Vláda neobětuje sebe ale občany
Při hlasování o nedůvěře obhajoval premiér Nečas reformní étos své vlády jako by byl přesvědčen, že se vlastně obětuje nenahraditelné a jediné správné reformní myšlence. A vzkázal do opozičních lavic i nespokojencům na náměstích, že nastolit otázku existence takové vlády je pro něj jen jenom populistická fraška.
Jaké jsou to ale reformy? Říkat tomuto paskvilu reforma je to dost špatný vtip. Realita hospodářské recese odhaluje slabá místa reforem, které jsou nakonec kritizovány i zprava. Krásným příkladem může být daňová reforma. Před volbami žádná z vládních stran neslibovala, že bude zvyšovat daně, a vida. Děje se tak a jako by nyní zbývala už jenom debata, jestli vám berně šáhnou do pravé, anebo do levé kapsy.
Vláda k tomu dodává, že břemeno reforem, spravedlivě rozdělí. Od roku 2009, kdy procházíme první a druhou vlnou krize, stále slyšíme, že uskromnit se musí všichni. Fakta ale hovoří jinak. Podle šetření z konce loňského roku v České republice přibyly tisíce dolarových milionářů. Konkrétně mezi rokem 2010 a 2011 jich přibylo o 29 % a dnes je u nás dolarových milionářů víc než před krizovým rokem 2009. Takže tahle vypadá v realitě to spravedlivé uskromňování každého.
Pokud jde o údajný bezmyšlenkový populismus kritiků tak 80% občanů ČR podle průzkumů veřejného mínění si už nemyslí, že tato vláda je jejich vládou. Samozřejmě lidé jsou různě vybaveni informacemi. Někteří se dají omámit tou či onou propagandou Ale myslí si snad někdo, že těch 80 % občanů České republiky jsou pitomečkové, kteří nedomýšlí reálné možnosti ekonomiky a politiky atd.? Pokud si vláda nemyslí, že tito občané trpí diagnozou idiocie, mělo by se to nějak odrazit na její sebereflexi. Bohužel zatím nula!
Vládní poslanci se při hlasování o nedůvěře snažili demonstrovat takřka idylickou soudržnost. Přitom každá z koaličních stran problémy hází na tu druhou a jdou si navzájem po krku. TOPka říká, že pokud bude odsouzen dřívější ministr dopravy Bárta, že nemůže v této vládě vydržet. A „bártostrana“ s ústy svých představitelů předvádí jak vyjednala lidem vynikající věci, protože to nikdo jiný za ně neudělá. Skóre je ale jednoduché: Měla být daňová progrese, není! Mělo být majetkové přiznání, není! Véčkaři oprašují svůj volební program do té doby, než o tom musí hlasovat. A pak už jde jen o zachování vládních křesel. a splnit základní úkoly, kterými ale nejsou spravedlivé reformy. Těmi je odvést miliardy církvím, odvést miliardy do penzijních fondů no a pak po nás potopa. Tak to asi myslí TOP 09, když říká: neopustíme loď v bouři.
V podstatě jsme tady svědky, že za tou idylickou fasádou se schovává bankrot prodavačů iluzí, kteří cosi naslibovali před dvěma lety a nejsou už ani schopni se důvěryhodně tvářit že to splní. Základním znakem této vlády je rozpočtová odpovědnost. Neustále slyšíme, že do roku 2013 se má deficit snížit pod 3 % a na tomto základě v roce 2016 má být dokonce deficit nulový a nastane zásadní obrat. Podívejte se ale na rozpočet v roce 2009, jak dopadl, jak se sype systém veřejných rozpočtů v roce 2012. Připomíná to známou filmovou komedii „Jak básníkům chutná život“; když tam pedantický pan učitel Hájek plánuje život se svou snoubenkou a říká nad grafikonem „a pak už přijdou jenom samá pozitiva a sociální jistoty“. Vláda je jak ten pan učitel Hájek. Bohužel, jemu to nevyšlo a vládě to také nevyjde.
