Podzim v Bělehradě
Minulý týden dorazil do Bělehradu podzim. Bylo pochmurno a každou chvíli pršelo. Mrazení prostoupilo také politickou scénu, intelektuální debaty a náladu veřejnosti. „Největší téma pro Srbsko je Kosovo,“ řekl mi premiér Koštunica. Stejně prezident Tadič, poslanci srbského parlamentu i bělehradští intelektuálové, kteří patřili k předním bojovníkům proti Miloševičovu režimu.
Nervozitu vyvolává snaha mocností zbavit se problému Kosova schválením jeho nezávislosti. Možná už v prosinci. Nezávislost by to byla podivná. Šéfa z OSN by nahradil šéf z EU. Měl by stejná práva vetovat zákony a osoby a obsazení. Skanderbergovu vlajku, kterou se pyšní Albánie, by musela pro jistotu nahradit jiná. Kosovo by mělo získat místo v OSN, pokud by to ovšem schválila Rada bezpečnosti.
Srbsko došlo na hranici možných kompromisů. Nabízí Kosovu úplnou vnitřní samosprávu. Trvá pouze na zachování územní integrity srbského státu. Odtržení Kosova posílí nacionalistické radikály, k nimž patří statisíce vyhnanců z Chorvatska, Bosny a Kosova. Stoupenci demokratického vývoje věnovali mnoho energie přesvědčování Srbů, že nelze měnit podle etnických principů hranice s Chorvatskem a Bosnou. Jak by mohli dnes vysvětlit změnu hranic na jejich základě. Podle poslankyně z G17+ občané těžko pochopí, že Evropa odebrala Kosovo demokratům. Vidí v tom harpunování demokratizačního procesu.
Uznání nezávislosti by bylo porušením už tak ohrožovaného mezinárodního práva. Podle helsinských dohod lze měnit hranice jen se souhlasem všech účastníků. Srbové se ptají, jak návrat k etnickým zásadám devatenáctého století ovlivní poměry v Bosně a Hercegovině, ve Vojvodině nebo v Kurdistánu. Přirovnávají odtržení Kosova k odříznutí sudetských oblastí Československa v Mnichově.
Pokud by se kosovští Albánci pokusili obsadit oblasti severně od Mitrovice, místní Srbové by zřejmě bojovali. Bělehradu by nezbylo nic jiného než je podporovat. Někteří mezinárodní představitelé proto plánují bránit pokusům překročit Ibar silami KFOR. Protože albánští extrémisté nazývají jižní Srbsko a západní Makedonii východním Kosovem, uvažují Američané o posílení srbské armády, aby mohla zabezpečit hranici v preševském údolí. Trvají pochybnosti, že by se dařilo expanzi trvale bránit. Za posledních osm let ani mocná mezinárodní přítomnost nedokázala zaručit na území velkém jako osmina České republiky s dvoumilionovým obyvatelstvem bezpečnost. Ani haagskému tribunálu se podle Carly del Ponte nedaří usvědčit zločince z UCK. Někteří svědkové byli zavražděni, jiní se vzdávají výpovědi. Předseda zahraničního výboru sněmovny Dragoljub Mičunovič se obává, že by z Kosova a jeho okolí mohl vzniknout nový Libanon.
Ministr pro evropskou integraci Slobodan Samardžić upozornil, že Kosovo ovlivňuje ostatní témata, včetně uzavření asociační dohody s EU, která je připravena k parafování. Srbští politikové vědí, že Srbsko by bez Evropy zůstalo izolované. 70 procent Srbů podporovalo vstup do EU, ale nemusí být nakloněni Evropě, která jim odebere Kosovo. Navíc hrozí, že Kosovo může být použito k nějakému dalšímu tlaku na Bělehrad podobně jako požadavek vydat generála Mladiče do Haagu. Dnes o něm vláda neví a vypsala odměnu 1 000 000 eur za jeho dopadení.
Srbové počítají s českým přátelstvím, i když vývoj situace může vztahy ovlivňovat. Mnozí Evropané si uvědomují, že Kosovo je a zůstane problémem evropské bezpečnosti. Zazněly tóny naznačující odstoupení od Ahtisaariho plánu. Srbové dostali od několika členských zemí EU během posledních dvou, tří měsíců “pod stolem” pět, šest různých návrhů. Některé počítají se srbskou suverenitou, jiné s řešením typu Beneluxu, dokonce i s Černou Horou. Také v USA existuje určité porozumění pro nějaké institucionální spojení Srbska s Kosovem. Proto snad ještě existuje malý prostor pro rozumnou politiku.
Menší členské státy EU mohou stěží převážit tlak velmocí. Poslankyně Demokratické strany Srbska vyzývá země, které situaci chápou lépe, aby se spojily. I v EU se počítá s možností, že pokud unie uzná Kosovo, mohla by dát členským zemím na vybranou, kdy a jak chtějí toto rozhodnutí uplatnit. Odmítání nezodpovědných rozhodnutí o Balkánu má v České republice, a také na Slovensku a jinde, širokou podporu. Lze doufat, že nebudeme spěchat s poškozováním vztahů, v jejichž rozvoji a při začleňování jihovýchodní Evropy do evropské integrace může Česká republika sehrát umírňující a zprostředkující roli.
