Příběh Blobu aneb ponaučení o době
První, co nám příběh o Blobu vypovídá celkem jasně, je to, kdo tu vlastně vládne. Všimněte si, že zatímco tu roky bojujeme o jednu originální stavbu, v Praze zcela nerušeně jako rakovina bují takové ty strašlivě prázdné, nudné a ubíjející skleněno-ocelové krychle a kvádry plné kanceláří pro nevím koho. Zelené plochy mizí jako sníh na jaře a na jejich místo nastupují tuctové bytovky 50 tisíc za metr čtvereční, no nekup to. K tomu připočtěme neexistující silniční okruh, bez něhož doprava ve městě kolabuje, ten okruh, který měl naplánovaný už bolševik. Měl na něj dokonce ve státním rozpočtu peníze, ale ty se v porevolučním kvasu rychle ztratily. Pak už se nikdy nenašly. Centrum je plné kriminálníků a prodavačů drog z celého světa, prostitutek nebo ožralých turistů, kteří z centra už dávno vyhnali ducha Kafky. Praze už dávno nevládnou občané Prahy, ale finanční zájmy, stavební mafie, pasáci, drogoví dealeři, zkorumpovaní úředníci a zastupitelé.
Člověk by si řekl, že když už nám tu Prahu dvě velké strany ODS a ČSSD v bratrské shodě tak plundrují, tak by nám snad mohli udělat takový malý bonus, takovou malou radost, takovou trochu extravagantní, směšnou, zelenou knihovničku. Ne, hoši jsou přísní a zásadoví, věrni svému maloměšťáckému vkusu s gustem zatrhnou ten chrchel. A k tomu by i pár divadel zavřeli, kdyby ti nesnesitelní umělci tak najednou neřvali a nešířili posměšné písničky o zasloužilých kulturních radních. To je druhé ponaučení z toho smutného příběhu: nebude slitování, cokoliv jen trochu podobné Blobu, cokoliv jen trochu blobovatého, odporujícího masovému vkusu bude zničeno.
Ponaučení třetí: žijeme v době, kdy myšlení spí a průměr vládne. Stát i komunál ovládly šedivé myši zběhlé leda v umění malé domů. Pokud se snad někde vyskytnou osobnosti, jsou rychle odhaleny a neprodleně vypuzeny. Takový byl osud ředitele knihovny: jenom osobnost mohla prosazovat tak kontroverzní a riskantní věc. A taky ředitel rychle doriskoval. Král maloměšťáků tomu z Hradu pochvalně přikyvoval. Není divu, když o osudu vlád rozhoduje 30 korun u doktora, dobou hýbou zcela jiné věci.