O důchodové reformě se toho již řeklo a napsalo mnohé. Rád bych zmínil některé důležité prvky, o nichž se příliš nehovoří, ačkoli to bude mít pro budoucnost všech občanů České republiky zcela zásadní vliv. Jde především o důsledky, které bude mít vyvedení tří procent ze sociálního pojištění, které jsou dnes v průběžném systému, do kapitálového pilíře, a zároveň jeho posílení o další dvě procenta. Nejprve však musím znovu podotknout a zdůraznit, že systém, tak jak je plánován, je postaven na dobrovolné účasti v kapitálovém pilíři, tedy ten, komu vyhovuje čerpání ze současného průběžného pilíře není ničím a nikým nucen k spoření v penzijních fondech.

Každý, kdo zná situaci ve státech, kde se staly penzijní fondy významnou částí ekonomiky země, potvrdí jejich význam jakožto jednoho z největších institucionálních investorů. V penzijních fondech se soustřeďují významné finanční objemy, které budou moci penzijní fondy vrhnout na trh v podobě investic. Dnes existuje řada oborů, které by se bez účasti institucionálních investorů neobešly. Jedná se přitom často o obory s vysokou přidanou hodnotou, týkající se například výzkumu a zavádění nejmodernějších technologií. Český průmysl tak může díky investicím, které do něj poplynou z penzijních fondů, získat potřebný stimul v rámci tolik potřebné restrukturalizace. České republice chybí náročná odvětví s vysokou přidanou hodnotou, taková, která by zvýšila produktivitu práce a umožnila české ekonomice stát se skutečně konkurenceschopnou v celoevropském i celosvětovém srovnání. Stát sice může stimulovat základní vědecký a technologický výzkum, nemůže si však uzurpovat roli významného institucionálního investora. Takovou roli mohou sehrát právě penzijní fondy. Ty se tak mohou stát významným doplňkem dosud neuspokojivého vývoje kapitálového trhu. Díky těmto investicím tak nejenom získají prostředky na důchody účastníci systému, ale zbohatne celá společnost.
V této souvislosti je potřeba zmínit ještě jeden pozitivní efekt, který účast v penzijních fondech přinese jednotlivým účastníkům. Penzijní fondy se mohou stát tím, čím se mohly stát investiční fondy vzniklé z kupónové privatizace. Tedy možností každého občana spolupodílet se svými úsporami na kapitálovém trhu. Tehdejší pokus nevyšel. Je však licoměrností tvrdit, že stejný osud, jaký potkal drobné akcionáře některých investičních fondů, potká i budoucí penzijní fondy. Dnes opravdu dávno nejsme v divokých devadesátých letech, stát má dostatečné zkušenosti s regulatorními standardy, které zabezpečí, aby peníze budoucích důchodců nebyly vytunelovány, jako se to dělo v případě investic do kupónové privatizace. Povinnost setrvat v druhém pilíři zároveň vytvoří vyšší odolnost ekonomiky či přímo jednotlivých firem vůči nejrůznějším externím nárazům, ať vůči hospodářskému cyklu či nejrůznějším spekulativním útokům.
Samozřejmě, že nikdy nelze zcela odstranit jakékoli riziko. Určitým rizikem je ovšem také průběžný systém, jak se ukázalo ve chvíli, kdy krize dramaticky ztenčila výběr sociálního pojištění. Ostatně pro konzervativní účastníky kapitálového pilíře zde bude připraven program státních dluhopisů. I v tom vidím obrovský pozitivní význam. Občané se tak svým způsobem stanou skrze penzijní fondy akcionáři státu. Budou mít tedy eminentní zájem na tom, aby politická reprezentace zodpovědně přistupovala k veřejným financím.