V mrazivém únoru 1990 přišel na československé velvyslanectví v Moskvě i tehdy populární delegát Shromáždění lidových zástupců Boris Jelcin. U lahvové Plzně si popovídal s prezidentem Václavem Havlem. Ten musel po půlhodině odejít bavit se i s desítkami dalších hostů recepce, pořádané u příležitosti jeho státní návštěvy stále ještě Sovětského svazu, a Boris Jelcin zůstal s pivem sám. Nevím už, koho z Havlova tehdy bujarého rockerského týmu napadlo zkusit pana Jelcina tak trochu opít. O necelou hodinu později odváděli před očima desítek přítomných hostí mumlajícího a vrávorajícího brzy prezidenta Ruské federace číšníci z KGB k přistavenému autu. Jeden z přítomných disidentů sovětské doby, muž zkušený a zkoušený léty v gulagu, jenom odtušil: „On nepije... On si jenom prolévá mordu“. A svůj postřeh ukončil slovy - „Vot Vam novyj sovětskij demokrat…“

Miloš Zeman se o třiadvacet let později na ruské ambasádě ze samého přátelství opil natolik, že bylo s podivem, že při staletém rituálu vyzvedání korunovačních klenotů ze schrán o několik málo hodin později neupadl nebo neomdlel. Bylo to urážlivé, a byla to nechutná ostuda. Podobnost s Borisem Jelcinem ale, bohužel, tady nekončí. Ruský prezident byl populistický a dlouho populární - těžký alkoholik. Na cestě ze Spojených států se opil natolik, že při mezipřistání v irském Shannonu nemohl ani vyjít z letadla, aby si s připraveným irským premiérem potřásl protokolárně rukama. Prý se po cestě za těch pár hodin nachladl a měl horečku…

Padal ze schůdků, případně zakopával, všechny neustále omračoval stále opakovanými bonmoty, a nezapomenutelným se stalo jeho falešné rockové mumlání ve volební kampani, či jeho přetahování se o mikrofon…. Nepřipomíná to něco až příliš?

To nejhorší, co se ale o Borisi Opilci dá říct, je to, že prodal ruskou demokracii KGB. Stal se nesvéprávnou loutkou, kterou vodili za ruku lidé Vladimíra Putina, kterému nakonec v opilosti osobně v noci v Kremlu předal moc za příslib beztrestnosti pro sebe i celou svoji kradlářskou rodinu.

Ta podobnost, Miloši, mrazí. Stejný modus operandi, stejná loutkohra, stejní loutkáři. Byli mezi námi optimisté, kteří doufali, že zvolení do tak důležitého úřadu ti pomůže opřít se o pocit povinnosti k zemi a udržet tvůj problém s alkoholem na uzdě. Bylo to zjevně naivní očekávání. Potácet se kolem symbolů české státnosti, opírat se o zeď s drahocennými freskami nebo o stůl, na kterém jsou korunovační klenoty vystaveny – to prezident této země nemůže. Napadá mě, jestli jsou na ožralého vrchního velitele ozbrojených sil České republiky stále stejně hrdí všichni čeští nacionální socialisté, kteří ti tak nadšeně tleskali, když jsi ve volbách lhal.

Milošku, nepij… Zkus to, protože jinak odejdeš do zapomnění jako člověk, který jako zlá opilecká loutka v cizích službách nízce poničil český stát a jeho politickou scénu.