Až spadne maska z toho, že vládní rovnice rozpočtových výhledů nevyjdou, odhalí se skutečné varianty vývoje. Jednou variantou je, že ekonomický vývoj ve světě i slábnoucí sociální smír, si vynutí zpomalení politiky konsolidace veřejných financí. Je otázkou zda by nebylo lepší včas aktivně využít manévrovací prostor který ČR zatím ještě má oproti jiným zemím. Proč se nezaměřit důrazněji na kofinancování evropských projektů, na daleko větší kapitálové injekce do vybraných výrazně multiplikujících projektů. Nic takového se ale nepřipravuje, takže i ten prostor, který tady je, nebude zřejmě využit.
Druhá možná varianta je uvažovat o odlišném mixu, spravedlivějším mixu konsolidačních opatření. Na to téma je minimální diskuse. Víme zatím jediné, že se hledá nejlépe stravitelná a pokud možno salámovou metodou podávaná varianta zvyšování nepřímých daní, protože ty se dobře vybírají. Má být zvýšeno inkaso DPH o zhruba 40 mld. Kč (část půjde na penzijní reformu, část - protože jde o sdílenou daň - tak bude směrována k územním rozpočtům a jenom část přijde do státního rozpočtu). Copak neexistuje jiná alternativa ?
Nikdo dnes nebude navrhovat nějaké extrémní hodnoty daňových sazeb, ale je reálná alespoň třípásmová a daleko výraznější daňová progrese, než o které uvažuje pan ministr financí a kterou slibují véčkaři. Vládní jen symbolická verze by znamenala, že se na dani z příjmu vyberou od našich milionářů tak tři čtyři miliardy, víc to nebude. To nepokryje ani peníze, které získali tito milionáři tím, že se jim zrušili stropy na odvody do sociálního a zdravotního pojištění. Takže nula od nuly pojde.
Důležitým, ale dosud nevyužitým zdrojem je korporátní daň neboli daň z příjmů právnických osob. Nemusí jít o plošné zvýšení. Proč pronásledovat malé firmy, malé korporace? Opakovaně jsem navrhoval dvě sazby, pro velké podniky zvlášť a pro malé podniky zvlášť. Ty velké podniky to určitě nepoloží. Zvažme třeba i návrat ke zdanění dividend, to také není malá částka. Podobně lze uvažovat o progresi majetkových daní. To umožní šanovat menší majetky a vybrat srovnatelně více od těch opravdu velkých. A proč je u nás odkopávána, v Evropě už poměrně běžně diskutovaná, záležitost podílu bankovního sektoru v podobě daně z finančních traskací?. To už jsme někde na řádu 30 - 40 alternativních miliard korun. A máme rozpočet zbilancovaný daleko méně bolestivě, než jak navrhuje vláda.
Součástí konsolidace veřejných financí jsou i bilance veřejného pojištění. Panika, že se nám zhroutí penzijní účet, protože nám stárne populace není na místě. I nezávislými experty spočítáno, že toto riziko nastoupí nejdřív za 15 let. Nyní lze postupovat tak, že v systému necháme peníze, může to být 15, 20 miliard, které by jinak tzv. opt-outem byly vyvedeny pryč. Další zdroje získáme když zrušíme zcela stropy na odvodech. A je-li situace skutečně tak mimořádná, tak než ekonomika chytne druhý dech, no tak můžeme znovu začít diskutovat superdividendy. ČEZ není v tak zlé kondici aby si superdividendu nemohl dovolit. Místo toho ale vláda chystá občanům dáreček v podobě energetických daní, které by měly vydělat do rozpočtu dalších 6 miliard, ale u řadových chudých domácností to vyvolá tlak na sociální kompenzace a na ty opět chybí.
Prostě je možno diskutovat o reálných alternativách. My je klademe na stůl. Demokracie, to není dát občanům formální šanci přijít ke zdi nářků a tam se vyplakat. Demokracie je dialog s občany a vybírání z více variant řešení tak, aby to vyhovovalo většině i společné budoucnosti. Jestliže bude růst ve společnosti vztek z bezvýchodnosti protestů, tak to je přesně to, co nahrává fašizaci. Fašizaci nezpůsobí různí iniciátoři možná někdy i naivních protestů. Fašizaci způsobuje těžká sociální situace a bezvýchodnost a jestliže chceme fašizaci čelit, tak musíme především se zbavit onoho tabu, že jiné cesty neexistují. Prozření pak přijde a inspirace ze zemí, kde se již tak stalo - nemusí to být jenom Slovensko - je myslím dost zřejmá. Jestli se chceme považovat za politicky vyspělou zemi, tak se nebojme dopřát těmto alternativám sluchu.
