Víkendová televize nabídla v poledním Moravcově show bolestný pohled na dva poslední ministry školství. Miroslava Kopicová i Ondřej Liška se nad hasnoucí hvězdou českého vzdělání bizarně předháněli v opožděných nápadech, jak situaci zachránit. Ministerskou truchlohru narušoval jen školský odborářský předák František Dobšík, který mluvil k věci. V době protikrizového úsilí byl prostě školský rozpočet seškrtán o čtyři miliardy, peníze budou kráceny na mzdy učitelů, pomůcky, zkrátka přijdou věda i vysoké školy.

Školský resort byl za vlády ODS bit jako nikdy. Předchozí vláda ČSSD v letech 2002-6 příkladně dbala na přísun zdrojů do školství a nárůsty financování vědy a vysokých škol byly nejvyšší v EU i v OECD (!). Na vrcholu hospodářské konjunktury za Topolánkovy vlády ochutnali učitelé po letech propad reálných mezd a vysoké školy okusily absolutní pokles rozpočtu poprvé od druhé světové války.

Utrpení škol ale neskončilo. Přišla recese a podfinancované školství strádá dalšími škrty, zatímco jiné země školské výdaje v rámci antikrizových opatření spíše posilují. Nezaměstnaní Evropy usedají do škamen, prodlužují se stávající programy, aby se odsál přetlak z trhu práce a zvýšila se budoucí šance. My na to jdeme opačně…

Za necelé čtyři roky od voleb jsme zažili čtyři střídání ministrů školství. Čecháčkovský přístup vymetl s novými ministry opakovaně řadu klíčových pozic a samo ministerstvo školství se tak propadlo mezi symboly nekompetence, nekoncepčnosti a klientelismu. Celé čtyři roky byly nenávratně ztraceny, génius podprůměrnosti se rozbujel a ztratila se definitivně kontrola nad kvalitou škol.

Každý si dělá co chce, řízení se rozpadlo mezi obce, kraje a školskou samosprávu. Čtyři roky v tomto mechanismu kolaboval systém a leckdy se tak ztrácí i to málo peněz, co je k dispozici. Po halasně ohlašované reformě vysokých škol zbylo jen slohové cvičení. Vysokoškolský zákon bude předložen v období, kdy nebude mít ani teoretickou šanci k projednání mezi odbornými i politickými subjekty. Diletantská reforma vědy vyvolala nesmyslnou válku mezi Akademií věd a univerzitami.

Úroveň školství poklesla na všech stupních, svědčí o tom pokles země v mezinárodních srovnáních po absolvování základních škol. Na vysoké školy dnes nastupuje více studentů, než činí populační ročník a nejvyšší úroveň doktorského vzdělání poskytuje vyšší procento vysokých škol než v Mekce univerzit USA. Státní maturita se tolikrát odložila, že její koncept se stal nedůvěryhodným a obsahově zastaral. Zmatená ministryně školství jedním dechem slibuje, jak budou maturity důležité pro vysoké školy a v druhé větě sladce oznamuje, že se v nich po maturantech nic nebude chtít. Kocourkov.

Potěmkinovy vesnice českého školství vesele produkují bezcenné maturitní glejty, tituly bez studia, absolventy bez znalostí, docenty a profesory bez odpovídajících publikací. Úroveň obecné vzdělanosti viditelně klesá. Koho to zajímá? Lobbyistům, lokálním politikářům, přikrádačům a neschopným to vlastně vyhovuje. Schopní nad tím buď mávnou rukou nebo odcházejí do zahraničí. Má to skutečně tak zůstat?