Pokud bych nevěděl, že jsou letos volby, stačí se podívat do médií. Dramata rostou jako houby po dešti a z hospodské facky v Teplicích je článek na titulní stranu jen proto, že její účastník zná Petra Bendu, který zase zná Jiřího Paroubka.

Pocházím z generace, kde se občas chlapi v hospodě poprali a svět se nezbořil. Nevím ale, co se tam stalo a je věcí policie, aby to zjistila. Kdo co udělal, ať si to také odskáče. Vím ale, že se Petr Benda nikde nepopral stejně jako nikdo z účastníků setkání v hotelu Corrado v Dubí nebyl za lehkými děvčaty. A tak mi to, s prominutím, začíná celé připadat trošku pitomé. Chápu, že dobrá zpráva není pro média žádná zpráva, a že kroutit politikům ušima k práci novinářů patří. Chápu, že redaktoři, kteří nemají rádi mne nebo sociální demokracii, něco psát musí. A „modré volební dílny a placené mediální agentury “ také musí vykazovat činnost, jinak nedostanou honorář. Ale tohle už ani není politický útok, to je jen hloupější variace na švejkovské „to je syn toho popíchnutýho, to bude asi taky pěknej lump“.

Skutečností asi je, že když se hází dost špíny, něco na člověku vždycky zůstane. Znám tisíce lidí, někteří z nich určitě někdy něco provedli nebo ještě do voleb provedou. Třeba plivnou na chodník. V životě jsem byl na tisícovkách míst, na některých z nich se určitě staly nepěkné věci a nepochybuji, že se to do voleb ještě dozvím. Začíná mi být jasné i to, že nemohu s kočárkem na procházku na Bílou Horu, protože jinak může za popravu českých pánů na Staroměstském náměstí sociální demokracie.

Opravdu ale musíme blbnout až tak a nemáme vážnější starosti? Já bych řekl že ano. Nezaměstnanost se v blízké době přehoupne přes deset procent, spousta lidí má starosti s tím se docela obyčejně uživit a pokud volby jsou o něčem, tak o tom, co s tím. Podle mne má nejlepší recept sociální demokracie, ale prosím, volební nabídka je širší, vyberte si. To, že někdo někomu nafackuje na tancovačce, a že se sociální demokraté náhodou sejdou (před třemi lety) v podniku, kde třeba někdy seděly prostitutky (před půl rokem), ale žádným řešením není určitě. Prostitutky – vím, že je to smutné, seděly ve stovkách jiných hotelů a řádní lidé, kteří v těchto hotelech jedli v restauracích i v pokojích byli ubytováni nejsou méně vážení nežli byli předtím, nežli hotel navštívili.

Já vím, že na tom asi nic nezměním. Kdokoli, kdo se ke mně přiblíží a bohužel, včetně členů mé rodiny, bude v příštích měsících terčem. Beru to. Jen prosím nezapomeňte, že je to jen kouřová clona pro toho, kdo se neumí nebo nechce zabývat tím podstatným. Některé metody kampaně chtějí hlavu, jiné spíše žaludek. Ty první třeba pomohou, ty druhé maximálně na chvíli pobaví.