Onehdy jsem tu
hodnotil, jak že dopadne ta naše vládní krize, vyvolaná partou ochotníků na politické scéně. Dovolil jsem si předpovědět, že vláda to přežije. Vycházel jsem z toho, že vládní moc je v našich současných podmínkách vcelku primitivní hra, ve které jde čistě o koryta. Vládní koalice nic nezastírá, a nemá už ani dvorního ideologa, natož filosofa či ekonoma. Opovržení tatíka Klause nad takovým úpadkem je oprávněné.

Celé dění potvrzuje základní pravdu, že v posledních letech vláda už řeší jen požáry, které sama založila. V tomto případě premiér Nečas hrál hru, která měla posílit zvadlou ODS a nastolit dvoubarevnou vládu, bez nejmenší koaliční strany. Intrikán Tluchoř Nečasovi přinesl tutovku, že když se zaútočí na majitele strany Věcí veřejných Víta Bártu, a podaří se ho zostudit a kriminalizovat, následně přeběhne k ODS a částečně i TOPíkům hejno poslanců, které bude postačovat na bezpečnou dvoubarevnou koalici.

Od Bártových spolupracovníků v jeho vlastní firmě ABL byla proto nakoupena řada kompromitujících materiálů a dva zrádní poslanci (Škárka a Kočí) Bártu obvinili z uplácení. Peníze dostávali za to, aby byli loajální k Bártovi. Další hra ale dvojici slibovala větší profit. Následně začala mediální štvanice na Bártu dirigovaná morálními sloupy české politiky Škárkou, Kočí a Tluchořem. Mimochodem, médiím v kauze těžko něco vyčítat. Tiskla, co bylo k dispozici a zvyšovalo náklad.

Stačila ale jediná chybička a útok na straničku Věcí veřejných se zvrtl. Slečna Kočí drsným hlasem a slovníkem z kanalizace odhalila, oč v kauze jde. O rozbití strany, která odstartovala její kariéru a „morální“ přestup do ODS, která zaručuje větší perspektivu. Výměnou za parlamentní podporu zbylé dvoukoalice ODS a TOP. Nahrávku této výpovědi sice Kočí zpochybnila jako cílenou mystifikaci, ale to už jí nevěřil ani její vlastní kocour.

Chybičkou padlé intrikánky zalátal Bárta jednotu zbylých poslanců, z nichž sice ubyli Huml, Škárka a Kočí, ale úbytek nestačil k parlamentní většině ODS s TOP. Preference strany ovšem poklesly pod bod mrazu a obnovit je po veřejné ostudě už nic nedokáže, zvláště když řada afér (úplatky, odposlechy) bude mít ještě kriminální dohru. Jediné, co si Bárta může nárokovat, je podíl na moci pro jeho stranu, protože bez jím obhospodařovaných hlasů vláda neobstojí. Jeho pozice ale není zas tak silná, protože potopením vlády definitivně utopí i VV, které by v předčasných volbách zmizely ze scény. Předčasné volby se ale nehodí ani ODS ani TOP, protože s ohledem na aktuální preference by značně ztratily.

A tak zbylo Bártovi jediné. Nečase prudit a prudit a prudit. Klást nové a nové „požadavky“ za svou pidistranu, svolávat mu koaliční devítku, a dělat skandály, až se premiér podělá a povolí. A Nečas, který nemá zrovna silný svěrač, povolil. Vydal Bártovi zpátky ministerstvo dopravy. Ministrem se stal nejvěrnější Bártův pejsánek, a další křeslo dostala místopředsedkyně Peake. A tak vláda, ve které se již nesčetněkrát účastnění důkladně poblili navzájem, dosáhne k novým výšinám.

Máme vládu. Měli jsme prý i horší. Jen těžko vzpomenout kdy.