Především mediální hon na ostatky sv. Anežky České v kostele sv. Haštala v Praze na Starém městě vyvrcholil v uplynulých dnech. Vše začalo před několika měsíci zveřejněním vidění jeptišky Anny Koláčkové z Kroměříže. Na celé té věci je to snad to jediné, co je v pořádku, nejen jeptišky mívají vidění, je to legitimní součást náboženského života a je na církevních institucích je vyhodnotit a interpretovat.

Vše ostatní je nanejvýš pochybné. Muž, který pod vlivem sestry Koláčkové hon na ostatky způsobil, restaurátor Anfilov, se jeví jako osobnost odborně nezpůsobilá k takovým krokům. O jeho neserióznosti svědčí i fakt, že úplně první věc, kterou učinil, bylo předání informace médiím, která se samozřejmě nadchla a začala tlačit na příslušné instituce, jak církevní tak památkové.

Kde se vzal, tu se vzal, a nikdo zodpovědný netuší odkud, majitel georadaru ruské výroby a nabídl, že prostor proměří, aby objevil případné anomálie, které by mohly napovídat o přítomnosti hrobu světice pod podlahou (kdo o něm chce vědět víc, nechť si nalistuje Reflex z 12. 2, Dan Hrubý jej pěkně vystihl). Byla jsem na prezentaci výsledků měření, bylo nám řečeno, že před oltářem není nic, ale v severním prostoru presbyteria se asi půl metru pod podlahou se nachází něco, co by mohlo odpovídat druhotnému místu pohřbu světice, dokonce i berla se jim mihla. A opět bylo vše masivně představeno médiím, jejichž tlak donutil majitele objektu, církev, podat žádost o archeologický výzkum a požádat archeology Národního památkového ústavu, aby provedli ohledání míst. Je třeba podotknout, že jak archeologové památkáři, tak správce objektu, tak archeologové z Archeologického ústavu v Praze byli velmi skeptičtí, velmi neradi vidí svévolné zásahy do historických terénů a zde důvody nebyly dostatečné, tlak byl ale veliký.

A tak se ve 14:00 prostor kostela zaplnil novináři, mikrofony a kamerami, k vidění byla i novinářská esa, která se obvykle zabývají solidními kauzami, a divadlo začalo. Sochaři odklopili „tajemnou“ opukovou desku před oltářem a… nic. Archeologové v severní části kněžiště odkryli asi 10 cm pod dlažbou vrchol, pravděpodobně barokní, hrobky. Za svou nedlouhou kariéru jsem tak mimořádnou neshodu mezi výsledky geofyziky a skutečností ještě neviděla (v podstatě mám za sebou jen pětiletý průzkum staré královské hroby v katedrále sv. Víta na Pražském hradě). Přesto autor měření vše prezentoval médiím jako svůj úspěch.

Výborně jsem se bavila, když se novináři nahrnuli před oltář a točili si a fotili prázdnou díru s fragmentem staršího zdiva, ale také mě u toho mrazilo v zádech. Na straně jedné je česká věda schopná provádět špičkové výzkumy tohoto typu nejen doma, ale i v zahraničí, jen v Praze jsou minimálně tři úspěšná geofyzikální pracoviště. Seriózní výzkum by jistě trval mnohem déle a bylo by použito více metod. A – a to především – neprobíhal by v přímém přenosu. To, co předvedla média a především autor měření georadarem, který sice není schopen sám výsledky vyhodnocovat a jezdí se radit do Moskvy, ale velmi dobře si rozumí s magistrátními prominenty, byla nechutná vulgarizace tématu. A ze všeho nejvíc neuctivé to bylo ke sv. Anežce. Pokud se vůbec někdy její ostatky najdou, bude to s pokorou a pílí.