Od svého nástupu je současná koaliční vláda v neustálé palbě kritiky za realizované reformní kroky nejenom ze strany parlamentní opozice i odborů, ale dokonce od některých profesních či zájmových sdružení. Čím hlasitěji se buší do stolu, tím více je médiím a veřejnosti podsouváno, že se v dané věci děje cosi nepřístojného. V nastalém mediálním humbuku ostrých slov pak už málokoho zajímá, zda je argumentace kritiků oprávněná, či zda náhodou nemá pouze vytvářet silnější tlak na vládu, či jednotlivé resorty, aby od svých záměrů odstoupily. Přesně do tohoto schématu zapadá i demonstrace plánovaná Národní radou osob se zdravotním postižením na 22. března před budovou MPSV. A to kvůli dvěma legislativním návrhům, které se týkají zdravotně postižených osob.

Mrzí mne, že zmíněná organizace tímto neadekvátním způsobem vyhrocuje situaci, aniž by k tomu byl faktický důvod. Pokud její představitelé tvrdí, že se budou snižovat dosavadní částky, mohu jenom zopakovat, že to není pravda. Jedinou parametrickou změnu, kterou je snížení příspěvku v první kategorii postižení, už parlament schválil v rámci vládního úsporného balíčku. To, co dnes Ministerstvo předkládá, jsou pouze administrativní a metodické změny, které na výši dávek nebudou mít žádný vliv. S vedením Rady a konkrétně s jejím předsedou Václavem Krásou se pravidelně stýkám, takže velmi dobře ví, o co mi v obou předkládaných normách jde. Státní podpora zdravotně postižených je prioritou jak celé vlády, tak mou osobní. Odmítám jakékoli nařčení, že chci nějakým postranním způsobem jejich nelehkou životní situaci zhoršovat. Podsouvání mi údajného názoru, že zdravotně postižení jsou pouhými „roboty a ekonomickými jednotkami“ staví diskusi mimo rámec férové argumentace. To, o co mi jde, a co je skutečným výsledkem činnosti MPSV, je zjednodušení celého administrativního procesu, který je s přiznáním dávek spojen, a zpřehlednění metodiky při posuzování zdravotního stavu klientů. Nezastírám, že zjednodušení administrace bude mít ještě jeden významný pozitivní efekt, a tím je eliminace současných možností zneužití, jako je to v případě průkazů ZTP. Změny tak reagují na legislativní pochybení, která jsou obsažena v současném znění zákona. Praxe ukazuje, že z dobře míněného záměru dokázaly tato pochybení udělat rozpočtovou černou díru. Již dnes jsou náklady na trojnásobné úrovni oproti původním odhadům, a pokud bychom nešlápli na brzdu nyní, problémy by začaly ještě akcelerovat. Jako zodpovědný politik se nemohu tvářit, že se nic neděje, a proto musím přijmout adekvátní opatření. S tím, že náprava bývalých chyb nemůže být na úkor těch, pro něž je zákon určen. Nic takového se ale přijetím navrhovaných norem nestane.

Jednou z klíčových změn, které PMPSV v rámci legislativních úprav navrhuje, je i mimo jiné přizpůsobení praxe při posuzování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu standardnímu modelu podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disabilit a zdraví, jejíž aplikace je v ČR od roku 2010 závazná. Dosavadní metodika hodnocení vycházela z pojetí, jež vzniklo před dvaceti lety. Od té doby se ale mnohé změnilo, a tehdy přijatá měřítka jsou dnes již zastaralá. Redukce dosavadních 36 úkonů v pouhých deset je krok správným směrem, protože zmizí zbytečné duplicity, které zatěžovaly všechny, který se zákon týká. Z věcného pohledu budou všechny úkony brány v potaz jako doposud, jen budou jinak definovány. Jsem přesvědčen, že všechny dnes předkládané legislativní úpravy týkající se zdravotně postižených jsou oprávněné, a že budoucnost potvrdí jejich opodstatněnost. I ku prospěchu těch, které pan Krása reprezentuje.