Z parlamentního vystoupení k hlasování o nedůvěře vládě – publikováno na www.parlamentnilisty.cz
Jaké jsou to ale reformy? Říkat tomuto paskvilu reforma je to dost špatný vtip. Realita hospodářské recese odhaluje slabá místa reforem, které jsou nakonec kritizovány i zprava. Krásným příkladem může být daňová reforma. Před volbami žádná z vládních stran neslibovala, že bude zvyšovat daně, a vida. Děje se tak a jako by nyní zbývala už jenom debata, jestli vám berně šáhnou do pravé, anebo do levé kapsy.
Vláda k tomu dodává, že břemeno reforem, spravedlivě rozdělí. Od roku 2009, kdy procházíme první a druhou vlnou krize, stále slyšíme, že uskromnit se musí všichni. Fakta ale hovoří jinak. Podle šetření z konce loňského roku v České republice přibyly tisíce dolarových milionářů. Konkrétně mezi rokem 2010 a 2011 jich přibylo o 29 % a dnes je u nás dolarových milionářů víc než před krizovým rokem 2009. Takže tahle vypadá v realitě to spravedlivé uskromňování každého.
Pokud jde o údajný bezmyšlenkový populismus kritiků tak 80% občanů ČR podle průzkumů veřejného mínění si už nemyslí, že tato vláda je jejich vládou. Samozřejmě lidé jsou různě vybaveni informacemi. Někteří se dají omámit tou či onou propagandou Ale myslí si snad někdo, že těch 80 % občanů České republiky jsou pitomečkové, kteří nedomýšlí reálné možnosti ekonomiky a politiky atd.? Pokud si vláda nemyslí, že tito občané trpí diagnozou idiocie, mělo by se to nějak odrazit na její sebereflexi. Bohužel zatím nula!
Vládní poslanci se při hlasování o nedůvěře snažili demonstrovat takřka idylickou soudržnost. Přitom každá z koaličních stran problémy hází na tu druhou a jdou si navzájem po krku. TOPka říká, že pokud bude odsouzen dřívější ministr dopravy Bárta, že nemůže v této vládě vydržet. A „bártostrana“ s ústy svých představitelů předvádí jak vyjednala lidem vynikající věci, protože to nikdo jiný za ně neudělá. Skóre je ale jednoduché: Měla být daňová progrese, není! Mělo být majetkové přiznání, není! Véčkaři oprašují svůj volební program do té doby, než o tom musí hlasovat. A pak už jde jen o zachování vládních křesel. a splnit základní úkoly, kterými ale nejsou spravedlivé reformy. Těmi je odvést miliardy církvím, odvést miliardy do penzijních fondů no a pak po nás potopa. Tak to asi myslí TOP 09, když říká: neopustíme loď v bouři.
V podstatě jsme tady svědky, že za tou idylickou fasádou se schovává bankrot prodavačů iluzí, kteří cosi naslibovali před dvěma lety a nejsou už ani schopni se důvěryhodně tvářit že to splní. Základním znakem této vlády je rozpočtová odpovědnost. Neustále slyšíme, že do roku 2013 se má deficit snížit pod 3 % a na tomto základě v roce 2016 má být dokonce deficit nulový a nastane zásadní obrat. Podívejte se ale na rozpočet v roce 2009, jak dopadl, jak se sype systém veřejných rozpočtů v roce 2012. Připomíná to známou filmovou komedii „Jak básníkům chutná život“; když tam pedantický pan učitel Hájek plánuje život se svou snoubenkou a říká nad grafikonem „a pak už přijdou jenom samá pozitiva a sociální jistoty“. Vláda je jak ten pan učitel Hájek. Bohužel, jemu to nevyšlo a vládě to také nevyjde.
Až spadne maska z toho, že vládní rovnice rozpočtových výhledů nevyjdou, odhalí se skutečné varianty vývoje. Jednou variantou je, že ekonomický vývoj ve světě i slábnoucí sociální smír, si vynutí zpomalení politiky konsolidace veřejných financí. Je otázkou zda by nebylo lepší včas aktivně využít manévrovací prostor který ČR zatím ještě má oproti jiným zemím. Proč se nezaměřit důrazněji na kofinancování evropských projektů, na daleko větší kapitálové injekce do vybraných výrazně multiplikujících projektů. Nic takového se ale nepřipravuje, takže i ten prostor, který tady je, nebude zřejmě využit.
