Na výsledek evropského summitu čekaly napjatě finanční trhy ale především občané Evropy. Ptali se, zdali bude i nadále ubývat práce a budou se škrtat další veřejné služby. Dosavadní léčení krize bylo zjevně neúspěšné.

Pravice, která téměř monopolně vládne současné Evropě, zklamala. Unie je prezentována jako krizový zdroj, ačkoli krize vznikla mimo ni. Unie má ve skutečnosti nižší zadluženost než USA, ale v průměru platí vyšší úroky. Růst se zastavil. Evropské školství a výzkum stagnují. Po "pomoci" Řecku jeho dluh rostl ještě obludněji. Sliby zásadních změn zůstaly na papíře. Pravice v zásadě spoléhá na svou ideologii, že vše se vyřeší samo. Právě krize ukazuje, že tomu tak není.

Unie dosud nedělala nic, co nemusela. I to, co musela, Unie dělala pět minut po dvanácté. Problémy tak rostou a stávají se jen většími a dražšími. Ratingové agentury, které hrozí evropským zemím horší klasifikací, mají v mnohém pravdu. Evropa je málo akceschopná, těžkopádná a obtížně čitelná.

Očekávání od vrcholné schůzky Unie byla vysoká. Dílčí opatření pro zlepšení fiskální disciplíny uvnitř Eurozóny a zpevnění Eurovalu však nemohou postačovat. Unie musí mít do budoucna nejen mechanismy pro akutní krizi ale především pro rozvoj. Unie potřebuje jasnou ekonomickou politiku, více společných zdrojů a programů, potřebuje odstranit fiskální parazitismus mezi jednotlivými zeměmi.

Hlavním problémem Evropy je, že její potenciál relativně slábne. Potěmkinovy vesnice evropského vzdělání a výzkumu nadchnou leda kvantitativní ukazatele statistiky. Výkon se ztrácí. Populističtí evropští vůdcové a vůdkyně nevidí daleko za horizont vlastních dvorků a nejbližších voleb. Evropě chybí étos, vize a osobnost.

Merkelová a Sarkozy nechtěli dost a ani to od všech nedostali. Pro Čechy je ovšem stále lepší podpořit alespoň to málo, co na summitu klíčoví hráči navrhli. Alternativou je nemít nic.