V pátek ráno jsem v mailu našel nevyžádanou poštu od pána, jehož jeden trochu nesnášenlivý textík Václav Klaus před pár týdny veřejně označil za „geniální“. Šlo o seznam „nepřátel národa“, ve kterém, a to se mne, přiznám, dotklo, chybělo moje jméno. Po všech těch letech dřiny – no, koho by se to nedotklo.

Mail mne nabádal, abych se zabýval jeho dalším výtvorem, nazvaným tentokrát „To, že je elita národa?“

Text jsem přečetl, vytiskl, a pokusil se poctivě editorsky upravit do formy, která by jazykově i formou dovolila i takto, řekněme, výkřikovitý formát otisknout v nějakém deníku. Nešlo to. Snažil jsem se. O to víc to nešlo. Pochopil jsem, že se jako podezřelý židomil, pravdoláskař a židozednářský bildebergista autorovu heslu Bůh-Vlast-Rodina nemohu postavit - mimochodem, je to heslo poněkud nepůvodní – používal ho už portugalský diktátor Antonio Salazar, protektorátní Vlajka a další...

Tak jsem autorovi napsal:

Pane Bartoši,

Vaše nezvykle špatně napsané pokusy o komentáře a sobě samotnému
naordinovaný pocit misijní povinnosti vůči zbloudilému národu
českému z vás novináře neudělají. Svaté nadšení a hořkost ještě
nikomu nepomohly nahradit řemeslo a úctu k faktům. Přeji vám, abyste
jednou dozrál k poznání, že pokud člověk, a notabene křesťan, chce
pomáhat obci, pak osobní nutně přestává být důležité. Hledání
nepřítele a "očista obce od nepřátel" jako podmínka jejího rozvoje k
vyššímu dobru, jsou pouze odzkoušenými recepty na zničení a oslabení
té obce. Je mi vás trochu líto, ale přesto vás žádám, abyste mne
vyřadil ze svého mailového adresáře. Kvalita vašich textů je pod psa
a nepřeji si jimi být obesílán.

Jan Urban

P.S. Děkuji za příslib zařazení do příští edice seznamu nepřátel
národa. A když už sbíráte i osobní drby, tak si ověřte, že svazků
StB na moji osobu bylo celkem pět, a všechny beze zbytku byly vedeny na
nepřátelskou osobu. Pokud naznačujete, že to,, že StB moje svazky
zničila má znamenat, že jsem byl jejím spolupracovníkem, pak to
řekněte naplno, a neste důsledky. Jinak jste jenom další český
zbabělec.

O pár hodin později jsem ovšem dostal ještě jeden mail s odkazy na další, podobně slabé články stejného autora, a k tomu zásadní intelektuální výzvu...


„P.S. Kdy už konečně prozřete, pane Urbane?“


No, co se dalo dělat. Krev není voda - a generační zášť musela ven. Snad to panu B. Bůh, Vlast, Rodina a na Hradě vynahradí:


Synku,

nevím, jestli byste to byl schopen nazvat prozřením, ale zažil jsem hodně existenciální chvíle ve vězení, ve válkách a při pomoci obnově zničených zemí nebo lidí. Vaše neinformované a málo vzdělané kecy mě nezajímají. Vzhledem k tomu, že nevnímáte moji žádost o vyškrtnutí z adresáře, zařazuji naopak Vaši adresu do spamu. Přeji Vám dorůsti k dospělosti.

Jan Urban