Česká egyptologie oslavila padesátiny. Důstojně a stylově v Káhiře, bez zbytečných okázalostí. Čeští egyptologové jsou zvyklí spíše tvrdě pracovat než se předvádět. Nemáme mnoho oborů, kde má Česko ve světě takový výborný zvuk a patří mezi absolutní elitu.

Oslava se uskutečnila zčásti v prostorách Nejvyššího památkového úřadu a večer pak v zahradách Egyptského muzea, kde ještě před rautem po krátkém vystoupení zahájil opravdu krásnou výstavu některých slavných objevů našich egyptologů prezident Václav Klaus. Jak prohlásil, byl v Egyptě na státní návštěvě a shodou okolností se padesáté výročí konalo ve stejnou dobu… No, na jeho místě bych slova formuloval trochu jinak, ale zasluhuje poděkování za vstřícné gesto.

V průběhu oslav jsem si uvědomil, jak zvláštní pozici má v Egyptě česká egyptologie. Historicky totiž nemáme nějaký zvláštní důvod být v tomto oboru zastoupeni tak silně jako například Francouzi nebo Angličané. Že je egyptologickou hvězdou první velikosti Brit Howard Carter je logické, britská přítomnost v zemi je historicky daná. Proč tedy požívá Česko v oboru takový respekt? Je to dáno silnými osobnostmi lidí, vědců, kteří se u nás zasadili za tuto vědní disciplinu a suplovali tak absenci historických kořenů. A díky své erudici a entuziasmu dokázali smazat slabé možnosti malého státu. A to platí dodnes.

Připomeňme jen některá jména: František Lexa, který je zakladatelem české egyptologie, Jaroslav Černý, Zbyněk Žába, Miroslav Verner. Zejména bych pak zmínil Vernera, který doslova a do písmene udržel obor při životě a přenesl na vlastních bedrech přes temné vody totality naši účast na místních vykopávkách a objevech. Jsou tu jména jako Ladislav Bareš, Břetislav Vachala, a už i nová, velice slibná generace: Miroslav Bárta, Jaromír Krejčí, Hana Benešovská, Hana Vymazalová, Lenka Suková a další…

Naši egyptologové mají stále co dělat a zkoumat. Naše Abúsírská koncese je totiž jedna z největších a nejdůležitějších v Egyptě. K tomu ještě přibyly další výkopové práce v Západní poušti. Před třemi roky se začalo zkoumat v okolí oázy Bahríja, starořímské osady v Bir Shaouišu a v El Haizu. Je to opravdu zase jiný svět, tak vzdálený od Staré říše jako my od Ježíše Krista.

České nálezy z Abúsíru dosahují světového významu, nyní se výzkumy koncentrují na tři hlavní oblasti: královské pyramidové komplexy z 5. dynastie, hrobky hodnostářů z konce Staré říše, v těchto případech se pohybují egyptologové v období asi 2510 až 2180 před Kristem, a šachtové hrobky vysokých úředníků z Pozdní doby, což představuje roky 715 až 332 před Kristem. Je to úžasná práce. Hrobka velmože Iufaa, kterou jsem viděl při otvírání, a její dnešní stav, kdy je 21 metrů hluboká šachtová hrobka připravena k nahlédnuti turistům, dává dobrý přiklad, jak náročnou a obrovskou práci tam naši vědci za pomoci místních lidí odvádějí.

Jednou brzy ráno jsme seděli s Miroslavem Vernerem na vrcholu Neferirkareovy pyramidy. Rukou symbolicky pohladil pyramidové pole a celé pohřebiště pod námi, místo, kde pracuje už přes čtyřicet let. A řekl: „Pokud se podaří udržet celistvost Abúsírské koncese, tak tu po nás mají čeští egyptologové práci na dalších sto let.“

Kéž by se to podařilo. Přeji všem českým egyptologům hodně štěstí a nových nálezů. Inshallah!