Před týdnem v Otázkách Václava Moravce v ČT učinila dosluhující předsedkyně Poslanecké sněmovny a místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová rovnítko mezi rozpuštěním dolní komory a srpnovou invazí z roku 1968, která umožnila normalizaci.

Slyšel jsem už hodně krkolomností, ale nad tímhle divokým alarmistickým srovnáním jsem opravdu musel vrtět hlavou. Pokud to měl být pokus zastřít prohru ODS odvedením pozornosti k symbolice 21. srpna 1968, tak to bylo viditelně mimo mísu. Rozpoznat kardinální rozdíl mezi invazí vojsk, která byla v rozporu s mezinárodním právem, a mezi demokratickým ústavním rozhodnutím sněmovny o seberozpuštění přeci nevyžaduje velké úsilí. Tak proč ta morální panika ? Tady není porušována Ústava, tady nejsou porušována ani základní demokratická pravidla! Tady pouze odchází ODS a její spojenci od moci.
Takové vytváření hrozby z leva zavání politickým kýčem. KSČM samozřejmě není programově to co někdejší KSČ, ale i tohle srpnové dědictví našich předchůdců je možné vnímat i jinak.Vždyť právě v tehdejší KSČ vznikl pokus o sebeočistu a reformu společnosti a tento proud byl potlačen zvenčí. Příchod vojsk nebyl ani uskutečněn se souhlasem tehdejšího stranického vedení. To bylo rozhodnutí Moskvy a vedení Varšavské smlouvy, reformy totiž vzbudily v Moskvě velké obavy Ale západní svět nestál o nějaký 'demokratický socialismus'. Co kdyby se to líbilo a rozšířilo se to i tam? Připomeňme třeba tehdejší studentské bouře v Paříži... Takže to bylo zarámováno postoji velmocí východu i západu.
Srpnové události nesli velice těžce i samotní komunisté, mnozí to odnesli v následných prověrkách Byla to rána všem těm, co věřili v ideu socialismu. A strana samotná jako taková byla na léta v chomoutu vnucené poslušnosti sterilizována. I proto KSČM při svém zrodu převzala závěry mimořádného sjezdu KSČ v prosinci roku 1989, kde se za selhání v minulém režim komunisté omluvili. A omluvili se i osmašedesátníkům, kteří byli po roce 1968 vyhozeni ze strany a z nichž mnozí pak po roce 1989 do KSČM vstoupili.

Miroslava Němcová se včera rozloučila projevem, ve kterém prohlásila, že tématem voleb bude téma svobody. V čem by ale měla ohrožena svoboda a demokracie ? Jasně bylo komunisty samotnými řečeno, v čem se distancujeme od minulého režimu a na jaké hodnoty socialistického hnutí chceme navazovat. V tomto smyslu tak platí historická omluva za všechna neoprávněná příkoří, která byla lidem způsobena. Sem patří i omluva za to, jak byla poškozena idea socialismu Kdo chce, tak toto vnímá a není třeba předříkávat omluvy jako nějaký rituál, modlitební mlýnek.
Hrozba nové normalizace a útoku na základní svobody je prostě planá a podobné tirády působí blouznivě. Řešme aktuální problémy a v praxi tím i komunisté mohou reálně dokazovat, že mohou být perspektivní politickou silou. Ona ta formální svoboda potřebuje i oporu v oblasti hospodářské a sociální. Svobodně třít nouzi určitě není cílem. A právě zde se bude rozhodovat jakou cestou se chceme dál vydat. Pár týdnů bude nedávno zvolený prezident, prozatímní vláda a senát spravovat zemi. To opravdu není konec světa. A ve volbách v říjnu bude Sněmovna demokratickou volbou občanů obnovena, s řádným mandátem Nechme to na nich a neurážejme je, že snad nevědí co činí.