Na okraj summitu G8:Putin překvapil, Klaus vlastně taky
Jistě, v Heiligendammu byl jen ten první. Ale ten druhý odhalil, co se na summitu vlastně stalo: šéfové vlád nejsilnějších států světa podlehli vlivu zelených.
Nejprve k tomu prvnímu: nepochybně se přihlásí pozorovatelé, kteří budou tvrdit, že Putinův mazaný trik s nabídkou společné americko-ruské základny v Ázerbájdžánu vlastně žádným překvapením nebyl, neboť co jiného se od Rusů dalo čekat. I Condoleezza Riceová však konstatovala, že překvapení to bylo. Putinovi se podařilo výrazně zmírnit pozornost, kterou upřel Bushův pražský projev na vykolejení ruských demokratických reforem (jakkoli nešlo vyloženě razantní kritiku) a donutil navíc americkou stranu, aby raději dřív než později přinesla silnější argumenty pro základny právě ve střední Evropě, když nemají hlídat Rusko, nýbrž darebácké státy (vymyslí někdo méně barvitý způsob, jak tyto země nazývat česky?). Bude to těžký oříšek – jak říct, že Rusko v dnešním stavu není nepřítel, vlastně je tak trochu přítel, avšak je třeba si na něj dát pozor, takže je lepší mít základnu tady a ne jen kousek od íránských hranic, odkud uvidí jen na Teherán a ne na Moskvu?
Rusové žádají přerušení jednání o středoevropských základnách, to však Američané udělat nemohou a viděno našima očima nesmějí. Před červencovým setkáním Bushe s Putinem v Maine se však těžko dozvíme něco podstatného. A česká sněmovna bude alespoň mít možnost se svým pověstným nadhledem a elegancí vyřešit téma patřičnosti či nepatřičnosti písně o radaru, když už něco tak nejapného do svého programu zařadila.
Ale k tomu druhému: Václav Klaus je s největší pravděpodobností první ze šéfů států, který výsledek jednání v Heiligendammu razantně odsoudil. I Fidel Castro, který ve svých sloupcích v Granmě (dají se najít v její elektronické verzi v angličtině, číst je připomíná bizarní cestu časem do minulosti) komentuje, co se na světě šustne, tentokrát usoudil, že počká. Klaus však v MF Dnes v sobotu 9.6. říká, že G8 je pod zeleným vlivem a že světoví politici chtějí potlačit lidskou tvořivost. Alespoň tak tomu rozuměli editoři listu, když mu to dali do „nadpisu“ a do podtitulku. Škoda, že to nevědí zelení aktivisté, kteří jsou nezávazností závazků ze summitu G8 zklamáni. A kdo ví, jestli se neurazí ty velké světové a zejména americké firmy, které jsou k ekologickým tématům stále vnímavější, protože vědí, že nové dokonalejší technologie znamenají nové zákazníky a nový byznys?
Václav Klaus klade politikům G8 tři otázky. Stručně: Proč to udělali, když přece dobře vědí, že neexistuje nezvratný důkaz o vině lidstva na – jeho slovy – „mírném oteplování“? Vědí tito politici, jak dosáhnout svého cíle, tj. snížení emise skleníkových plynů, aniž by došlo k radikální deindustrializaci celého světa? A konečně: mají politikové vzhledem ke krátkosti svého mandátu právo tak daleko do budoucnosti ovlivňovat život miliard lidí?
Zejména třetí otázka českého prezidenta překvapí: máme jí rozumět tak, že politici i těch nejmocnějších zemí mají činit pouze rozhodnutí nepřesahující svými důsledky jejich mandát, rozhodně ne o padesát let, protože v takovém horizontu nemají právo sahat do životů jiných než svých? Nechci pana prezidenta chytat za slovo, ale takto uvažující politik by nemohl nechat postavit ani novou střední školu v okresním městě, natož vést globální mocnost.
Také tvrzení o potlačování lidské tvořivosti je zavádějící. Lidskou tvořivost přece podněcují nejen neomezované možnosti jejího rozvoje, ale také překážky, které musí překonávat; skoro bych řekl, že to druhé víc. Pokud Václav Klaus věří v lidskou tvořivost skutečně, a nikoli jen příležitostně, pak musí věřit (nejen věřit – vědět!), že lidé na omezení související se snižováním produkce skleníkových plynů nezareagují tím, že složí ruce do klína, nýbrž tím, že začnou co nejusilovněji vyvíjet nové technologie, jež jim umožní omezení překonat – tak, jak to dělali v posledních tisíciletích, abych ještě jednou použil jeho slov.
