Evropští světáci, nebo servilní čecháčci
Český vnitropolitický spor o tzv. "fiskální kompakt" není pouhým sporem o finanční disciplínu. Nikdo se přece dnes nestaví - ani nemůže - proti úsporné politice veřejných financí. Dokonce už i ČSSD je pro (byt´ není jasné, zda si uvědomuje, jaký bič si tím na sebe sama plete). Ve skutečnosti jde o víc. Je to stále stejný spor o budoucnost Evropské unie, který se tady odehrával již okolo tzv. euroústavy nebo její následovnice, Lisabonské smlouvy. A stejně jako dřív jsou tu dva základní pohledy na evropskou integraci.
Nenechme se zatáhnout do problémů eurozóny
Fiskální disciplína a vyrovnané rozpočty, hlavní témata summitu EU, jsou nepochybně chvályhodnými cíli. Nelze proti nim nic namítat, naopak. Nicméně jejich primární příčinou dnes není ekonomická agenda (ozdravění financí), ale politická agenda (udržení eurozóny v alespoň současné podobě, další prohloubení evropské integrace). A to už problém je.
To není Evropská unie, ale Vídeňský kongres
Krize eurozóny se blíží svému klimaxu. Levice tvrdí, že její hlavní příčinou je nedostatečná regulace hamižného finančního sektoru. Pravice kontruje, že na vině je především přebujelý evropský sociální model. Pomiňme tento levo-pravý střet. Za celou dnešní situací totiž stojí zejména „europeistická“ federalistická ideologie. Ta není ani pravicová ani levicová, spíše neo-imperiální. Promítají se do ní tradiční vzorce chování velkých evropských národů, které by rády přetvořily Evropu do podoby globální mocnosti, kterou ovšem budou řídit. Evropská integrace má postupně zažehlit všechny členy EU do takového jednotného politického, ekonomického a právního rámce. Jedním z integračních nástrojů byla a je také jednotná evropská měna. A jsme u jádra problému.
Schwarzenberg se zásadně mýlí...
Na přednášce ve Velké Británii český ministr zahraničí Schwarzenberg „vyslovil obavu z důsledků dvourychlostní Evropy, tedy různého vývoje a rozhodování v zemích eurozóny a mimo ni“(citace dle ČTK). Je příznačné, že k témuž názoru se již dlouho hlásí bývalý předseda ČSSD J. Paroubek. Je to jen důkaz, že obavy z tzv. dvourychlostní či vícerychlostní EU jsou rozšířeným předsudkem jak v řadách úředníků Ministerstva zahraničí a jiných státních institucí, tak u těch politiků, kteří se hlásí k evropskému federalismu, at´z levé či pravé strany spektra. A stranou samozřejmě nezůstává ona část akademické sféry, kde se takříkajíc „dělá“ Evropa (různé ty ústavy evropských studií, Jean Monnet chairs atd.). Prý musíme být za každou cenu „u toho“ a nestát „stranou“, jinak nám „ujede vlak“, ocitneme se na „periferii“ nebo se staneme zemí „druhé kategorie“. Jinými slovy, tato koncepce předpokládá co nejužší zapojování České republiky do všech dalších evropských integračních kroků, vycházejících zejména z tzv. tvrdého integračního jádra EU, soustředěného kolem francouzsko-německé osy.
Petr Hájek a euroúřednice
Před několika lety se stala taková věc : jedna úřednice Evropské komise (jmenovat nebudu, stále v komisi pracuje) napsala do českého deníku velmi kritický osobní článek o české politice. Naštvalo mě to. Ne kvůli obsahu, kvůli principu. Stejně jako by mě naštval podobný článek třeba od nějakého ředitele odboru na ministerstvu. Prostě státním úředníkům takovéto veřejné komentování společenského a politického dění nepřísluší, to je jejich daň za státní službu. Tím se liší od politiků, kteří si právo takto „žvanit“ vydobyli mandátem, získaným od voličů. Zmíněnou paní jsem proto „práskl“ jejímu nadřízenému - prostě jsem si na ni stěžoval. Za čas mi přišel dopis, že dotyčná byla pokárána a upozorněna, že jako evropská úřednice nemůže publikovat své soukromé názory. Dle mě zcela správně.
Panovník bez říše
Minulý a předminulý týden skoro nebylo možno otevřít noviny, aby z nich nevyskočil pomyslný duch Oty Habsburského. O zesnulých jen dobře, ale nic se nemá přehánět. A vedle přehnané kvantity byla i kvalita poněkud jednotvárná : média vykreslila jakéhosi křížence Otce vlasti s Ronaldem Reaganem - pána, který děsil Hitlera, jen tak mimochodem nastartoval evropskou integraci a na kontinentu porazil komunismus. A na nehodné Čechy se kvůli rozbití monarchie skoro vůbec nezlobil, kdepak!
Jim Morrison a Ronald Reagan
Od pátku máme u nás na Praze 6 ulici Ronalda Reagana, jednoho z nejvýznamnějších světových politiků a nejpozoruhodnějších amerických prezidentů, jehož odkaz dnes uznávají i jeho někdejší názoroví odpůrci.
Řecko mimo eurozónu ? Ten signál nepodceňme.
Německý Der Spiegel oznámil s odvoláním na utajované zdroje, že Řecko prověřovalo možnost opuštění společné měny. Mělo se tak stát na tajné schůzce s Evropskou komisí a některými státy eurozóny. Všichni údajní účastníci to - samozřejmě, jak jinak - popřeli, kurs eura se nicméně trochu otřásl.
Hans-Jörg Schmidt: s kladivem na komára
Nemám rád mediální ping-pong, hraný těmi politiky, kteří považují za nutné sepsat článek či vydat prohlášení pokaždé, když se o ně někdo otře. Semtam se ale člověk musí ozvat, v mém případě na pana Hanse-Jorga Schmidta, dopisovatele Die Welt. V jeho reakci na můj poslední blog mi nevadí ani to, že je sarkastický, ani to, že si dělá ze mě legraci. Ale vadí mi, jak moc je to neadekvátní a přestřelené.