Druhá možná varianta je uvažovat o odlišném mixu, spravedlivějším mixu konsolidačních opatření. Na to téma je minimální diskuse. Víme zatím jediné, že se hledá nejlépe stravitelná a pokud možno salámovou metodou podávaná varianta zvyšování nepřímých daní, protože ty se dobře vybírají. Má být zvýšeno inkaso DPH o zhruba 40 mld. Kč (část půjde na penzijní reformu, část - protože jde o sdílenou daň - tak bude směrována k územním rozpočtům a jenom část přijde do státního rozpočtu). Copak neexistuje jiná alternativa ?
Nikdo dnes nebude navrhovat nějaké extrémní hodnoty daňových sazeb, ale je reálná alespoň třípásmová a daleko výraznější daňová progrese, než o které uvažuje pan ministr financí a kterou slibují véčkaři. Vládní jen symbolická verze by znamenala, že se na dani z příjmu vyberou od našich milionářů tak tři čtyři miliardy, víc to nebude. To nepokryje ani peníze, které získali tito milionáři tím, že se jim zrušili stropy na odvody do sociálního a zdravotního pojištění. Takže nula od nuly pojde.
Důležitým, ale dosud nevyužitým zdrojem je korporátní daň neboli daň z příjmů právnických osob. Nemusí jít o plošné zvýšení. Proč pronásledovat malé firmy, malé korporace? Opakovaně jsem navrhoval dvě sazby, pro velké podniky zvlášť a pro malé podniky zvlášť. Ty velké podniky to určitě nepoloží. Zvažme třeba i návrat ke zdanění dividend, to také není malá částka. Podobně lze uvažovat o progresi majetkových daní. To umožní šanovat menší majetky a vybrat srovnatelně více od těch opravdu velkých. A proč je u nás odkopávána, v Evropě už poměrně běžně diskutovaná, záležitost podílu bankovního sektoru v podobě daně z finančních traskací?. To už jsme někde na řádu 30 - 40 alternativních miliard korun. A máme rozpočet zbilancovaný daleko méně bolestivě, než jak navrhuje vláda.
Součástí konsolidace veřejných financí jsou i bilance veřejného pojištění. Panika, že se nám zhroutí penzijní účet, protože nám stárne populace není na místě. I nezávislými experty spočítáno, že toto riziko nastoupí nejdřív za 15 let. Nyní lze postupovat tak, že v systému necháme peníze, může to být 15, 20 miliard, které by jinak tzv. opt-outem byly vyvedeny pryč. Další zdroje získáme když zrušíme zcela stropy na odvodech. A je-li situace skutečně tak mimořádná, tak než ekonomika chytne druhý dech, no tak můžeme znovu začít diskutovat superdividendy. ČEZ není v tak zlé kondici aby si superdividendu nemohl dovolit. Místo toho ale vláda chystá občanům dáreček v podobě energetických daní, které by měly vydělat do rozpočtu dalších 6 miliard, ale u řadových chudých domácností to vyvolá tlak na sociální kompenzace a na ty opět chybí.
Prostě je možno diskutovat o reálných alternativách. My je klademe na stůl. Demokracie, to není dát občanům formální šanci přijít ke zdi nářků a tam se vyplakat. Demokracie je dialog s občany a vybírání z více variant řešení tak, aby to vyhovovalo většině i společné budoucnosti. Jestliže bude růst ve společnosti vztek z bezvýchodnosti protestů, tak to je přesně to, co nahrává fašizaci. Fašizaci nezpůsobí různí iniciátoři možná někdy i naivních protestů. Fašizaci způsobuje těžká sociální situace a bezvýchodnost a jestliže chceme fašizaci čelit, tak musíme především se zbavit onoho tabu, že jiné cesty neexistují. Prozření pak přijde a inspirace ze zemí, kde se již tak stalo - nemusí to být jenom Slovensko - je myslím dost zřejmá. Jestli se chceme považovat za politicky vyspělou zemi, tak se nebojme dopřát těmto alternativám sluchu.
Z parlamentního vystoupení k hlasování o nedůvěře vládě – publikováno na www.parlamentnilisty.cz
kentus napsal(a):