Dvacet let okupace Československa
Všichni, komu antičtí Řekové nerozuměli, byli označováni za barbary. Namísto vycizelovaného jazyka filosofů, občanů městských států, vojáků a obchodníků, slyšeli od cizozemců jenom nesrozumitelné zvuky, které jim zněly primitivně a hrubě, jako štěkání „bar-bar“. Dívali se na tehdejší nenašince svrchu, a stejně tak po nich i Římané, jejichž vojenské síle antické Řecko nedokázalo vzdorovat. Pak ale jiní barbaři ve čtvrtém století dobyli Řím – a malířství a sochařství skoro na tisíc let zapomnělo na perspektivu, filosofie na jednotlivce a politika na občana.
Soudruh Klaus u sovětských přátel
Čeští novináři se buď bojí psát o ostudách prezidenta Klause, jsou líní, anebo už se za něj masově stydí. Veřejnost by ale asi měla vědět, co dělá a jak mluví formálně nejvyšší představitel České republiky v zahraničí, v pracovní době a za peníze daňových poplatníků. To poslední úplně nesedí, protože velkou část nákladů poslední pařížské ostudy zaplatili daňoví poplatníci ruští. V pondělí 2.dubna uvedla Klausovu druhou protievropskou knihu ve francouzštině ředitelka pařížského Moskvou placeného propagandistického Institutu pro demokracii a spolupráci Natalia Naročnickaja. Soudruh prezident byl dojat. Zbytek světa mu nechce rozumět, a tak navýsost přátelské přijetí u sovětských přátel dovolilo alespoň na chvíli zapomenout na nepřejícnost imperialistického a rozkládajícího se Západu.
Klaus za všechny (Putinovy) prachy
Termín „užiteční idioti“ údajně jako první vyslovil Vladimír Lenin. Chtěl tak popsat naivní západní politiky a novináře, kteří obdivovali sovětské Rusko a sloužili pod svým jménem bolševické propagandě, a často i rozvědce. Imperiálně geopolitické uvažování většiny zahraniční politiky Ruska se od té doby nijak nezměnilo, a v globalizované virtualitě mediálního světa posluhujících „užitečných idiotů“ spíše přibylo. Václav Klaus mezi nimi dlouhodobě patří mezi nejtrapnější.
Proč nepomáhat Policii ČR proti korupci
Poučení první – mafiáni jsou beztrestní, vy ne.
Objevil se v roce 2010 odvážný zaměstnanec pražského magistrátu, který po prvním trestním oznámení v kauze Opencard, podaném zastupitelkou Janou Ryšlinkovou, uvěřil, že může dojít ke změně. Protikorupční policii nejprve přes prostředníka, a poté jako anonymní svědek, předal stovky stránek dokumentů a kompletní přehled o účastnících tohoto miliardového podvodu. Z policie nebo ze státního zastupitelství nejprve unikla mezi magistrátní kmotry jeho identita. Přišel o zaměstnání. Nikdo z tehdejších magistrátních mocných není, a jak to tak vypadá, už nikdy nebude obviněn. Mezi pěti státním zastupitelstvím obviněnými pěšáky, kteří, na rozdíl od svých šéfů, nevymýšleli a nesjednávali podvodné smlouvy, je ovšem i tento muž. Pro primátora Svobodu a jeho novou koalici je tento osamělý bojovník proti korupci na magistrátu dodnes „nedotknutelným“. Kdyby mlčel a dobrovolně se nepřihlásil k pomoci policii v boji proti korupci, nebyl by dnes nezaměstnaný, a měl by klid.
Klaus a jeho ústavní šašek
Důvody, proč prezident posílá do Senátu nominaci Zdeňka Koudelky na funkci soudce Ústavního soudu, jsou stejně srozumitelné, jako smutné a odsouzeníhodné. V české právnické obci se určitě nenajde nikdo, kdo by Václavu Klausovi podlézal usilovněji, než právě doktor Koudelka. A pokud se dnes už poněkud jednoduše uvažující prezident chystá rozvrátit ústavní pořádek této země, těžko najde politikům poslušnějšího, přítulnějšího a vždy ochotného se radit posluhu, pro kterého je právo vždy a za všech okolností podřízeno politické moci.
Válka o prachy a vlast II.
Potvrdilo se, že Petr Nečas podlehl regionálním mafiím, ovládajícím ODS, už v srpnu 2011. Tehdy na vládě osobně, a s podporou Věcí veřejných, zabránil projednání a schválení návrhu novely zákona o státním zastupitelství. (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=14093) Kdyby ten zákon existoval, ke konfliktu na Vrchním státním zastupitelství v Praze by nikdy nedošlo. Mafiózním kmotrům a politice poslušní soudci či státní zástupci jsou totiž ochotni lhát a ohýbat právo, jen když jsou si jisti svojí nedotknutelností. Během roku od nástupu nového Nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana se v policii, na soudech a státních zastupitelstvích začalo objevovat dost lidí, kteří věřili, že zákon bude konečně platit pro všechny stejně. Tuto jejich i naši naději Petr Nečas zničil.
Pokus o ústavní puč (zatím) neprošel
Osmého února Senát odmítl schválit Jana Sváčka soudcem Ústavního soudu. O pouhý den později došlo ke vzpouře vedení Městského státního zastupitelství v Praze proti prověrce třiceti čtyř odložených či k odložení směřujících a povýtce korupčních kauz nadřízeným Vrchním státním zastupitelstvím. Teď už veřejná rebelie přítelkyně Renaty Vesecké Jany Hercegové proti Stanislavu Mečlovi a jeho snaze rozkrýt korupční vazby v systému pražské veřejné žaloby by v normálním státě – stejně jako podle českého zákona – musela být řešena okamžitým odvoláním všech osmi rebelů, kteří namísto zákonného postupu obrácení se na Nejvyšší státní zastupitelství obvolávali poslance a novináře. Tady se nestalo nic.
Dva osudy, dvě odvahy
Seděl v učebně dětského domova, musel poslouchat přímý rozhlasový přenos procesu s Rudolfem Slánským a jeho protistátním spikleneckým centrem, a každý den musel večer soudruhu vychovateli odevzdat podrobný přehled a rozbor toho, co slyšel. Ostatní děti občas přivedli do třídy, a posadili je proti němu, aby tiše seděli a pozorovali, jak vypadá poražený třídní nepřítel a zrádce. Bylo mu devět a v tom procesu mu pověsili tatínka.
Diag Human - pravda o Vídni
Chtělo by se pogratulovat českému velvyslanci ve Vídni Janu Koukalovi za husarský kousek, kterým, podle jeho vlastních slov, v rozmezí jediného možného dne a za dramatických okolností, dokázal navrátit tři exekucí zadržená umělecká díla z vídeňské galerie Belvedere do České republiky. Pan velvyslanec potom osobně oznámil toto vítězství z hraničního přechodu v Mikulově v přímém televizním přenosu ČT kolem půl jedenácté večer. Klobouk dolů, byla to hezká show.
Válka o prachy a vlast
Rozhodnutí anonymní soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 o zproštění Martina Knetiga obvinění z nepřímé korupce je drzostí nejhrubšího kalibru.