Vůlí snížit emise skleníkových plynů Bush, Merkelová, Sarkozy a spol. tvůrčí spontaneitu lidstva neomezují. Nabízejí cíl, nic víc.
Nejprve k tomu prvnímu: nepochybně se přihlásí pozorovatelé, kteří budou tvrdit, že Putinův mazaný trik s nabídkou společné americko-ruské základny v Ázerbájdžánu vlastně žádným překvapením nebyl, neboť co jiného se od Rusů dalo čekat. I Condoleezza Riceová však konstatovala, že překvapení to bylo. Putinovi se podařilo výrazně zmírnit pozornost, kterou upřel Bushův pražský projev na vykolejení ruských demokratických reforem (jakkoli nešlo vyloženě razantní kritiku) a donutil navíc americkou stranu, aby raději dřív než později přinesla silnější argumenty pro základny právě ve střední Evropě, když nemají hlídat Rusko, nýbrž darebácké státy (vymyslí někdo méně barvitý způsob, jak tyto země nazývat česky?). Bude to těžký oříšek – jak říct, že Rusko v dnešním stavu není nepřítel, vlastně je tak trochu přítel, avšak je třeba si na něj dát pozor, takže je lepší mít základnu tady a ne jen kousek od íránských hranic, odkud uvidí jen na Teherán a ne na Moskvu?
Rusové žádají přerušení jednání o středoevropských základnách, to však Američané udělat nemohou a viděno našima očima nesmějí. Před červencovým setkáním Bushe s Putinem v Maine se však těžko dozvíme něco podstatného. A česká sněmovna bude alespoň mít možnost se svým pověstným nadhledem a elegancí vyřešit téma patřičnosti či nepatřičnosti písně o radaru, když už něco tak nejapného do svého programu zařadila.
Ale k tomu druhému: Václav Klaus je s největší pravděpodobností první ze šéfů států, který výsledek jednání v Heiligendammu razantně odsoudil. I Fidel Castro, který ve svých sloupcích v Granmě (dají se najít v její elektronické verzi v angličtině, číst je připomíná bizarní cestu časem do minulosti) komentuje, co se na světě šustne, tentokrát usoudil, že počká. Klaus však v MF Dnes v sobotu 9.6. říká, že G8 je pod zeleným vlivem a že světoví politici chtějí potlačit lidskou tvořivost. Alespoň tak tomu rozuměli editoři listu, když mu to dali do „nadpisu“ a do podtitulku. Škoda, že to nevědí zelení aktivisté, kteří jsou nezávazností závazků ze summitu G8 zklamáni. A kdo ví, jestli se neurazí ty velké světové a zejména americké firmy, které jsou k ekologickým tématům stále vnímavější, protože vědí, že nové dokonalejší technologie znamenají nové zákazníky a nový byznys?
Václav Klaus klade politikům G8 tři otázky. Stručně: Proč to udělali, když přece dobře vědí, že neexistuje nezvratný důkaz o vině lidstva na – jeho slovy – „mírném oteplování“? Vědí tito politici, jak dosáhnout svého cíle, tj. snížení emise skleníkových plynů, aniž by došlo k radikální deindustrializaci celého světa? A konečně: mají politikové vzhledem ke krátkosti svého mandátu právo tak daleko do budoucnosti ovlivňovat život miliard lidí?
Zejména třetí otázka českého prezidenta překvapí: máme jí rozumět tak, že politici i těch nejmocnějších zemí mají činit pouze rozhodnutí nepřesahující svými důsledky jejich mandát, rozhodně ne o padesát let, protože v takovém horizontu nemají právo sahat do životů jiných než svých? Nechci pana prezidenta chytat za slovo, ale takto uvažující politik by nemohl nechat postavit ani novou střední školu v okresním městě, natož vést globální mocnost.
Také tvrzení o potlačování lidské tvořivosti je zavádějící. Lidskou tvořivost přece podněcují nejen neomezované možnosti jejího rozvoje, ale také překážky, které musí překonávat; skoro bych řekl, že to druhé víc. Pokud Václav Klaus věří v lidskou tvořivost skutečně, a nikoli jen příležitostně, pak musí věřit (nejen věřit – vědět!), že lidé na omezení související se snižováním produkce skleníkových plynů nezareagují tím, že složí ruce do klína, nýbrž tím, že začnou co nejusilovněji vyvíjet nové technologie, jež jim umožní omezení překonat – tak, jak to dělali v posledních tisíciletích, abych ještě jednou použil jeho slov.
Vůlí snížit emise skleníkových plynů Bush, Merkelová, Sarkozy a spol. tvůrčí spontaneitu lidstva neomezují. Nabízejí cíl, nic víc.