Projev ke Dni české státnosti

29. 09. 2008 | 10:30
Přečteno 3475 krát
Projev, který jsem pronesl u příležitosti Dne české státnosti v Teplicích.

Vážené dámy, vážení pánové,

není to tak dlouho, kdy český Parlament schválil den 28. září, tedy Den násilné smrti sv. Václava Dnem české státnosti. Přiznávám proto, že si dovedu představit ještě jiná jména, jejichž působení na českou historii jsou, alespoň podle mého soudu, výraznější, jako jsou například Jan Hus, Jan Žižka, Karel IV, Jiří z Poděbrad, Tomáš Garrique Masaryk či Edvard Beneš. Ale na stranu druhou je správné vidět minulost národa v celé šíři a je jasné, že český kníže Václav je postavou, jejíž tradice sehrála velmi důležitou úlohu v emancipaci českého státu a přemyslovské dynastie v rámci křesťanské Evropy. Václavova obliba byla svého času dána též dlouhou církevní tradicí a později posílena obrozeneckými potřebami.

Připomínám, že atmosféra při schvalování tohoto nového státního svátku v Parlamentu nebyla příznivá. A pochopitelně. Mnozí z poslanců, mezi nimi zejména sociální demokraté totiž připomínali, že svatováclavská tradice byla zneužita v době tzv. Protektorátu Čechy a Morava k navození představy trvalého vztahu podřízenosti, vazalství českého národa vůči národu německému, kdy dokonce Svatováclavská orlice byla nejvyšším protektorátním vyznamenáním.

Zkusme však být velkorysými. Dějiny si nevybíráme a osudy jejich předních osobností, jakkoliv složité nás ovlivňují dodnes.

Svým způsobem mi připomíná osud knížete Václava i osud jiného významného Čecha - prezidenta Edvarda Beneše žijícího o tisíc let později. Oba dva, každý ve své době museli čelit převaze nepřátel, oba dva vyvolávali projevy jak souhlasu, tak nesouhlasu pro svou politiku hledání možného. Oba dva museli v určitém okamžiku ustoupit hrubému nátlaku, ale to jim nebránilo v tom, že se pokoušeli o co nejlepší řešení situace ve prospěch naší země.

Roku 929 vtrhla saská a bavorská vojska ze severu a jihozápadu do Čech. Útok nebyl očekáván, a tak útočící vojska pronikla celkem bez problémů až ku Praze. Václav si nepřál, aby jeho země byla vypleněná a vydrancovaná, a raději se podrobil. Výsledkem jednání bylo placení obvyklého tributu. Podle Palackého šlo prý o každoroční dávku ve výši 500 hřiven stříbra a 120 volů. Ano poplatku za mír. Poplatek se měl odvádět do Saska a zřejmě šlo opět o dobytek, zlato a stříbro, případně jiné věci. Neplatil se pouze z přemyslovského panství ve středních Čechách, ale z celé země, za jejíhož reprezentanta knížete Václava v říši pokládali (navzdory tomu, že zde stále ještě existovala další „knížata Čechů“). Ponižující? Z dnešního pohledu asi ano, ale z pohledu oné doby poplatek slabšího silnějšímu. Poplatek za mír však umožnil Václavovi začít s budováním vlastní politiky, která by upevnila pozici knížectví doma i v zahraničí. Václav se vydal jinou cestou nežli knížata polabských či pobaltských Slovanů. Po polabských a pobaltských Slovanech toho do dnešní doby mnoho nezbylo. Možná několik místních názvů na mapě. Češi jsou tady stále, téměř 11 století od jeho násilné smrti.

Ostatně, šlo o podobný postup, který o více než tisíc let později zvolil prezident Beneš poté, co naši spojenci Anglie a Francie spolupodepsali s italským a německým diktátorem tzv. Mnichovskou dohodu o odstoupení českého pohraničí. Cítil to jako zradu, ba dokonce největší zradu na českém národě, protože šlo o zradu spojenců. Cítil tak jako produkt morálního marasmu západních demokracií a věděl, že daný stav nezmění, že nemůže bránit nevyhnutelnému. Ale zároveň se může připravovat na okamžik, kdy nastane zvrat v myšlení evropských politiků v rámci celosvětového konfliktu a pak znovu začít bojovat o obnovení Československé republiky.

Nejde mi nyní o jakousi zkratkovitou paralelu. Chci jen na těchto příměrech ukázat, jak je historie našeho státu složitá a jak těžce se zde někdy vládne. A jak „vládce“ musí být prozíravý a respektovat zájmy státu a jeho lidu.

V tomto ohledu nesporně zažíváme období nesrovnatelně jiné. Nežijeme v situaci, kdy se musíme bezpodmínečně podřídit přání té či oné velmoci, toho či onoho souseda. Z pohledu doby nedávné, nám nic a nikdo nediktuje. Ale můžeme o svém osudu rozhodovat svobodně, byť to vyžaduje určitou politickou odvahu například i odmítnout americký radar. Právě tragické danosti doby, které český stát zažíval, a které limitovaly svobodu rozhodování státníků, nás rozhodně musí vést k závěrům, že český stát je nejlépe zabezpečen, když provádí slušnou, pozitivní a předvídavou politiku.

