Úmysl odstranit jaderné zbraně je jen o pár dnů mladší než jaderné zbraně samotné. A ty už tu s námi jsou čtyřiašedesát let, přičemž jejich hlavní smysl spočívá v tom, že jednak hrozí, jednak hrozby odstrašují. Barack Obama se podle toho, co řekl v Praze, rozhodl, že tenhle stav změní. Začal způsobem, který se mu dosud vždy osvědčil: dal naději, že by se to ne jemu, ale nám všem (Yes, We Can!) mohlo povést.

Co mě poté, co Obama z Hradčanského náměstí odjel, napadalo:
- Kolik z komentátorů a vůbec z lidí v této zemi, kteří na Obamův projev čekalo, předpokládalo, že právě úplná eliminace jaderných zbraní bude v čase globální hospodářské krize hlavním tématem prvního projevu amerického prezidenta od jeho inaugurace, určeného světové veřejnosti. Jasně, je to nejzásadnější téma, ale přece jen se v posledních měsících mnohem víc mluvilo a bude mluvit o něčem jiném…
- Když už se u nás na toto téma o něčem spekulovalo, pak o rozvoji či nerozvoji protiraketové obrany v Evropě, často zúženo na radar v Brdech. Slyšeli jsme teď od Obamy , že do té doby, dokud bude existovat íránská hrozba vývoje jaderných zbraní, budou Spojené státy pokračovat v rozvoji raketového obranného systému v Evropě, a teprve až íránská hrozba padne, zmizí i důvod k budování raketovému obrannému systému. Ve finále to ovšem s Brdy souviset může, ale taky nemusí: i když se Írán vývoje jaderných zbraní nevzdá a systém vybudován bude, nikde není psáno, že radar bude zrovna v Brdech...
- Vzpomněl jsem si taky na úvahy z dob, kdy Obama nastupoval do úřadu a mnozí pochybovali o jeho mezinárodní zkušenosti, přesněji zdůrazňovali jeho nezkušenost. Před pár dny jsem se, vlastně náhodou, dočetl, že Obama v roce 2005 během svého prvního roku v zahraničním výboru amerického Senátu vedl jednání na Ukrajině a v Rusku v rámci inspekce základen s jadernými zbraněmi na území bývalého Sovětského svazu. V senátní delegaci byl zásupcem senátora Richarda Lugara (a Lugar je v americké zahraniční politice jednou z nejtěžších vah posledního čtvrtstoletí).
- Podle prvního ze šesti bodů Obamova plánu k úplnému odstranění jaderných zbraní mají tyto zbraně přestat být součástí systému bezpečnosti Spojených států a nahradit je má jiný odstrašující prostředek. První komentáře to nijak nerozebírají, jen v NYT jsem se dočetl, že úplná eliminace jaderných zbraní je podle některých odborníků věc nereálná, dokonce i možná škodlivá. Tahle debata ovšem trvá právě oněch šedesát let. Zajímavější je druhá část věty: Jiný odstrašující prostředek… Je to jiný, spolehlivější bezpečnostní systém? Nebo takové technologie a zbraně, které by nebyly zbraněmi hromadného ničení, ale přesto by mohly hrát odstrašující roli?
Thomas Friedman v slavné knize Svět je plochý lamentuje nad tím, že Amerika strádá nedostatkem impulsů k dalšímu technologickému (a následně hospodářskému) rozvoji, které by dokázaly přivést mladé a talentované lidi k přírodním vědám a k rozvíjení špičkové techniky, místo toho, aby toužili získat titul MBA a stát se investičními bankéři. Posledním takovým impulsem podle něho byl Kennedym inspirovaný závod o dobytí Měsíce a Spojené státy a zprostředkovaně svět z něho těžil dalších třicet let (Za Kennedyho platilo americké rčení – Na to, abys tohle – rozuměj něco průměrného – vymyslel, nemusíš být raketovým inženýrem...) Friedman navrhuje americkým politikům, aby takový impuls spojili například s hledáním nových energetických zdrojů, jinak to skončí fiaskem a Microsoft i jemu podobné inovativní firmy se odstěhují do Číny a Indie. Impuls se však bez emocí neobejde a plná nádrž auta je sice skvělá věc, ovšem emoce zrovna nevzbuzuje. Možná že hledání nových prostředků, které umožní odstranit jaderné zbraně, se může takovým impulsem stát…
Nebylo by fakt špatné, kdyby alespoň část z těch chytrých mladých lidí, kteří v poslední době místo vynalézání vymýšleli složité finanční deriváty, jež nás dovedly, však víte kam, věnovala úsilí svých šedých mozkových buněk právě takovému cíli. Když nic jiného, přímé i vedlejší účinky zneužití i využití výsledků jejich práce by mohly být mnohem méně hrozivé, než je tomu v případě jak jaderných zbraní tak schémat zaručeně bezpečného rozkládání úvěrových rizik.
Jestli bych něco Obamovi, a vlastně i nám všem přál, pak tedy, aby o něm nakonec v dějepise nestálo, že byl jen skvělým obchodníkem s nadějí.