Napsáno pro Právo (15.10.2007) a autorův blog na Aktuálně.cz
Nervozitu vyvolává snaha mocností zbavit se problému Kosova schválením jeho nezávislosti. Možná už v prosinci. Nezávislost by to byla podivná. Šéfa z OSN by nahradil šéf z EU. Měl by stejná práva vetovat zákony a osoby a obsazení. Skanderbergovu vlajku, kterou se pyšní Albánie, by musela pro jistotu nahradit jiná. Kosovo by mělo získat místo v OSN, pokud by to ovšem schválila Rada bezpečnosti.
Srbsko došlo na hranici možných kompromisů. Nabízí Kosovu úplnou vnitřní samosprávu. Trvá pouze na zachování územní integrity srbského státu. Odtržení Kosova posílí nacionalistické radikály, k nimž patří statisíce vyhnanců z Chorvatska, Bosny a Kosova. Stoupenci demokratického vývoje věnovali mnoho energie přesvědčování Srbů, že nelze měnit podle etnických principů hranice s Chorvatskem a Bosnou. Jak by mohli dnes vysvětlit změnu hranic na jejich základě. Podle poslankyně z G17+ občané těžko pochopí, že Evropa odebrala Kosovo demokratům. Vidí v tom harpunování demokratizačního procesu.
Uznání nezávislosti by bylo porušením už tak ohrožovaného mezinárodního práva. Podle helsinských dohod lze měnit hranice jen se souhlasem všech účastníků. Srbové se ptají, jak návrat k etnickým zásadám devatenáctého století ovlivní poměry v Bosně a Hercegovině, ve Vojvodině nebo v Kurdistánu. Přirovnávají odtržení Kosova k odříznutí sudetských oblastí Československa v Mnichově.
Pokud by se kosovští Albánci pokusili obsadit oblasti severně od Mitrovice, místní Srbové by zřejmě bojovali. Bělehradu by nezbylo nic jiného než je podporovat. Někteří mezinárodní představitelé proto plánují bránit pokusům překročit Ibar silami KFOR. Protože albánští extrémisté nazývají jižní Srbsko a západní Makedonii východním Kosovem, uvažují Američané o posílení srbské armády, aby mohla zabezpečit hranici v preševském údolí. Trvají pochybnosti, že by se dařilo expanzi trvale bránit. Za posledních osm let ani mocná mezinárodní přítomnost nedokázala zaručit na území velkém jako osmina České republiky s dvoumilionovým obyvatelstvem bezpečnost. Ani haagskému tribunálu se podle Carly del Ponte nedaří usvědčit zločince z UCK. Někteří svědkové byli zavražděni, jiní se vzdávají výpovědi. Předseda zahraničního výboru sněmovny Dragoljub Mičunovič se obává, že by z Kosova a jeho okolí mohl vzniknout nový Libanon.
Ministr pro evropskou integraci Slobodan Samardžić upozornil, že Kosovo ovlivňuje ostatní témata, včetně uzavření asociační dohody s EU, která je připravena k parafování. Srbští politikové vědí, že Srbsko by bez Evropy zůstalo izolované. 70 procent Srbů podporovalo vstup do EU, ale nemusí být nakloněni Evropě, která jim odebere Kosovo. Navíc hrozí, že Kosovo může být použito k nějakému dalšímu tlaku na Bělehrad podobně jako požadavek vydat generála Mladiče do Haagu. Dnes o něm vláda neví a vypsala odměnu 1 000 000 eur za jeho dopadení.
Srbové počítají s českým přátelstvím, i když vývoj situace může vztahy ovlivňovat. Mnozí Evropané si uvědomují, že Kosovo je a zůstane problémem evropské bezpečnosti. Zazněly tóny naznačující odstoupení od Ahtisaariho plánu. Srbové dostali od několika členských zemí EU během posledních dvou, tří měsíců “pod stolem” pět, šest různých návrhů. Některé počítají se srbskou suverenitou, jiné s řešením typu Beneluxu, dokonce i s Černou Horou. Také v USA existuje určité porozumění pro nějaké institucionální spojení Srbska s Kosovem. Proto snad ještě existuje malý prostor pro rozumnou politiku.
Menší členské státy EU mohou stěží převážit tlak velmocí. Poslankyně Demokratické strany Srbska vyzývá země, které situaci chápou lépe, aby se spojily. I v EU se počítá s možností, že pokud unie uzná Kosovo, mohla by dát členským zemím na vybranou, kdy a jak chtějí toto rozhodnutí uplatnit. Odmítání nezodpovědných rozhodnutí o Balkánu má v České republice, a také na Slovensku a jinde, širokou podporu. Lze doufat, že nebudeme spěchat s poškozováním vztahů, v jejichž rozvoji a při začleňování jihovýchodní Evropy do evropské integrace může Česká republika sehrát umírňující a zprostředkující roli.
Napsáno pro Právo (15.10.2007) a autorův blog na Aktuálně.cz