Rozhovor s Ruslanem Kurbanovem, politologem a spolupředsedou hnutí Ruský kongres kavkazských národů o příčinách xenofobie a islamofobie v Rusku a o situaci na Severním Kavkaze, který se začíná měnit v bojiště mezi mladou a starou generací.

Ruští muslimové hledají jednotnou strategii, jak reagovat na růst xenofobie a islamofobie v zemi, a zároveň se snaží být více aktivní v rámci ruské společnosti.

Ruská muslimská obec cítí svůj potenciál a zároveň si je vědoma, že se v současné době nachází mezi dvěma mlýnskými kameny - terorismem a nacionalistickým extrémismem. Jak najít tu správnou cestu a zabránit posilování negativních tendencí diskreditující a útočící na ruské muslimy měla pomoci Celoruská muslimská porada, která se minulý týden uskutečnila v Moskvě.

Na akci jsem oslovil Ruslana Kurbanova, politologa a spolupředsedu hnutí Ruský kongres kavkazských národů, jež poradu organizovalo, aby českým čtenářům přiblížil příčiny projevů nesnášenlivosti vůči muslimům a Kavkazcům v Rusku. Vliv na xenofobní nálady v ruské společnosti má bezesporu i situace na Severním Kavkaze, kde se stále nedaří vyhrát válku s terorismem. V této souvislosti nebylo možné se vyhnout ani dotazům o situaci na Severním Kavkaze.

O tom, ale také například proč se dnes Kavkazané nechtějí oddělit od Ruska či proč nemohou na Severním Kavkaze fungovat turistické klastry, se můžete dočíst v následujícím rozhovoru.

Proč podle Vašeho názoru v Rusku roste xenofobie a islamofobie? Čím je to způsobeno? Napomáhají tomu teroristické útoky?

K teroristickým útokům dochází v Evropě, na Blízkém Východě i v jiných regionech. Pro nárůst xenofobie v ruské společnosti existuje několik důvodů. Jedním z nich je aktivizace samotných muslimů. Pro ruskou společnost, která si od jejich aktivity odvykla, to je něco nového. Problém rovněž spočívá ve ztrátě velmocenského statusu, kterou Rusové bolestivě prožívají.

Na jedné straně tu je ztráta velmocenského statusu a na straně druhé vzestup jiných národů, které dříve žily na okraji. To ze strany Rusů vyvolává negativní reakce.

Tato ztráta velmocenského statusu je tedy příčinou xenofobie?

Ano, tato ztráta vyvolává zlost a dokonce nenávist ve vztahu k těm národům, které jsou stále více aktivní v oblasti, v níž dříve dominovali představitelé ruského národu.

Jakým způsobem je možné překonat dnes již v ruské společnosti běžný stereotyp, kdy prakticky každý muslim je považován za teroristu. Co pro to mohou udělat samotní muslimové?

Sami muslimové si bez pomoci s tímto problémem neporadí. Proč? Protože mají málo zkušenosti v této oblasti, chybí jim výrazní mluvčí a konsolidace. Nemají zdroje k plnocenné realizaci svého programu k překonání kavkazofobie v ruské společnosti.

Nedávno prezidentův zmocněnec pro severokavkazský federální okruh Alexandr Chloponin prohlásil, že průměrný věk ozbrojenců na Severním Kavkaze se snížil do 18 let. V čem tkví příčina radikalizace severokavkazské mládeže?

V celkovém zklamání ze starší generace, ze státu, vzdělávacího systému, z duchovenstva. Všude tam sedí starší generace, jejich otcové, která není schopna řešit ani jeden problém. Problémy se akorát vyostřují a prohlubují.

Mládež plně ztratila důvěru v tyto instituty a našla nejzazší způsob, jak se absolutně zříci spolupráce s nimi – chce zničit celý systém a na jeho místě vybudovat svůj.

Je to povstání mladé generace proti staré, proti vlastním otcům.

Je možné ještě takto naladěnou mládež dostat z „lesa“?

Starší generace by se musela vzdát svého vlivu, privilegií a míst. A na to nejsou připraveni. Kavkazská mládež je v současné době v takovém stavu, že pokud by jí nabídli nějaké pravomoci nebo místa na ministerstvech, stejně by odmítli a řekli: „My půjdeme do konce, dokud nezničíme celý váš systém.“

Nepomohou ani plánované investice do projektů na Severním Kavkazu? Například často zmiňované vybudování turistických klastrů.

Kavkaz potřebuje jiné projekty. Za situace, kdy v Kabardsko-Balkarské republice zabíjejí turisty, za situace, kdy v čečenských a ingušských horách dochází k regulárním bojům, včetně s použitím vojenského letectva, žádný normální turista na Severní Kavkaz nepojede. Jednodušší a bezpečnější je jet do Karpat, do Alp.

