Jaromír Kohlíček

Přístupové smlouvy České republiky i dalších 10 nových kontinentálních států EU obsahují některé diskriminační podmínky. Jednou z nich je zákaz tzv. kabotáže pro nové členské země, česky bych to vysvětlil jako zákaz přepravy zboží uvnitř starých členských zemí přepravci z nových členských států.

Český přepravce například veze zboží do Španělska, pokud sežene vytížení na zpáteční cestu (např. dovoz pomerančů), potom je ve shodě s přístupovou smlouvou doprava zboží pouze ze Španělska do České republiky. To se ale vždy nestává, a pak jedinou možností jak vytížit nákladní automobil na zpáteční cestě je tzv. kabotáž. Dobře známá z doby před dvaceti lety i u nás, a to v době, kdy vytěžovací střediska zajišťovala plné obsazení kamionů.

Dnes je podobná aktivita zakázána přístupovou smlouvou. V našem případě se za kabotáž považuje například přeprava zboží mezi španělskými dodavateli a odběrateli, přeprava zboží mezi dodavateli ve Španělsku a odběrateli zboží v Německu či Francii. Námitka, že se jedná pouze o 1 % nákladní přepravy není příliš na místě. Neboť kdykoliv jede prázdný automobil, znamená to pro jeho provozovatele ztrátu a pro nás všechny zbytečné znečištění životní prostředí, a to i u automobilů, jejichž emise odpovídají EURO 6, což je zatím nejpřísnější norma, která redukuje dokonce i kysličníky dusíku.

Co s tím? Jak konat, aby ve "volném trhu" byly menší emise. Jaký je Váš názor? (Přitom neuvažujeme o změně způsobu přepravy například vyšší preferencí železniční či lodní dopravy, ale pouze o vytížení stávajícího parku.)

V Evropském parlamentu jsem předložil společně s kolegou Danielem Strožem níže uvedené písemné prohlášení, které plně vyjadřuje můj postoj k rozšiřování vojenské přítomnosti v Evropě. Nutno podotknout, že takové konání nejen USA - ale jakéhokoliv státu - v Evropě je nebezpečné a politicky kontraproduktivní.

» Více

Tak se nám loni opět narodilo více než 110 tis. dětí. Začíná být problém získat místo ve školce, nehledě na výši plateb. Možná, že něco "vyřeší vládní batoh!?

» Více

Tak tu zase jednou máme kulaté výročí. Roku 1963, kdy Turecko požádalo o vstup do EU a stalo se tedy kandidátskou zemí (protože nebylo odmítnuto), uplynulo již - pokud dobře počítám - 45 let. Nechci diskutovat o tom, jestli Turecko je, nebo není evropský státem, ostatně to již rozhodli státníci při zahájení přístupových rozhovorů.

» Více

Tak se prý dohodli. Američané dají půlku, ostatní druhou. O čem mluvím? O rozvojové pomoci pro Afriku. Zpěvák Bono ale na rozdíl od paní kancléřky Merkelové a ostatních účastníků G8, spokojen není. Jak by také mohl. Vždyť značná část peněz je opět odpisem části minulých dluhů. Na reálnou pomoc, na nové projekty mnoho nezbude. A cíl pro průmyslově vyspělé země stanovený OSN? Kdepak, 0,7 % HNP na rozvojovou pomoc je stále ještě v nedohlednu. To je zvláště ostudné u bývalých koloniálních mocností. Tak až příště? A což takhle dohodnout další kolo jednání o odzbrojení a část takto ušetřených prostředků (například za nerealizovaný radar v Brdech či za nerealizovanou základnu v Polsku) dát na program výstavby zdrojů vody, zalesňování, rozvoje školství, racionálního zemědělství v Africe? Nebo je to myšlenka příliš naivní?

Coexistentia

Když dostanete od organizace takovéhoto názvu prohlášení, můžete se domnívat, že se jedná o jakousi skupinu lidí, která má snahu přispět k mírové koexistenci. Bohužel žijeme době, kdy názvy, titulky, nadpisy... mají často zcela opačný význam, než jim tradičně přisuzujeme. V tomto případě se jedná o snahu zpochybnit naprosto správné usnesení slovenského parlamentu (Národnej rady Slovenskej republiky), které takřka doslova kopíruje usnesení Poslanecké sněmovny PČR z roku 2002 týkající se tzv. Benešových dekretů. Chápu, že v dnešním právním chaosu se snaží řada pohrobků nacismu zpochybnit výsledky II. světové války a toto má být jeden ze způsobů jejich práce. Já osobně se ale těžko smiřuji s tím, že řada tzv. demokratických politiků na tuto "hru" přistupuje. Touto metodou totiž můžeme začít řešit jakoukoliv otázku minulosti a zcela zpochybnit prakticky celou historii. A mnohdy by se podobný postup dal velmi dobře pochopit. Typickým příkladem jsou majetkové přesuny související se situací po Bitvě na Bílé hoře a tvrdou rekatolizací Českých zemí v následujících desetiletích. Asi každý národ nalezne ve svých dějinách řadu takovýchto kapitol. Také se domníváte, že tyto záležitosti bychom měli považovat za uzavřené?? (Vyjma evidentních přehmatů.)

Již delší dobu je známo, že Společná zemědělská politika Evropské unie není zcela efektivní. Někteří komentátoři volili daleko silnější výrazy pro fakt, že 40 % rozpočtu EU jdoucí na Společnou zemědělskou politiku není asi zcela efektivně vynakládán. O horách másla, masa a řekách mléka se toho napsala již mnoho.

