26.srpna 1997 prohrála Česká republika v Bratislavě klíčový zápas kvalifikace na MS 1998 ve fotbale se Slovenskem 1:2 a na šampionát nejela. Odpískáno. Konec. Ale proč? Je přece očividné, že jsme byli lepší, a že kolem sedmdesáté minuty tehdy sudí neodpískal jasný faul proti Čechům. Mělo by se to proto zvednout a tvrdit, že ten zápas vlastně neskončil, je potřeba ho dohrát (dokud nevyhrajeme), a s ním, samozřejmě a zcela logicky, znovu hrát i celé mistrovství světa.

Že je to nesmysl - i pro český fotbal nedávné slavné éry podvodů, popsané ve skvělém divadelním kusu „Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?“ Když to ale nejde ani v takhle „ošetřeném“ fotbale, proč to má být státní politikou v právu? V květnu 1998 přezkumný, tedy odvolací rozhodčí senát ukončil utkání mezi společností Diag Human a českým státem, a stejně neodvolatelně rozhodl o tom, že český stát nese zodpovědnost za škodu, kterou způsobili jeho úředníci – a musí ji zaplatit. Řečeno fotbalově - závěrečný hvizd potvrdil konečný výsledek. Odpískáno a konec. Následně bylo zahájeno jiné utkání, tentokráte o to, kolik má stát zaplatit za náhradu způsobené škody. A právě tady začíná onen nesmysl. Ještě v roce 2011 politici, stejně jako ministerští právníci, propagandisté a bičovaný hlas lidu odmítají připustit, že to první utkání před třinácti lety vůbec skončilo. A že proto celou tu dobu nabíhají úroky.

Diag Human nyní dokázal převést svůj spor s českým státem mimo českou jurisdikci. Řečeno opět sportovní terminologií, utkání se teď bude hrát na neutrálním hřišti a před neutrálními soudci. To v normálním světě znamená, že to bude fér, a že tedy může vyhrát i český stát. Odpovědí je ale řev rozzuřených státních Ivánků kamarádů, kteří si na vlastním hřišti připravovali s pomocí kapříků tři vlastní rozhodčí, protože podjatí rozhodci, spojení se státem, ničím jiným nejsou. A navrch té frašce asistovalo ještě několik přítulných soudkyň nepříslušných soudů. Zkuste si představit, že by namísto fotbalového svazu o vašem sporu rozhodovala okresní volejbalová disciplinárka. Teď to nepůjde a tak zraněné ješitnosti mají pomoci alespoň rozpoutávané vášně a „hlas lidu“.

Opravdu neviditelný hlídací pes

Při nefungující kontrole sdělovacích prostředků a velmi nízkém právním vědomí novinářů i publika to jde jako po másle. A tak může od roku 2005 placený právní poradce státu Tomáš Sokol snadno zapírat, že spor je už třináct let pravomocně rozhodnut. Novinář MFDnes, který s ním udělal celostránkový rozhovor (Sobota 11.6.) bez jediné nové informace, mu tu otázku nepoloží. Nepřipravený novinář Českého rozhlasu pak stejně snadno nechá českého velvyslance ve Vídni Jana Koukala otevřeně lhát o okolnostech exekuce tří uměleckých děl, ale neupozorní čtenáře, že nikdy a nikdo nemohl díla z galerie odnést a ten samý den prodat v aukci, jak tvrdil pan velvyslanec. IDnes s nadšením „objeví nové dokumenty“, prokazující, že Josef Šťáva v letech 1986 – 89 jednal s Omnipolem o možnostech vývozu zbraní. Stejné dokumenty, a v mnohem větším počtu, byly ale zveřejněny už v roce 2007, což IDnes evidentně neví. První disketu s podobnými dokumenty z tehdy ještě nepřístupných archívů přitom „někdo“ doručil do několika redakcí už v roce 1999. IDnes už se, samozřejmě, nedopracovala k jinému pozoruhodnému dokumentu Státní bezpečnosti, ve kterém se příslušný důstojník v roce 1986 podivuje, co že to znamená, když Šťáva všude mluví o obchodu se zbraněmi, ale ve skutečnosti nevyvezl ani špuntovku.... Podvody s offshorovými firmami, kterým zástupci státu vycházejí vstříc i za cenu porušování zákona, podjatí rozhodci, podivné intervence politiků či páně Rampulova Vrchního státního zastupitelství - nic z toho novináře nezajímá. (Mimochodem, kdyby policii zajímalo, kdo od pana Rampuly pustil novinářům rozhodnutí jemu podřízeného Vrchního státního zastupitelství, které na podzim 2010 zakázalo protikorupční policii pokračovat v rozběhnutém vyšetřování této kauzy, zjistila by to velmi rychle. Pan Rampula pak osobně a písemně autenticitu očividně protiprávně puštěného textu potvrdil – namísto, aby začal šetřit únik informací.)