Za druhé, žádný Kavkazan nebude obsluhovat turisty. To je považováno za něco pod mužskou důstojnost Kavkazana.

A co tradiční kavkazská pohostinnost?

Pohostinnost ano. Doma, klidně. Ale běhat za turisty a plnit jejich rozmary – Kavkazané to neumějí dělat. Bude nutné přivézt Malajsijce, Filipínce nebo Ázerbájdžánce. To bude cizí pracovní síla a nedostatek pracovních míst to nevyřeší.

Bylo třeba najít vhodnou formu pro realizaci tohoto projektu. Kavkazané jsou připravení hostit ve svých domech hosty, ale ne v masovém množství.

Jak můžeme poslední dobou vidět, terorismus se na Severním Kavkaze přelévá z jedné republiky do druhé. Pouze v Čečensku se situace pomalu zlepšuje. Nepotřebuje tedy Severní Kavkaz v tomto smyslu „čečenizaci“?

V Čečensku je unikátní situace. Tam nejdříve bojovali ti, kteří chtěli vybudovat národní stát. Když pochopili, že jim to Rusko nedovolí, všichni přešli na stranu federální vlády. A v horách zůstali ti, kteří chtějí vybudovat chalífát a ne národní stát.

Ale ani v Ingušsku, Kabardsko-Balkarské republice nebo Dagestánu nebyli lidé, kteří by chtěli vybudovat národní stát. V lese se hned ocitli ti, kteří chtějí vybudovat chalífát. Je se z lesa nepodaří dostat. To jsou zapřisáhlí ozbrojenci, kteří budou bojovat až do smrti. A jejich počet se zvyšuje.

Dokonce v Čečensku?

V čečenských horách také sedí lidé, kteří nesmiřitelně bojují. Dnes jich je samozřejmě málo, protože tvrdá politika čečenské vlády přivedla k tomu, že ve velké míře ztratili podporu obyvatelstva.

Ale dnes zdroj politiky, kterou v Čečensku vedl Ramazan Kadyrov, pomalu končí. Kadyrov se opíral o tejpovou (rodovou – pozn. autora) strukturu čečenské společnosti, kadirijský tarikat (súfijský duchovní řád, jehož učení zaujímá v Čečensku dominantní postavení – pozn. autora) a opíral se o obnovu čečenského obyčejového práva – adatu.

Dnes se však mládež stále méně orientuje na tyto tři pilíře poválečné konsolidace čečenského národu. Z jedné strany je ovlivňována westernizací, která rozmělňuje tradiční čečenskou kulturu, a z druhé strany dochází k obnově islámu. Čečenská mládež opouští čečenské hodnoty. Tejpy, tarikaty, adaty pro ně už nejsou ty hodnoty, kvůli kterým se budou chovat tak, jak diktuje starší generace.

To znamená, že v Čečensku znovu může dojít k novému konfliktu?

V Čečensku se situace může zhroutit, a to bude mít daleko dlouhodobější následky pro Kavkaz.

Za jakých okolností k tomu může dojít?

Problém spočívá v tom, že situace v Čečensku je plně závislá na stabilitě federální vlády. Pokud se začne rozpadat mocenská vertikála a samotný ruský politický systém, Čečensko znovu exploduje.

Pro Čečensko a celý Severní Kavkaz je výhodné, aby Rusko bylo stabilní?

Samozřejmě. Ale v Moskvě to mnozí nechápou. Znovu se na nejvyšších místech objevují výzvy k oddělení Kavkazu od Ruska.

A samotní Kavkazané se chtějí odrhnout od Ruska?

Větší část Kavkazanů se nechce oddělit od Ruska, protože ví, že jakmile se Severní Kavkaz oddělí, tak se z regionu stane ne Afghánistán, ale přímo Somálsko. Bude to totální válka všech proti všem.

Může, podle Vašeho názoru, jiskra arabských povstání přeskočit na Severní Kavkaz?

Pokud by k takovému scénáři na Severním Kavkazu došlo, tak bude jiné než na Blízkém Východě. Blízkovýchodní národy mají obrovskou, tisíciletou zkušenost se státností a státní politickou kulturou. Nehledě na nízkou gramotnost arabských národů, jejich společnost je strukturovaná, existuje určitá forma muslimské občanské společnosti. Proto, když se hroutí vláda v arabských zemích, tam je kdo může udržet situaci.

Na Kavkaze nic takového není. Na Kavkaze dochází k procesu společenského rozpadu – rozpadají se rodové struktury, mládež povstává proti otcům. Pokud se na Kavkaze zhroutí vláda, dojde k chaosu a velkému krveprolití.