V dnešní den, kdy si připomínáme den české státnosti, je dobré vzpomenout minulosti, analyzovat přítomnost a s plnou znalostí všech souvislostí hledět dopředu.

Česká republika je nejlépe mezinárodně zajištěna, myslím z bezpečnostního hlediska, ve svých dějinách. Naše členství v Evropské unii, tedy v největším světovém ekonomickém a sociálním společenství nám získává ve světě prestiž, prosperitu a skvělé výhody. A naše členství v NATO nám poskytuje ochranu před možnou vojenskou agresí. Samozřejmě i Evropská unie se musí vyvíjet, zbavit se své značné byrokratické zátěže a zkostnatělosti, a její úředníci i představitelé musí mít stále na paměti, že orgány EU jsou tu kvůli Evropanům, nikoliv Evropané kvůli nim. Snad ještě závažnější otázky budeme muset řešit z hlediska bezpečnostních vazeb. Základním, a dá se říci permanentním, nebezpečím se stává terorismus, tedy forma boje spojená s agresivním a bezohledným napadáním civilních zařízení a osob. Česká republika byla zatím ušetřena takových útoků a jistě si přejeme, aby tomu tak bylo i nadále, ale musíme být připraveni na všechno.

Mimochodem je dobré, že se Češi snad nejvíce z možných spojenců identifikovali s Evropskou unií. Na otázku: Koho Vy osobně považujte za nejlepšího spojence pro obranu a naplnění národních zájmů České republiky odpovědělo podle čerstvých průzkumů: Evropskou unii 41,2 %, Rusko 5,6 %, Spojené státy americké 6,7 % a přes 30% uvedlo, že NATO. Tyto závěry mne svou vyhraněností překvapily a v každém případě to svědčí o tom, že čeští občané si dělají samostatný úsudek dokonce bez ohledu na to, zda a o čem píší média. Zároveň i vysvětlují, proč si lidé nepřejí jak umístění amerického radaru, tak i přítomnost ruských vojenských kontrol. Konec konců není na tom nic neobvyklého. Kdysi museli strpět, že jedna velmoc bez ohledu na jejich přání sem umístila jaderné zbraně a svá vojska. Mohou-li nyní říci svobodně ne, tak toto ne jednoduše říkají.

Ale nejen to. Když dva se perou, třetí se směje. Nedávný náhlý vpád Gruzie do oblasti jižní Osetie a následná razantní reakce Ruska postavila celý svět na nohy a prohloubila napětí mezi EU a Ruskem a zejména mezi USA a Ruskem. Taková situace je nedobrá.

Jsme v situaci, kdy se z USA přelévá do celého světa možná největší finanční krize v historii, kdy po 6 letech války v Iráku, započaté bez souhlasu orgánů OSN i některých spojenců, můžeme maximálně konstatovat, že situace je poněkud lepší a rozhodně není vyřešena. Jsme v situaci, kdy válka v Afganistanu se dostává do stále bolestnější fáze a jen tiše připomínám, že dosud nikdy žádná intervenční vojska v Afganistanu nezvítězila, a to ani Britové, ani Sověti. Jsme v situaci, kdy uprostřed města nejvýznamnějšího dosavadního spojence USA, prakticky na hranicích s Afganistanem vybuchne bomba a my nevíme, jestli její následky vyvolávají chaos, o kterém nevíme, kde skončí.

Nejsem sice ani předseda vlády ani prezident, ale díky občanům této země jsem v čele politické strany v současnosti s největší důvěrou občanů, a proto jasně v den české státnosti prohlašuji, že náš stát nepotřebuje další eskalaci vojenského napětí, napětí zcela zbytečného, napětí ani v Evropě, ani ve světě, zejména v podobě vybudování amerického radaru. To není jen názor nás sociálních demokratů. To je pevný názor veřejnosti, kdy podle posledního výzkumu STEMU bez ohledu na konflikt na Kavkaze je proti radaru stále 60 až 70 % a kdy stále požaduje referendum v této věci plných 79 % veřejnosti.

Je jasné, že si občané umějí udělat samostatný úsudek dokonce vzdor tomu, jak píší média. Za těmito jejich kategorickými postoji se zřejmě skrývá vysvětlení: Proč si lidé nepřejí jak umístění amerického radaru, tak i přítomnost ruských vojenských kontrol. Konec konců není na tom nic neobvyklého. Mají svou historickou paměť. I o tom ostatně byl 17. listopad 1989.

Vážení přátelé,

chci zdůraznit jedno. V den české státnosti je dobré si uvědomit, že máme svobodu volby. Je přitom soulad mezi sociálnědemokratickými politiky a občany v jednom: Můžeme si svobodně rozhodovat o svém osudu a nemusíme od jednoho poklonkování přebíhat k druhému. Svoboda je neocenitelná hodnota a nevidím důvodu, proč bychom se jí měli zbavovat.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy