Naprostá většina českých novorozenců zažije separaci v době, kdy je kontakt s matkou mimořádně důležitý, tedy bezprostředně po porodu. Lékaři v porodnicích dávají po porodu přednost různým medicínským procedurám a psychika novorozence a matky je až na druhém místě. První minuty a hodiny po porodu jsou ale pro navázání vztahu matky a dítěte zcela zásadní. Potvrzují nám to nejen zkušenosti ze světa lidského, ale také zvířecího. Navíc trauma ze separace pravděpodobně zůstává ukryté v podvědomí a negativně nás ovlivňuje celý život.

Oddělování je stále běžné
Organizace podporující aktivní mateřství a vědomé rodičovství bijí na poplach. Praxi jakéhokoliv oddělování dětí od matek považují za škodlivou a žádají změnu. Proto se také hlavním tématem letošního ročníku Světového týdne respektu k porodu stala důležitost nepřetržitého kontaktu matky a dítěte a škodlivost jejich vzájemného oddělování. Dula a lektorka předporodní přípravy Vlasta Jirásková na webových stránkách Světového týdne respektu k porodu uvádí: „Jedná se o téma v České republice navýsost aktuální. Přes veškerá zlepšení v porodní péči, k nimž po roce 1989 v ČR dochází, rutinní separace matek a dětí na různě dlouhou dobu po porodu patří v našich porodnicích k nejpalčivějším problémům. Výjimkou nebývají ani porodnice pyšnící se osvědčením Baby-friendly Hospital, které by mělo být garancí, že nemocnice splňuje všechny podmínky pro podporu kojení. Uhájit si v porodnici právo, aby dítě od matky nebylo vůbec oddělováno, patří pro rodiče snad k nejtvrdším oříškům.“

Jak to chodí v české porodnici?
Pojďme navštívit jednu velkou pražskou porodnici, která je považovaná za špičku. Mezi maminkami je velmi žádaná. Dítě se právě narodilo. Personál porodnice položí mamince miminko na břicho. Dítě u ní zůstane jen chviličku. Jedná se o minuty. Pak je dítě matce odebráno, personál ho vyšetří, otře a zabalí. Vyšetření probíhá ve stejné místnosti, ale nikoliv na těle matky. Zabalené miminko se na chvilku vrátí k mámě do náruče. Jenže moderní technologie volá, takže dítě je zase umístěno do monitorované postýlky. Maminku potom odvezou na pokoj. Bez dítěte. To se jede koupat a pak se vyhřívá v inkubátoru. Oddělení od matky trvá několik hodin. Dítě by přitom mělo od momentu, kdy se narodí, zůstat na těle matky a vůbec se od ní neodlučovat a personál by měl jejich kontakt rušit co nejméně. Ideální je, pokud se kůže novorozence přímo dotýká kůže matky. Chcete-li si takovou věc v porodnici prosadit, budete muset prokázat nadpozemskou míru asertivity a odhodlání. Bohužel, naprostá většina rodičů, kteří si přejí stoprocentní kontakt s dítětem, nakonec tváří v tvář lékařské autoritě prostě svoje odhodlání ztratí a přistoupí na to, co si žádá nemocniční rutina.

Dítě má zůstat s matkou
Přitom pro nepřerušovaný kontakt matky s dítětem je mnoho velmi rozumných důvodů: Napomáhá vytvoření vzájemné pevné vazby. Je ideální pro úspěšné dlouhodobé kojení. Spolupodílí se na bezproblémovém odloučení placenty. Předchází krvácení matky a přispívá k zavinutí dělohy. Těsně po porodu je matčin hrudník také ideálním výhřevným místem pro dítě. Lepším než inkubátor. Bezprostřední nepřerušovaný fyzický kontakt matky s dítětem napomáhá také ideálnímu okysličení dítěte, reguluje dýchání a srdeční rytmus miminka a přispívá nejen k dobré pohodě matky i dítěte, ale u maminky také k sebevědomí a pocitu kompetence.

