně tak když magistrát města Prahy připravil a schválil nový koncept výstavby v Praze, do něhož zahrnul významné zelené části Prahy (Paví vrch, Kavčí hory atd.) a tím do budoucna připravil Pražany nevratně o zcela zásadní zelené partie, tak Zelení opět mlčeli. Na co tam na magistrátu teda proboha jsou? Očekával bych hlučné a provokativní protesty, přivazování se k bagrům. Jenže tady se k promyslnému bagru přivazuje akorát president kvůli zcela nevinnému blobu.

Navíc jsou Zelení vedle jak ta jedle s odporem proti atomové energii. Jednak je s přehledem ekologicky nejčistší a pokud jde o eventuelní havárie, tak to zatím bouchlo jenom v totalitně středověkém Sovětském svazu. Uvážíme-li, že drtivou většinu energie (ropa, plyn) bereme od imperiálně se roztahujícího Ruska, které do ceny za své suroviny hodlá přidat i značný kousek státní nezávislosti, tak se atom ukazuje jako hlavní energetická alternativa zaručující nám nejen energii, ale i svobodu. V tomto ohledu vlastně naší zemí Zelení svým dogmatickým odporem k atomové energii škodí, ať už to bude pod Bursíkem nebo Kuchtovou.

Zelení jsou všude jinde značně citliví na porušování lidských práv a omezování a utlačování menšin a slabších. Pamatuji si, jakou obrovskou radost nám udělalo za totáče, když Brežněv musel akceptovat přijetí poslance Bundestagu Milana Horáčka v rámci delegace německých Zelených, ačkoliv Horáček tvrdě veřejně kritizoval sovětskou okupaci Československa v roce 1968. To dnešní Zelení jsou zcela bezzubí, proti Rusům v Gruzii ani necekli, klopu za Tibet si nakonec vetknul Topolánek, a ještě ke všemu kritizují svého ministra zahraničí, který na rozdíl od nich v těchto ohledech zásadní stanoviska zastává.

Závěrem přehled toho, co Zelení ve vládě dosáhli nebo čemu zabránili:
- severočeské obce byly uchráněny od rozšíření prostoru těžby uhlí
- prošla ekologická daňová reforma
- neprošly pokusy o nové průzkumy ložisek zlata a uranu
- má být zaveden nový trestný čin „pronásledování“ (stalking) a na přehlasování veta prezidenta čeká antidiskriminační zákon
- koalice přes odpor části ODS nechala ve hře přijetí Lisabonské smlouvy o Evropské unii
- byly staženy bojové jednotky z Iráku
- chystají se nové státní maturity

Moc toho opravdu není, i když zapomněl jsem na komické návrhy jako zákaz facek od Džamily Stehlíkové nebo na strašlivou nemoc poslankyně Zubové, která jí zabránila volit presidenta. Bursík nebo Kuchtová, to opravdu není to hlavní, co by Zelení měli řešit.