V současné době je na "stole" Evropského parlamentu materiál nazvaný "Reforma cukrovarnictví". Prezentace českých zástupců i následná diskuze a vystoupení zástupců Evropské komise, jehož jsem byl dnes (27.06.2007) v Bruselu aktivním účastníkem, ukázala, kde je původ našich problémů. Privatizace potravinářského průmyslu formou urychleného výprodeje ve stylu "ať to stojí, co to stojí, hlavně ať to má svého konkrétního vlastníka", restituce a několik rychlých novel zákona o družstevnictví, jejichž účelem bylo změnou zákona zlikvidovat zemědělská družstva a navazující nedostatek vůle vytvořit podmínky pro nákup státní půdy zemědělci nesou své ovoce. V České republice nevznikl vlastnicky propojený logický ucelený řetězec zemědělská prvovýroba - zpracování - prodej. Likvidace výroby v nejmodernějších cukrovarech známá pod heslem "ukončení výroby" a stálý tlak na další významné snížení výroby cukru v České republice. To jsou jen další krůčky nastoupené "liberální" koncepce. Navrhované změny budou znamenat další snížení produkce cukru - a to poprvé za dvě stě let - pod úroveň naší tuzemské spotřeby. I toto snížení bylo přítomným zástupcem Komise označeno za příliš nízké s tím, že pokud Parlament návrh nepřijme (a to se může stát, protože zemědělci v řadě zemí si na připravovanou reformu velmi stěžují), může Komise přistoupit k ještě většímu procentuálnímu snížení výroby cukru v České republice i v dalších zemích. Letmý pohled do tabulek, které vystupující panelista měl k dispozici, snadno odhalí, že Česká republika za posledních 10 let snížila svoji výrobu cukru o 33 %, a to je v porovnání s jinými státy Evropské unie výrazně masivnější snížení, než se předpokládá od EU jako celku. Co dodat? Lépe už bylo. Řešení vidím v intenzivním vyjednáváním s ostatními členskými zeměmi EU ("systém něco za něco") a místo v současné době propagovaných principů v alespoň částečném zohlednění soběstačnosti jednotlivých zemí ve výrobě cukru. Se zpackanou privatizací už těžko něco uděláme. A prodej státní půdy? Umíme alespoň v této otázce pro naše zemědělce něco udělat??

Tak nevím, ale zdá se mi, že v každém spolku by měla platit určitá jasná pravidla. To by mělo platit i pro Evropskou unii. Pokud se přijatá pravidla nedodržují, měla by následovat sankce. A to účinná. Již řadu měsíců se hovoří o dovozu masa do části prodejen mezinárodních řetězců operujících v České republice. To, že stanovené podmínky pro tyto obchody neurčují řádné procento tuzemského zboží je už notoricky známý fakt. Co ale stále nemohu pochopit, to je nedodržování norem při značení masa. Zdá se, že staré (tzv. "brakované") krávy se kouzlem mění na mladé býčky. Asi Rakousko často navštěvuje David Copperfield. Nebo snad mají domácí kouzelníky? Kdo to rozsoudí?

Podobný je případ polského hovězího na trhu Ruska. Bohužel, ani komisaři v čele s panem Barrosem zřejmě netuší, že rozdíl mezi hovězím z Polska a jihoamerickým masem buvola není v tom, odkud a jaké maso pochází, ale v nesouladu popisky a skutečnosti. Nebo zde, v případě exportu mimo Unii jsou jiná zvláštní ujednání a směrnice EU neplatí? Tak se mi zdá, že pan Barroso "střelil kozla" svojí podporou Polska ve sporu s Ruskem. Nebo střelil buvola? A vláda ČR to opravdu podporuje?

A na závěr. Opravdu u nás nikdo neumí kontrolovat plnění směrnic o značení původu masa? Opravdu je ve vztahu k zákazníkovi možné dovolit si cokoliv? Nebo je daná směrnice nepřesná a děravá?

Jezdím často po České republice. Občas vlakem či autobusem, nejvíce ale autem.

V poslední době mám dojem, že naše silnice začínají trochu připomínat mraveniště. Původně pouze pražské dopravní zácpy se už postupně rozšířily do řady dalších měst a dálnice D1 bez alespoň jedné kolony aut je takřka nepředstavitelná. To však není žádná česká specialita. Podobné jevy můžeme zažít i kdekoliv jinde v Evropě. Až na jednu specifickou novinku. Na různých místech ve městech vyrostly menší či větší konstrukce a na nich různá světélka, světla, reflektory, objektivy,...!?!

Na silnici z Teplic do Bíliny, hned na okraji obce, se mi zdálo, že na mne někdo přátelsky mrká. Vodorovné značení zde žádné není, jedu necelých 50 km/h, nikde žádný člověk. Při druhém průjezdu mi to došlo. Napříč silnicí je bílá čára (nemá oporu v Zákoně o provozu na pozemních komunikacích) a na rameni nad silnicí jsem snímkován. Kam tyto záběry jdou? Kdo je jak vyhodnocuje? Komu tato data předává? Skutečně slouží tyto kamery pouze k hodnocení průměrné rychlosti v daném úseku silnice? Uprostřed měst je kamer tolik, že už ze záběru nevycházíme. Když se trochu soustředíme, na cestě po hlavních silnicích najdeme "mrkající oka" leckde. Copak asi říká tomuto shromažďování informací Úřad pro ochranu dat? A jak se Vám, čtenářům tento nový jev líbí? Mám dojem, že jsem v Německu, Rakousku ani v Polsku nic podobného neviděl. Také si myslíte, že starý Bretschneider by měl radost?

A už víte, proč se za volantem máte také usmívat??

Aktuálně.cz

Centrum.cz