Inspirace ze světa zvířat
Bohužel žijeme v době, kdy to, co se nedá změřit ani zvážit, medicína příliš nerespektuje a člověk je často vnímán tak trochu jako stroj. Ve skutečnosti je to ale živočich, takže se inspirováni světem jiných savců můžeme o škodlivosti oddělování novorozenců od matek leccos dozvědět. Světoznámý porodník Michel Odent, který považuje kontakt matky a dítěte po porodu za absolutně zásadní, uvádí ve své knize Láska jako věda toto: „Následky krátkého období kolem porodu jsou zřejmě dlouhodobé…Co se týče ovcí, Poindron a La Neindre zjistili, že pokud je jehně od matky odděleno bezprostředně po porodu a separace trvá 4 hodiny, pak se polovina matek už o svá mláďata nestará. Naproti tomu, pokud je separace až 24 hodinová, ale dojde k ní až 2-4 dny po porodu, všechny ovce přijmou svá mláďata zpět a chovají se k nim mateřsky.“ Řeknete si asi, panebože, jak může srovnávat zvířata a lidi. Jenže člověk je taky zvíře. Ale pěkně zblblé civilizací. Pohled do světa jiných živočichů nám může hodně napovědět, jak se vrátit k naší přirozené biologické podstatě. Pro mě je poučení ze světa zvířat následující: Člověk naštěstí není ovce, ale bytost kulturní, takže své mládě neopustí. Silné láskyplné pouto, které může během období imprintingu vzniknout, je však s velkou pravděpodobností částečně oslabeno, což může komplikovat život jak čerstvé mamince, tak jejímu dítěti. Můžete namítnou, že maminky mají přece rády své děti i tak. Ale jak můžeme vědět, jak by vypadal vztah matky a dítěte bez počáteční separace, když oddělujeme až na malé výjimky všechny děti?

Inspirace od indiánů
Na to, jak nesmyslně s lidskými mláďaty zacházíme, upozorňuje ve své knize Koncept kontinua také Jean Liedloffová, která strávila část svého života mezi indiány a mohla tak zjistit, jak funguje naše biologická podstata nepokřivená moderní civilizací. Liedlofoová tvrdí, že každá odchylka od biologického programu, který si neseme z tisíců let vývoje našeho druhu, je škodlivá. Hlavní poselství kultovní knihy Jean Liedloffové zní takto: Děti by měly být u matky v náruči. Nepřetržitě. Nejen po porodu, ale i později. Postýlky, kočárky, to všechno zdravému psychickému vývoji dětí škodí. Chvíle po porodu jsou pro psychiku dítěte osudové. Odtržení od mateřské náruče přináší jen a jen problémy. „ Období těsně po porodu je nejpůsobivější částí mimoděložního života. To, s čím se dítě setká, je to, co bude celý život považovat za normální. Všechny pozdější vjemy mohou jen více či méně zmírnit první dojem z té doby, kdy dítě nemělo žádné jiné informace z vnějšího světa. Jeho očekávání je tak nepřizpůsobivé jako nikdy poté. Rozdíl mezi všedávájícím prostředím v děloze a místem v náručí je obrovský, ale dítě na tento velký skok přichází připraveno. Na co ale připraveno nebylo, je jakýkoli větší skok do ničeho, ne-života, do košíčku vystlaného látkou či do pojízdné postýlky z plexiskla, bez pohybu, bez zvuku, vůně či pocitu života. Násilné přetržení kontinua matka-dítě, které se vytvářelo během vývoje v děloze, může zcela pochopitelně způsobit depresi matky stejně jako utrpení novorozence.“

Možná vám tato tvrzení připadají přehnaná. Tak se podívejte kolem sebe. Vypadáme jako klidná spokojená společnost, která netrpí žádnými psychickými problémy? Připusťme, že to, s čím se novorozenec setká těsně po porodu, rozhoduje o tom, co si bude myslet, až bude myšlení schopen, a že první věc, kterou si všechny čerstvě narozené děti v tomto státě zapíšou nesmazatelně do mysli, je pocit ztráty a opuštění. Není to hrozná výbava do života? Jak hodně to ovlivňuje celou naši společnost, se můžeme pouze domýšlet. Třeba je to jen banalita a přeháním. Ale co když ne? Co když jsou některé problémy naší civilizace způsobené také necitlivým zacházením s novorozenci? Nemělo by smysl začít zaběhlou nemocniční rutinu měnit ve prospěch vztahu matky a dítěte?
------------------------------------------------------------------

Ve dnech 12. až 18. května 2008 se koná Světový týden respektu k porodu. Všichni rodiče, kteří chtějí svému dítěti připravit co nejlepší vstup do života, se dozví více na www.respektkporodu.cz