Pražská Národní galerie versus berlínské Bodemuseum: 0 : 1 „nebo-li o pražském přeboru a lize mistrů“

05. 05. 2008 | 10:47
Přečteno 8476 krát
Zahájení provozu Bodemusea se stalo v roce 2006 vrcholem kulturní sezóny v Berlíně. Slavnostní vernisáže se zúčastnila elita světového muzejnictví, o mimořádné kolekci sochařství a uměleckého řemesla doplněné ukázkami malířství referovala všechna média, a to jak německá tak zahraniční, lidé stály dlouhé fronty. Výsledkem je k dnešnímu dni ohromujících jeden a půl miliónu spokojených návštěvníků.

V březnu 2008 otevřela Národní galerie v Praze muzeum barokního umění ve Schwarzenberském paláci, jehož pětiletá příprava stála státní pokladnu 274 miliónů korun. Jeden z nejatraktivnějších renesančních paláců v Čechách v sousedství sídla českých panovníků, vynikající galerijní sbírka s řadou evropsky významných uměleckých děl – zkrátka dala se očekávat evropsky významná událost. Skutečnost je ovšem jiná. Minimální mediální pozornost v Čechách, v zahraničí nulová. Na nové muzeum umění neupozorňuje žádná kampaň. Ani návštěvník stojící před palácem uprostřed Hradčanského náměstí si nepovšimne, že za sgrafitovou fasádou se skrývá jedna z nejvýznamnějších středoevropských sbírek novověkého umění.

Když se generální ředitel Národní galerie Milan Knížák ucházel o tento palác, zaznívala z úst památkářů a historiků umění skepse k chystanému výstavnímu využití. Tyto hlasy byly jistě málo zřetelné a roztroušené, na straně druhé ale Knížák s nikým nediskutoval, tím méně s odbornou veřejností, o jejíž zbytečnosti je přesvědčený. Proto zcela zanikly hlasy upozorňující na limity prostorového členění paláce s množstvím spíše malých místností a spoustou oken a dveří, které neposkytují dostatek klidných ploch k instalaci. Nevyslyšeny zůstaly i připomínky ke klimatickým podmínkám u tepelně tak exponovaného objektu obráceného jednou stěnou k jihu a druhou do vydlážděného náměstí, v němž se může jen stěží podařit udržovat teplotu a vlhkost na požadované úrovni. A pokud ano, tak ne bez velkých klima-jednotek, které budou rušit ve výstavních sálech. Všem bylo také jasné, že se Knížák nakonec politickými kontakty prosadí. A nakonec palác je skutečně hezký a pro co jiného bychom měli horovat než pro jeho kulturní využití (pro zajímavost: Schwarzenberský palác stojí na místě někdejšího domu mistra Theodorika, dvorního malíře císaře Karla IV.).

Pak by ale musela NG do Schwarzenberského paláce umístit s ohledem k menším sálům s většinou nízkými a malovanými stropy i „maloformátové“ sbírkové soubory, jakým by bylo například renesanční umění 16. a první poloviny 17. století. A proč ne současně česká, italská a západoevropská díla? Konečně by NG koncepčně navázala na středověkou expozici v klášteře sv. Anežky České, která se snaží „českou“ gotiku promítnout do širších středoevropských souvislostí (a je také nejnavštěvovanější stálou expozicí NG). Odklon od dnes již překonaných prezentačních modelů národního umění směrem k otevřeným strukturám kulturní a umělecké výměny na širším geografickém pozadí ostatně hýbe dějinami umění již dvě desetiletí. A co učinila Národní galerie? Umístila do Schwarzenberského paláce české barokní umění bez ohledu na to, že velká část obrazů a soch je velkých až monumentálních rozměrů. Oddělené vystavení soch a obrazů je koncepčním krokem zpět, neboť to bylo právě české muzejnictví, kde smíšená prezentace výtvarných médií (obrazy, sochy, řemeslo ad.) má dlouhou, v Evropě pozitivně vnímanou tradici. Vzpomeňme jen na Blažíčkovy fascinující expozice barokní kultury v Chlumci nad Cidlinou nebo galerijní instalaci v pražském klášteře sv. Jiří, kde se jeho kurátorská invence snoubila s odvážným instalačním řešením Františka Cubra, což svého času pro muzejní Evropu znamenalo doslova zjevení!