Novináři papouškují i lež o údajně padělaném posudku profesora Květoslava Růžičky, který měl, podle ministerstva zdravotnictví a Tomáše Sokola, omámit vídeňský soud natolik, že vydal mylné rozhodnutí v neprospěch českého státu. Písemné rozhodnutí tohoto soudu přitom obsahuje explicitní výrok, že posudek profesora Růžičky nebyl při rozhodování brán vůbec v potaz. A žádného novináře už nenapadlo položit zástupcům státu otázku, jak tedy mohl vydat stejné stanovisko soud v Paříži, přesto, že tento posudek vůbec neměl k dispozici...

Lidové noviny, které se jinak této kauze explicitně odmítají věnovat, vyhodily celou tiskovou stranu na plytký rozhovor s ministrem kultury Jiřím Besserem, ve kterém si tento vysoce mravný bývalý komunista a dnešní papaláš, který jezdí s modrým majáčkem i krmit medvědy nebo do čistírny (www.kverulant.cz i s fotografiemi), stěžuje na morálku těch, kdo chtějí, aby stát, jako každý jiný dlužník, dluhy platil. Jako člen vlády přitom, asi ve jménu morálky, ignoroval hned několik písemných upozornění na protiprávnost kroků lidí, zastupujících v tomto sporu stát. Nikdy na ně ani neodpověděl. Stačí?

„Musíme jít tomu štěstíčku trochu naproti“

Vláda Kyperské republiky se nedávno pod tlakem Evropské unie rozhodla zveřejnit alespoň části obchodního rejstříku. Za osm a půl euro si nyní každý může na internetu (https://efiling.drcor.mcit.gov.cy) prohlédnout akcionářskou strukturu jakékoliv na Kypru zaregistrované firmy. Jak už víme, největším spojencem party, která se pokusila a pokouší zprivatizovat si vedení arbitráže s Diagem na straně státu a uloupnout si z ní pár miliard pro zasvěcené a jejich politické ochránce, je švýcarská firma Towit. Připomeňme, že v jejím vedení sedí právní zástupkyně obou offshorových firem Ivana Slivkaničová, stejně jako největší sponzor ČSSD Rakušan Thomas Melich. V Nadaci Machinery Fund, kterou založil Towit, sedí paní Slivkaničová zase společně s Jiřím Schwarzem, kterého stát vnucuje do sporu jako „nezávislého rozhodce“. Kyperský rejstřík ukázal další zajímavost. Akcionářkou Towit Holdings Limited na Kypru je i Irene Spoerry, na Slovensku spojovaná hned s několika privatizačními aférami a velmi podivnými “půjčkami“ přinejmenším jedné politické straně. Paní Spoerry je ale také spojena s ruskou společností Vimpelcom a několika dalšími odnožemi sítě firem Vimpel (jindy Vympel) a Alpha Group. Ruské slovo Vimpel označuje velitelskou vlajku, a toto jméno nesla i elitní jednotka KGB, cvičená v letech 1981-91 pro případ války pro diverze v týlu západního nepřítele. Podle řady informací nebyla v roce 91 zrušena, jak zněla oficiální verze, ale přeměněna na síť firem po celém světě, sloužící ruské rozvědce. Jenom v českém obchodním rejstříku takové firmy s výhradně ruskými vlastníky najdete tři, včetně jedné detektivní agentury. Kontakty Towitu na ruské podniky zahraničního obchodu prokazuje i švýcarský obchodní rejstřík. Stačí?

Nelze předvídat, jak budou rozhodovat nezávislé soudy v zahraničí. Naštěstí. Bude se rozhodovat dvoukolově a budou, doufejme, rozhodovat jenom fakta a právo. V České republice se to (zatím) nedaří.