V následujícím textu jsou použity a srovnány do formy úderné básně v normalizačním stylu výroky z čerstvého povolebního prohlášení poslance Borise Šťastného. V obsahu není změněno ani slovo – doplněn je pouze titulek.

Věnováno Václavu Klausovi

Je zakladatel, je ideový otec,
pravá záruka
zachování
nejzákladnějších principů strany.
Kdo jiný, než on
by nám měl pomoci
vrátit se ke kořenům,
kdo jiný, než on
by měl pomoci
resuscitovat
napůl mrtvou pravici
v naší zemi.

Srostlý se stranou
měl by být
ochráncem,
jedním z garantů
našich základních principů.
Výsostný člověk idejí,
měl by být
jistým korektivem
a případným
zdviženým ukazováčkem,
který vidí to, co ostatní nevidí,

Měl by být jakýmsi lidským strážcem,
který s nadhledem hlídá
ideové směřování strany...

Boris Šťastný

O titul nejpřítulnějšího hafíka roku si poslanec Boris Šťastný řekl jistě už svojí textovou zprávou nejbližšímu okolí Václava Klause, když bezprostředně po incidentu v Chrastavě trval na tom, aby byl prezident okamžitě odvezen na toxikologické a radiologické vyšetření, protože prý existuje nebezpečí, že plastové kuličky mohly být napuštěny jedem nebo radioaktivitou... Ale jeho povolební prohlášení a výzva už asi překonat nejdou...

Správně sice nazval volební výsledek ODS debaklem, ale jako jedinou šanci na záchranu vidí návrat Václava Klause do jejího čela – a dokonce sjednocení celé pravice pod jeho geniálním vedením. Nic lepšího si komunisté nemohou přát, ani vymyslet. ODS se porazila sama, když nevyužila šanci k modernizaci a odchodu od korupce, kterou jí nabídl příchod nového vedení Petra Nečase. Je dnes zkorumpovanější, než kdykoliv předtím, a pokud nedokáže do čela postavit nové a korupcí nepoznamenané lidi, vejde do údolí smrti.

Václav Klaus nikdy neměl jiný než populistický program, který ve své době získával body jenom uměle bičovanou polarizací společnosti. Na jeho zesabotování penzijní a sociální reformy z dílny ODA v polovině devadesátých let nebylo ideově čistého a pravicového vůbec nic. Připomínám, že tehdy na tuto reformu, připravenou už v paragrafovaném znění, byly i peníze. Chyběly jenom odvaha a hlasy ODS, slepě poslušné právě Václavu Klausovi. Stejně nepravicový byl jeho bankovní kapitalismus, odmítání zákona o státní službě nebo politizace soustavy státního zastupitelství. Jeho návrat do čela ODS by byl pro komunisty darem z nebes. Klaus by totiž neuměl a nemohl nabídnout nic jiného, než korupční revival opozičně-smluvní spolupráce se stejně zkorumpovaným křídlem ČSSD. Komunisty, kteří sami o sobě nemají pozitivní program, a jenom parazitují na chybách jiných, by to jenom posílilo.

Jejich zatím třiadvacetiletý pochod od moci k moci je ve skutečnosti pochodem odnikud nikam. Nepřicházejí s žádnou novou alternativou, symbolizují nostalgii po klidu a pořádku totalitních časů. Nemají pro demokracii nutný sjednocující potenciál, pokud nenajdou třídního nebo zahraničního nepřítele. Jejich působení je, stejně jako u Klause, čistě polarizující. Nebyli, nejsou a nebudou schopni ani ochotni udržet rozpočtovou stabilitu. Na Západě, kam Česká republika a střední Evropa patří, nikde nemají ideového spojence. Jejich kontakty na Východě dodnes nepatří k demokratické části politického spektra. Bude proto hodně zajímavé sledovat, jak pod východním vlivem a v souladu se svým zahraničně politickým programem, začnou otevřeně zpochybňovat naše závazky v Evropské unii a, především, v NATO. A jaká bude reakce veřejnosti.

Jejich neštěstím je, že vyhráli příliš brzy a příliš viditelně. Úspěch v krajských volbách proto nemusejí nutně zopakovat ve volbách parlamentních. Pokud se však kabinet Petra Nečase a jeho koalice budou zuby nehty držet u moci, pokud TOP 09 a ODS neprovedou tvrdou reflexi a nedistancují se od korupce, nezbude ČSSD nic jiného, než otevřeně podpořit spolupráci s komunisty i na vládní úrovni.

Václav Klaus pomáhá rehabilitaci normalizačního komunismu už dlouhá léta. Ve svém zpochybňování nezávislosti práva, demokracie, evropské integrace nebo transatlantických vztahů, nebo naopak při propagování ruských zájmů, ostatně nikdy neměl většího spojence, než právě české komunisty a jejich klony v ODS, jako je básník, lékař a buditel Boris Šťastný. Svoje dílo může završit návratem na vrchol korupční struktury, kterou postavil.

A když jsem u těch spálených šancí – TOP 09 získala poslední šanci na resetování své politiky. Ale o tom až někdy jindy.

P.S. Není to tak zlé. Dnes, když bude nejhůř, se najde víc lidí, kteří do toho půjdou, když bude potřeba začít znova. Charta 77 začínala jen s necelými dvě stě padesáti. A do té doby třeba vystřízliví i Boris Šťastný.