O co zábavnější a didakticky přínosnější by bylo také srovnání v Čechách působících umělců s jejich italskými, rakouskými či německými současníky? Galerijní sbírka jistě není vyvážená ve všech svých částech, nicméně některá zajímavá srovnání nabízí. Jedině tak přece může vyniknout tvůrčí génius Karla Škréty, Jana Kupeckého, Petra Brandla, Matyáše Bernarda Brauna a dalších velikánů středoevropského baroka! Proč by nemohla být v kontextu baroka v Čechách vystavena alespoň pragensia, jako třeba Rubensova plátna z malostranského klášterního kostela sv. Tomáše, která v Praze 17. století zazářila a ovlivnila následující umělecké generace? Ano, námětů by byla celá řada, škoda jen, že galerie koncepčně nepřekročila vlastní stín.

A tak se dnes v přízemí Schwarzenberského paláce pod stropem tísní expresivní braunovské krucifixy s osvětlovací lištou dvacet centimetrů nad hlavou, menší sochy se nudně řadí ve vitrínách, či doslova zapomenuty na dnech skleněných vitrín prakticky neumožňují studium bez předchozí gymnastické průpravy návštěvníka. Marná je také snaha přečíst popisky na průhledné fólii s bílým písmem. Velká plátna někdejších oltářních retáblů uprostřed nízkých sálů s malovanými stropy v prvním a druhém patře působí jakoby zde byla odložena a čekala na definitivní umístění. Oduševnělost a výtvarná brilance portrétů barokních mistrů mizí dotykem se zařizovacími předměty, ať už to jsou tělesa nouzového osvětlení nebo stojany bodových reflektorů; vnímavější návštěvník si musí nutně klást otázku po oprávněnosti dosavadní nadšené uměleckohistorické klasifikace těchto obrazů. Celkový dojem z výstavních sálů určují hlučící velké klimatizační jednotky, které kdosi trefně nazval ledničkami. K tomu se přidává křiklavě červená barva instalačních panelů, která zpupně přehlušuje jemnou barevnou polyfonii uměleckých děl. Lišty s bodovými svítidly nebylo možné díky nízkým stropům instalovat tak, aby neoslňovaly návštěvníka a neblýskaly se na ploše obrazů; na mnoho z nich se nelze bez rušivého světelného odlesku vůbec podívat. Totéž platí i o odrazech všudy přítomných oken, která ovšem nabízejí nádherný výhled na historickou Prahu. Kurátorsky zajímavá myšlenka kabinetu kuriozit v části umění rudolfínského manýrizmu zůstala nenaplněna: málo exponátů a jejich nudná prezentace jde zcela proti smyslu „kunstkomory“ na pražském dvoře Rudolfa II. A tak jedinou kuriozitou zůstává výhled z oken na zadní dvůr otočený k Salmovskému paláci, kde jsou stromy mezi rozpadajícími se přístavky pokryty igelitovými pytli a pod okny hrdě rekonstruovaného Schwarzenberského paláce se kroutí staré zrezivělé železné konstrukce. Za pozornost stojí i středověké rukopisné miniatury, kresby a grafiky v tzv. grafickém kabinetu. Albrecht Dürer, Albrecht Altdorfer a Hans Holbein st. patří nesporně k pokladnici evropského umění na přelomu středověku a novověku a je dobře, že je galerie ukazuje – ale co mají společného s barokem v Čechách?

Za velký klad nového muzea jsem tak považoval skutečnost, že jsem byl spolu s jedním manželským párem v paláci sám, jistě dobré zjištění i pro dozor. Horší to však bude pro renomé pražské Národní galerie a její kasu. O to ale patrně řediteli Knížákovi ani nejde, když nedokázal se svým týmem ve Schwarzenberském paláci po letité přípravě zajistit případným zájemcům ani ten nejzákladnější návštěvnický servis, k němuž dnes samozřejmě patří možnost v klidu si vypít kávu, prolistovat tištěného průvodce a napsat pár pohlednic. Ani jedno ani druhé se nekoná – kavárna není, průvodce snad příští rok a pohlednice pouze ze staré nabídky. To je neprofesionální a neprominutelné opovrhování návštěvníkem!

Knížák ale vlastně vždycky tvrdil, že každý galerii zná a ví kde ji najde, takže jakákoliv propagace je podle něj zbytečná. V tom je opravdu důsledný – tedy kromě jeho samého: na jedné z mála plakátovaných propagačních kampaní pořádaných v posledních letech galerií se nechal v profilu vyfotografovat s jakousi dřevěnou knížkou pod paždí. Neznám jediného ředitele významného světového muzea, který by se takto nechal veřejně vylepit – jistě hodné zápisu do Guinessovy knihy rekordů. Jinak si ale na návštěvu „baroka v Čechách“ nezapomeňte vzít termosku s kávou, galerie pohodlí svých návštěvníků nepovažuje za důležité.

Text byl zaslán k otištění do redakce Práva

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy