Pan Bátora je, přesně řečeno, momentálně radikální nacionální socialista, když za pětadvacet let předtím prošel šesti nebo sedmi různými politickými stranami a seskupeními od předlistopadových soudruhů z Národní fronty, přes Národní stranu sociální, až k Národní straně nebo Suverenitě jedné bývalé komunistky. Je tedy konečně, jako dosti jiných dnes, nacionálním socialistou, a proto se dá popsat i onou, vlastně laskavou, zdrobnělinou „nácek“.

„Stranictví nevyhledávám. Do stran jsem vstoupil vždy z důvodu, který byl přesvědčivější, než moje nechuť ke stranictví,“ prohlásil v ČT 24. Jenom mu nedošlo, že normální člověk to neudělá sedmkrát. Možná, že kdysi na začátku měl, stejně jako mnozí mladí v době normalizace, sen, kterému chtěl pomoci. Cynik poznamená, že vstupovat v roce 1983 do Československé strany socialistické, kde měl tyto mladé na starosti stejně mladý, ale už důstojník Státní bezpečnosti René Vrůbel, mohl jenom hodně naivní jedinec. Ale budiž. Vyrostl a jeho základní dnešní kvalitou je jenom neoriginálnost a přítulnost k modle. Po desetiletích nicotnosti pochopil, že v polarizované české nediskuzi je nejsnazší cestou nahoru halasné vytrubování absolutního souhlasu, souladu a obdivu k Václavu Klausovi – a neméně důležité vytrubování nesnášenlivosti ke komukoliv, kdo by s ním mohl nesouhlasit. A povedlo se. Pan Bátora se měl poněkud nevkusným politickým kšeftem dobrati místa náměstka ministra školství. Kšeft prozatím nevyšel, ale část vedení Věcí veřejných (pánové Bárta a Dobeš) si ho vynutila alespoň jako poradce ministra školství. Je z něj tedy úředník. Dostal kancelář, služební mobil – to všechno z peněz daňových poplatníků. Za peníze daňových poplatníků však namísto práce dává v pracovní době rozhovory novinářům a zpracovává trestní oznámení na svoje kritiky.

Ladislav Bátora se za peníze daňových poplatníků snaží stát veřejnou osobou. To je nevkusné samo o sobě, ale v české podpolitice se to ztratí. Zastává extrémní politické názory, ale i na ty má právo, pokud neporušuje ústavu a neupírá právo svobodně vyjádřit nesouhlas s jeho názory ostatním. Jeho trestní oznámení na Karla Hvížďalu a další jeho kritiky proto považuji už za drzost a ohrožení této svobody. Oznamuji proto Ladislavu Bátorovi i orgánům činným v trestním řízení, že se ztotožňuji se všemi a každým tvrzením a slovem napadeného textu komentáře Karla Hvížďaly „O opožděné emancipaci českých vysokých škol,“ (ČRo6, 30.března 2011) a budu je kdykoliv a kdekoliv opakovat, a vybízet k tomu i další osoby. Žádám proto Ladislava Bátoru a příslušné orgány, aby k naplnění ústavního principu rovnosti občanů před zákonem ze zákonné povinnosti podali trestní oznámení i na mne.

Tak co, pane Bátora? Třeba bychom si pak u soudu mohli vysvětlit i jak je to s tím „náckem“.