(Prolog)
Po Čierné a Bratislavě se zdálo, že konec srpna přinese alespoň trochu klidu. Po Titově návštěvě, při níž studenti rozvinuli u Matyášovy brány transparent: Tito ano, Ulbricht ne! se v Praze objevil Ceausescu. Čekal se generální tajemník OSN U Thant.
V sobotu 17. srpna svolalo vedení KSČ do Barnabitek poradu s novináři o společné strategii pro příští týdny do 14. sjezdu (který měl odstranit pohrobky stalinismu a zvolit nové vedení). Bylo podezřelé, že chyběl Alexandr Dubček. K nervozitě přispívalo, že přítomní činitelé, Oldřich Černík, Josef Smrkovský, František Kriegel, tajemníci ÚV Václav Slavík, Čestmír Císař a další se zdráhali jeho nepřítomnost vysvětlit. Pod slibem mlčenlivosti se někteří dověděli, že Dubček jedná v Komárně s Kádárem. To byla ještě ta nejpříjemnější možnost. Ale nejistota kolem Dubčekovy nepřítomnosti z porady učinila scénu pro desítky monologů, spíše diagnostických než vedoucích ke společnému postupu vůči tlaku z Moskvy, Varšavy a Berlína. František Kriegel řekl o situaci vlastně vše jednou větou: „Damoklův meč nad námi visí na tak tenké niti, že si to nedovedeme představit.“ Představit si pod tím bylo možné cokoli; jistě také vojenské obsazení, ale to se snažil každý vyloučit už proto, že proti takové alternativě bylo Československo bezmocné.
Na setkání příznačně chyběli představitelé konzervativního křídla, tajemník ÚV Alois Indra, členové předsednictva Drahomír Kolder, Vasil Bilak, Emil Rigo a šéfredaktor Rudého práva Oldřich Švestka. Do „jámy lvové“, jak se vyjádřil o novinářích, se odvážil z této skupiny jen Antonín Kapek. Když stále mlčel a dělal si poznámky, vyzval ho Jiří Ruml, aby také řekl svůj názor. Kapek opakoval všechny výtky z Moskvy, řekl, že politice už nerozumí, po 14. sjezdu z ní odejde, protože si připadá jako kluk před válkou, kterého honili policajti s pendrekem za zvolání „Ať žije Sovětský svaz“.
Porada skončila všeobecným ujišťováním, že do sjezdu, který zvolí nový ústřední výbor, přijme nové stanovy a schválí novou politickou platformu, je třeba vyhnout se všem polemikám a neopatrnostem.
V neděli a v pondělí se nedělo nic. V úterý 20. srpna přineslo Rudé právo zprávu, že z Československa byl vypovězen zpravodaj New York Times Henry Kamm. Svědčila o tom, že vměšování pokračuje a to až po osobní otázky. (Pozn. Po sovětském požadavku se Henry Kamm dohodl s ministrem zahraničí Jiřím Hájkem, že odjede).
Den předtím měl službu Jaroslav Jírů. Když šéfredaktor Rudého práva Švestka chtěl vyměnit své zástupce Šípa a Sekeru za Hořeního a Moce, protagonisty pozdější normalizace, Jírů to neměl zveřejnit. Kritizovat „konzervy“ do sjezdu (na němž budou odstraněny, pozn.) se však nemělo. Šéf zahraniční rubliky Čestmír Suchý zahajoval poradu: ´Připomínám, že Švestka je přísně hájena.´ Když to však Kamm uveřejnil v New York Times, mohl Jírů citovat zahraniční tisk. Po Kammově vypovězení alespoň vyjádřil ve své poznámce údiv, že je vypovídán Kamm v době, kdy o nás nestydatě lžou jiní novináři.
Jírů:
„Po obědě 20.srpna svolal šéfredaktor členy redakce. Sdělil, že zasedá předsednictvo ÚV KSČ a nelze vyloučit, že k něčemu dojde. Věra Šťovíčková a já jsme měli reportovat případnou manifestaci na Staroměstském náměstí, kdyby došlo k pokusu přehlasovat Dubčeka. Kolem sedmé hodiny večer, to už tam byl také Karel jezdinský, který v tom týdnu dělal Svět dnes večer, nám Kmoch řekl, že krize pominula a můžeme jít domů...
Večer jsem doma poslouchal Jezdinského relaci, který nakonec řekl: ´Právě jsem dostal do studia zprávu AFP, že se v Moskvě schází mimořádné zasedání ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu.´ Nejpodivnější se mi dnes zdá to, že jsem šel klidně spát.“
Jezdinský:
„Odpoledne jsme byli v pohotovosti. Počítali jsme poměr sil v předsednictvu a uklidnili se tím, že i když jen těsně, přece jen nám vycházela progresivní většina. Pak přišla zpráva, že všechno je v pořádku. Krátce nato mi začaly chodit na stůl agenturní zprávy, že je narychlo svoláván ÚV KSSS. To bývalo vždy drženo v tajnosti. Uvažoval jsem, zda je to seriózní informace. Proto jsem až na konci relace uvedl, že podle zpráv některých agentur zasedají významní sovětští činitelé v Kremlu.
Ve 22.25 začaly agentury vysílat první poplašnější zprávy o přesunech vojsk, zejména v NDR. Takové zprávy však od května chodily skoro denně. Odjel jsem z rozlasu s tím, že žádná informace není natolik důležitá, abych musel měnit svou relaci, která se bude v 11 hodin opakovat na VKV.“