Projev na semináři k 60. výročí úmrtí prezidenta Edvarda Beneše a k 70. výročí Mnichovské smlouvy

02. 10. 2008 | 13:55
Přečteno 5883 krát
Vážení přátelé,

chtěl bych se ve svém projevu zaměřit na to, v čem má prezident Beneš význam pro nás, pro dnešní generaci politiků. Nezakrývám, že pro mě osobně je stále velkou inspirací, a to, že se mu některé věci nezdařily je důsledkem tragické souhry vlivu vnějších sil a nikoliv jeho. Při nejpřísnějším posuzování nevím jak jinak by kdokoliv z nás, pokud by na něm ležela tíha nejvyššího rozhodnutí jednal.


Pokud bych měl shrnout jeho největší přednosti politika, pak jde o následující:
1, schopnost odkrývat podstatu aktuálních procesů a pokoušet se o hledání jejich řešení a maximálně využívat všech daných možností

Tak tomu bylo nepochybně během 1. světové války, kdy dávno před svými politickými kolegy spolu s Masarykem se začali nejenom připravovat na variantu pádu Rakouska-Uherska, ale aktivní a neúnavnou politikou přispívali rovněž k tomu, že tato varianta, nepochybně jedna z mnohých, postupně našla oporu i u vítězných mocností, jakkoliv zpočátku rozhodně nebyla převažující. Právě na vítězné poválečné konferenci dovedl Edvard Beneš vnutit koncepci jednotného československého národa, která byla hlavním argumentem pro utvoření Československa.
Dovedl, možno i pragmaticky, spojovat doslova nespojitelné. Jestliže v zájmu zachování celistvosti území v Čechách a na Moravě argumentoval kritérii historickými, dovolávaje se hranic zemí Koruny České, pokud se týče slovenského území využíval naopak argumenty přirozeně právní.

Podobně jednal v tragických dnech Mnichova.

Mnichovskou dohodu vnímal jako jednoznačnou kapitulaci západních demokracií před Hitlerem a nepochybnou zradu našich spojenců. Jakkoliv objektivně šlo zároveň o porážku jeho dosavadní zahraniční politiky, postavil vše na vzniku celosvětového konfliktu s přesvědčením, že jen v jeho rámci může být Československo obnoveno.

Stejně tak s dalekým předstihem počítal s tím, že značnou úlohu na osvobození bude mít Sovětský svaz a že bude dominujícím činitelem pádu fašismu. Ale nejen to, zcela pragmaticky očekával, že po ukončení války nastane výrazný posun celé společnosti do leva a jakkoliv sám byl přívržencem humanistické nebo též socializující demokracie, pokoušel se hledat mechanismy, jak alespoň zčásti změnit chování komunistické strany a pokusit se ji přizpůsobit demokratickým poměrům.

Lze konstatovat, že se mu to zčásti podařilo. Ponechám na jiných (např. na prof. Kvačkovi) posoudit, zda tento postoj k českým komunistům neměl alespoň zpočátku určitou naději na úspěch, pokud by nedošlo k tomu, že Stalin v důsledku změněné mezinárodní situace nepožadoval zásadní přitvrzení.

2, Z uvedené charakteristiky vyplývá i snaha o pragmatické přizpůsobování předpokládanému vývoji s cílem využívat jej ve prospěch zájmů této země. To, o čem věděl, že nemůže změnit , jakkoliv to bylo tragické, akceptoval a okamžitě hledal možnosti, jak stav věci změnit.
3, Snad konečně třetím rysem spočíval ve velkorysém pojímání politiky v celosvětovém kontextu, bez jakýchkoliv předpojatostí, řekl bych politiku všech azimutů, jak později nazval svou strategickou zahraniční doktrínu prezident de Gaulle. Edvard Beneš nepochybně byl člověkem, který vyznával západní hodnoty demokracie. Přesto, nebo právě proto, že jako ministr zahraničních věcí věnoval takovou pozornost budování Společnosti národů, jíž byl též zvolen předsedou, si uvědomoval slabost západních demokracií ve střetu s agresivní silou německého fašismu i nedostatku pevných principiálních zásad, jež prostě neměla připustit ustupování zlu v lůně samotné Evropy.

Zrada spojenců je vedla k pochopitelnému hledání rovnováhy a snaze po spolupráci s tehdejším Sovětským svazem. Viděno dnešníma očima jde nepochybně o krok plný rozporů. Ovšem logika vývoje let 1938-1945 byla jiná. Je nepochybné, že tehdejší Sovětský svaz byl rovněž zemí založenou na jediném vidění světa a prosazující je i násilím. Nicméně pravda je též ta, že bez účasti Sovětského svazu ve 2.světové válce by český národ jako takový přestal existovat. Nebylo vinou Edwarda Beneše, že musel zvažovat mezi různými zly. Možná, že přecenil změnu v politice Stalinova Ruska po vstupu do války a dělal si iluze o jeho urychlené transformaci ve prospěch konsensuální zahraniční politiky, ale v tom nepochybně nebyl sám. Takto pojímal tehdejší Rusko i president Roosevelt i jiní.

Buďme ovšem upřímní. V Československu krátce po válce všechny politické strany akceptovaly přesun těžiště zahraniční politiky k Sovětskému svazu, což vyplývá i z tzv. Košického vládního programu, v němž se hovoří o nejtěsnějším spojenectví se Sovětským svazem, ale i o přátelských vztazích k Anglii i USA i zvlášť úzkému přátelství s Francií. Jinými slovy, jistá forma vyváženosti je zde stále hledána. Skutečnost, zda mohla být realizována, je věcí jinou.

Myslím, že zajímavá by byla konstrukce, jak by Edvard Beneš jednal dnes

1, z jeho diplomatických aktivit po roce 1918 v průběhu mírové konference a následně též ve Společnosti národů lze usoudit, že by maximálně podporoval co nejužší politickou, ekonomickou a i sociální integraci Evropy, tedy to, co odpovídá i našim představám.

2, soudím, že v oblasti vojensko politického zajištění země by samozřejmě podporoval existenci NATO, ale zároveň by předjímal možnost dalších konfliktů a prosazoval by upřímný dialog a spolupráci, včetně vyvážených kompromisů s Ruskem, věda, že Rusko není možné se od Evropy odpojit. Ocitám se již ve sféře spekulací, ale pokud by po mnoho let, tak jak je tomu nyní, manifestovalo svůj zásadní nesouhlas s vybudováním amerického radaru a k rozšiřování NATO k jeho samotným hranicím, jistě by hledal jak tyto legitimní požadavky Ruska zohlednit výměnou za stejně legitimní požadavky Evropy na lepší zajištění své energetické bezpečnosti.

3, Jako prezident by nesporně jednal důsledně nadstranicky, byť by přirozeně měl k té které politické straně své sympatie. Dnes se sice již Václav Klaus posunul do neutrálnější pozice, ale jeho vystoupení před volbami v roce 2006 bylo zjevně prostranické ve prospěch ODS. Takový postup si u Edvarda Beneše představit neumím.

4, Edvard Beneš byl stoupencem humánní resp. socializující demokracie. Byl nejerudovanějším socialistou prvé republiky.

Jeho vědecký přístup k sociální tématice a demokracii by měl být pro nás výzvou, zda nenadešel čas pokusit se i o hlubší teoretická východiska, jak čelit současným problémům kapitalismu, poznamenaného možná nejhlubší celosvětovou krizí a hledat nové pohledy a vize sociálně spravedlivé společnosti.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy