Taky se vám zdá divné, že bereme peníze maminkám postižených dětí, a rozdáváme je vládním úředníkům na odměnách? A taky se vám zdá až neuvěřitelné, že fotbalisté s blikanci berou měsíčně statisíce někdy dokonce za nic, zatímco lékaři musí za trochu slušný plat hrozit odchodem, aby nám došlo, že bez nich taky můžeme jednou zbytečně umřít? A nemůžete taky někdy uvěřit tomu, že za rasismus je označován požadavek, aby se se všemi zacházelo stejně? A proč vlastně je ještě téma stejného odměňování žen jako mužů za stejnou práci tématem, když jiná praxe je doslova skandální? A kladete si otázku, jak je možné, že za okradení státu o miliony je vyšší trest než za vědomé mučení dítěte?

Nejste sami. Odpověď je nasnadě - naše společnost je prostě nemocná. Je nemocná pokřivenými hodnotami a společenskými zhovadilostmi, kdy utrpení dítěte se považuje za menší zločin než okradení státu, a očistec matek s postiženými dětmi za nehodný podpory státu – na rozdíl od golfových areálů. Schází nám žebříček hodnot, za který bychom se nemuseli stydět. Do politických stran musí vstupovat Mesiášové zvenčí, aby tu prohnilou sebranku napravili, a my to cítíme jako vítězství – ovšem co to tedy bylo předtím? Vyrostla nám generace politiků, kteří nikdy nic jiného než politiku nedělali – a ti rozhodují o našich životech, o kterých neví tím pádem nic. A pokud nám dnes někdo vysvětluje, že naftu máme nejdražší v Evropě kvůli marži, která je něco přes dvě koruny, pak se zbláznil buď on, nebo my. Státní kasu má zachránit školné, živnostníci, kuřáci a řidiči, a pak také všichni koneční spotřebitelé na konci, co platí DPH - přitom by možná stačilo, aby matky a otcové manažerů veřejného sektoru vrátili, co si náhodou zobchodovali s firmami, s nimiž jejich synáčkové kšeftovali na náš účet.

Ano, je to o žebříčku hodnot. Ale kdo ho má nastavovat v zemi, kde si prezident strká v přímém přenosu pero tajně do kapsy, namísto aby si o něj jako hlava státu třeba řekl? Pouze jiné společenské elity, ty skutečné, mohou změnit naše nazírání na svět. Nepochybně je máme, a to, že nejsou vidět, protože nedostávají zasloužený prostor (a samy si o něj neřeknou), je jen dalším důkazem o tom, že naše společnost je nejen nemocná, ale také slepá. Bez nároku na jakoukoli podporu od státu. Dobře nám tak. Opravdu? Dobře nám tak? Ne – je třeba s tím něco dělat. Lépe včasná občanská neposlušnost zorganizovaná chytře v nejbližších volbách, než živelné sociální nepokoje po nich. Ono totiž ty lidi opravdu přestane bavit být pro politiky těmi posledními z posledních. A proč se schovávat za třetí osobu - už to dávno nebaví nikoho z nás…tedy čas se naplnil.