MDŽ - „Mé Drahé Ženy“. Takhle jsem si to vždy překládal sám pro sebe. Protože chci tvrdit, že ženy nejsou slabší, nýbrž naopak silnější pohlaví než muži. Že mužští by se bez žen potáceli světem jak těla bez duše a tvorové bez užitku, neb v zásadě jsou – na rozdíl od žen – postradatelní, zbytní až zbyteční. Synonymem ženy je zodpovědnost, synonymem muže ješitnost.

Žena si je za prvé jista svým mateřstvím, což se o otcovství zdaleka ne vždy dá říci a uvádí se dokonce, že až ve 30 procentech je takové přesvědčení muže jistotou falešnou. Žena si tak sice v bolestech, leč jednoznačně potvrzuje svou identitu a poslání. Jakmile porodí alespoň jedno děťátko, může být klidná a nic ji už nemusí pudit, aby si dokazovala svou důležitost a smysl své existence čímkoli jiným. Cokoli nad to jest, je pro ně pouze jakousi prémií. Proto také si ženy – nejsou-li to zrovna sovětské milicionářky – nepotřebují svou důležitost potvrzovat placatými čepicemi na hlavách, výložkami na ramenou, medailemi na prsou a diplomy na zdi. Jestliže i přesto a navíc k tomu dosáhnou na vynikající pracovní výsledky, nádherná umělecká díla nebo důležité funkce, můj obdiv k nim jen o to více vzrůstá.

Většina mužů naopak vstupuje do života coby třtiny větrem se klátící. Proto také muži – nejsou-li to vyslovení primitivové s patologicky hypertrofovaným sebevědomím – potřebují po svém boku láskyplnou bytost ženského pohlaví, která je ujišťuje o jejich dokonalosti, vysílá do každodenního boje o živobytí, pocty a slávu, a dodává jim sebevědomí. Muži si svou důležitost potřebují dokazovat trvale, a proto když jí skutečně dosáhnou, může jim jejich partnerka začít vadit jednak jako svědek jejich neslavných počátků, jednak jako málo nadšený aplaudér jejich „slavné“ současnosti. A tak vymění manželku, která jakoby stále cosi vyčítala, za první blondýnu s rozzářenýma očima a větou, která nemůže selhat: „To jste řekl krásně, pane inženýre, řekněte to ještě jednou.“

Ostatně důkaz zbytnosti mužů a zdroj jejich nervozity a potřeby si stále něco dokazovat nám dává okolní příroda. Článek Jaroslava Petra publikovaný nedávno ve Vesmíru ukazuje, jak velké množství živočichů, včetně některých savců, se rozmnožuje nepohlavně, s úplným vyloučením mužského prvku. Existuje celá řada takových forem rozmnožování, jež se sice bez spermie neobejdou, ale příspěvek otcovy dědičné informace k vytvoření dědičné informace potomka je dočasný, či dokonce jen symbolický. A nejen to – samice některých druhů produkují v duchu hesla „udělej si sama“ vajíčka, z nichž se bez oplození vyvíjejí dcery schopné přivést na svět stejným způsobem další pokolení dcer. Do potomka vkládají svou kompletní dědičnou informaci a geneticky se o něj „nedělí“ s jeho otcem. Tak neztrácejí čas a energii ani sháněním nápadníků, ani plozením synů. A samečkové buď přicházejí na svět jen na tu krátkou chvíli, aby splnili svou jedinou roli, anebo se dokonce vůbec nerodí.

Mé Drahé Ženy – máte mou úctu, že nás necháváte žít v iluzi o tom, že jsme pohlaví nejen silnější, ale vůbec nutné.