Jevově vládní krize vypadá jako krize důvěry koaličních partnerů spojená s odhalením nestandardních vztahů uvnitř strany Věcí veřejné. Ve skutečnosti jde o mocenský spor o dělení kořisti, protože tato vláda vznikla hlavně na dokradení všeho co zbylo, na završení kolonizace veřejného prostoru.

Často se mluví o tom, jak zdomácnělo v ČR vzájemné fízlování. Ano. Policejní metody kompromitace, provázející podobné mocenské spory, mají svoji historii. S těmito metodami pracoval např. ministr policejních služeb bonapartistické vlády, Joseph Fouché, ale i temná postava ze stalinského Ruska, maršál Lavrentij Pavlovič Berija. I dnes, když je moc v úzkých, má tendenci uchýlit se k těmto metodám a určitý druh médii to s potěchou a vesele komentuje. Lidi na ulici ale už toto bulvární kádrování nebaví. Pro ně je zklamáním práce této vlády jako celku.
Místo aby vláda vládla podle svých slibů v odpovědném a protikorupčním duchu, tak se jen pře o moc jako o kořist, ke které se dostali po hřbetech voličů. Jedni ministři vystupují v roli odvážných skautů, jiným zbyla role mediálních maskotů. Za reformní rétorikou se ale skrývá neschopnost pozitivní práce, absence reálné hospodářské politiky A v kořenech těchto mocenských her je oligarchizace, nejdříve ekonomiky a pak i politiky.
Pod prezidentskou taktovkou zpytlíkovaná ad hoc koaliční dohoda o formální rekonstrukci vlády je jen pokusem politickým a mediálním marketingem uklidnit veřejnost. Přesvědčit ji, že je třeba zachránit odvážné reformy, aby k nám nedorazil přízrak řeckého bankrotu. Ale opakovaný vtip už není vtipem. A většina občanů se už neděsí řeckého bankrotu, ale české nevládnutí. Zatím totiž koaliční smír nemá charakter pevné dohody o reformách, které budou zásadně a dlouhodobě ovlivňovat tuto zemi.
Pokud se toto nezmění, přijde další vládní krize než začnou dozrávat třešně. Zatímco mimo ČR uhání vlak velkých změn, česká vláda teprve sestavuje jízdní řád pro courák reforem, který mlže skončit v konečné stanici Řiťka či podobné destinaci. Bude zajímavé sledovat, do jaké míry bude koalice odvážná a dodrží slib, tedy že hlasování o reformách spojí s důvěrou vlády. Vláda Petra Nečase nesplnila ani slib projednávat podstatné změny s opozicí ale neplní ani své vlastní programové prohlášení.
Jak dopadlo rozpočtové řeznictví ministra financí Kalouska ? Zdaleka nepomohlo snižování deficitu jak se nás snaží přesvědčit. Letošní daňové inkaso meziročně klesá, tedy plánované snižování dluhu se nedaří. Naopak se podvázal ekonomický růst. A tato smyčka se logicky kolem veřejných financí utahuje. Moderní hospodářský zázrak nové ekonomické politiky Nečasovy vlády se měl opírat o ekonomiku taženou inovacemi v nedohlednu. Bohužel realizace tohoto konceptu je v nedohlednu.
Jak chceme čelit stále tvrdším podmínkám na evropských a světových trzích ? zase tne starý recept zvyšovat konkurenceschopnost ČR přes nízké náklady práce. Netřeba opakovat, že se tím podváže kupní síla obyvatelstva. Pokud jde o daně, tak vláda slibovala nezvyšovat daňové břemeno. V reálu přišel povodňový desátek , připravuje se zvyšování DPH a přerozdělení břemen daňovou progresí se vláda bojí jako čert kříže. Její politiku tedy mají táhnout daňoví soumaři, tedy řadoví poplatníci.
Věci veřejné si stanovují podmínku aprílového přežití vlády v provedení reforem. Přitom není jasné jakých. Koaliční kompromis kolem dobrovolného opt.outu totiž nesplňuje představy kapitálových fondů, protože nebude přes masivní propagandu zájem o opt out nemusí být velký, jen se tím rozvrátí dosavadní systém. Podobně opatření v oblasti odvodů do zdravotního pojištění oslabují jeho příjmovou stranu o významné miliardy.
Stranou zůstal také slib zajištění prostředků do programů podpor bydlení. Ale zatímco peněz do Státního fondu rozvoje bydlení nepřibylo, tak byla omezena státní podpora stavebního spoření a připravuje se zrušení daňových úlev pro hypotéky. Nesplněn zůstal i slib lepšího využití evropských zdrojů. Čerpání evropských peněz ale nadále zaostává, dokonce hrozí orgány EU, že zastaví proplácení těchto zdrojů (připomínám problém Operačních programů životního prostředí nebo pro Region Severozápad)
Současná vláda se pyšnila, že je vládou pro podnikavé, tvořivé lidi. Místo podpory běžných podnikatelů jsou ale vládní marionety ve vleku velkých lobby. Zdaleka nejde jen o manažerské chvástání ABL, ale je tu i Omnipol či Viamont a další firmy, které usilovně pobíhaly kolem určitých ministrů. Když jsem se už při vniku současné vlády v srpnu 2010 obával, že nic neudělá se promrhanými cca 100 mld korun na veřejných zakázkách, vývoj mi dal bohužel za pravdu. Vesele se plýtvá dál, rozestavěnost infrastrukturních staveb neklesá a dopravní superkoncepce ztroskotala.
Takže co s tím ? Nestačí jenom opoziční zvedání návrhů na důvěru vládě. Je třeba důkladněji přerýsovat politický půdorys této Sněmovny a zpřetrhat některé vazby. Je tady takové tradiční české řešení. Mluvil o něm před mnoha staletími reformátor církve mistr Jan Hus. Vyjadřoval se o prelátech, kteří se zajímali jen o světské statky a desátky, že se rvou jak psi o kost. A navrhl prosté a lidem srozumitelné řešení. Seberte jim tu kost a oni přestanou. Sebrat ministrům této vlády jejich kost mohou volby. Kdo se bojí opozice, ten se bojí o pozice. Tak poj´dme k volbám a uvidíme. Pokud se vláda bude o svou kost rvát nadále, sejde se Sněmovna kvůli vládní krizi nejpozději v červnu nanovo. A quo usque tandem….