Tak si představ, Bohouši, že prý začali demolovat Automat Svět. Ajajaj. Další rána, způsobená prachovou nemocí.

V totalitě peněz se téhle chorobě náramně daří. Jak víš, Prachová nemoc je totiž nemoc způsobená prachama. Neboli chechtákama, penízkama, merglema, škvárou.
A práh Prahy začíná být touhle chorobou pěkně prožraný.
Já myslím, že prachová infekce je docela nebezpečná, protože ničí energii míst města tak, že postupně ztrácejí imunitu,anžto z nich prostě postupně mizí skuteční osadníci. Tam si pak prachová nemoc může řádit, jak chce, protože v nich už není nikdo, kdo by živil jejich starou energii.
Nabobtnání prachového infektu postupně ochromí Ducha místa tak, že zeslábne a přestává působit. Občané pak začínají ze zoufalství působit aktivisticky – pořádají petice, organizují protesty, demonstrace, happeningy a nebo pak už jen bezmocně přihlížejí...
Paralelní děje tady mezitím běží svým tempem a nit příběhu místa pak nenápadně přebírá kolektivní bytost, naprogramovaná na smrtící úder pro posledního mohykána – Ducha-strážce místa.
Kolektivní bytost nejsme my, je to parchant, destruktivní parchant v masce IBA (Investor-Budovatel-Administrátor), neboli mutant bakterie prachové nemoci. Kolektivní bytost IBA je složena z developerů, italských podnikatelů, rezignovaných radních, umlácených (nebo uplacených?) památkářů a dalších potřebných additiv.
Tato bytost pak dále rozmnožuje buňky prachové nemoci, neboť nic jiného neumí.
Výsledkem jejího působení je pak černá díra.
Vykastrované místo, kde Strážce Dobrý Duch nemá ani skulinečku k pobývání, natož k působení. Místo pro obchodní centra, svatostánky konzumu, neboli semeniště bakterií prachové nemoci.
Čím více takových černých děr bude Praha mít, tím se likvidace dobrých duchů stává masivnější. Genocida genia loci, jejíž důsledek může měšťan i citlivý příchozí zažít například při procházení určitými zónami Starého města. Místo pak dopadne jako vysychající prázdná mušle.
Ale Bohouši, přitom já si opravdu myslím, že by to tak nemuselo být…

Na facebooku Automatu Svět jede okolo demolice depresivní diskuse. Jo, bolí to, je to cítit. Ale přebolí. Něco tam vyroste. Ten Ital, co koučuje přestavbu, něco prý nasliboval, možná nějakého sádrového trpaslíka v kostýmu Automatu Svět...
Minulý týden to byla Štvanice. Pláč. Nebo ten dům, co se má bourat na Václaváku, a po něm tam vyroste zase další obluda, která bude poslední silné mohykány Dobrých duchů Václaváku vítat svým šklebem.
Kolik dalších duchů míst bylo takhle už zamordováno? Kolik jich emigrovalo a kam?
Pamatujete se na Těšnov? Pamatujete se třeba na kouzelné místo Na Rybníčku, za rotundou svatého Longina?
Sledujete, co se děje s krajinou města kolem stavby monstra Blanka?
Nebojíte se té infekce? Já tedy jo. Občas, když jedu do Prahy, se mi na některých místech chce brečet.
TO pak honem myslím na místa, kde lidi ještě chtějí a umí bránit Strážce Dobrého Ducha.
Třeba Žižkov. Zdá se mi, že tam i přes různé nové stavby, asanace, přestavby i rekonstrukce pořád ještě dobří strážci duchové tančí a radují se. Možná proto, že je tam pořád dostatek starých i nových hospod, kde se Duchové rádi občerstvují a tím nabírají na síle. Dohromady s lidmi, kteří zde opravdu BYDLÍ. Nebo Košíře, tam, kde je taky ten poslední stojící baráček na Buďánkách, (jedinečné bývalé kolonii domků) jehož statečné obyvatelky by mohly vyprávět o tom, jak těžké je ubránit práh místa…

Ale jo, nakonec určitě je v Praze takových míst ještě dost, však. (Pojďme si o nich povídat, dámy a pánové…)
Třeba by z těch dobrých historek o tom, jak se místa a lidi v nich dokážou bránit prachové nemoci by mohla vzniknout nějaká optimistická putovní kápézetka, něco jako jako doping proti rezignaci, nebo očkování s příbalovým letáčkem s návodem k použití…