Znakem českých volebních kampaní je už delší dobu naprostá ideová vyprázdněnost. Je samozřejmě pochopitelné, že se strany pokoušejí zkoncentrovat svá poselství i nabídku do chytlavých zkratek, jako je rušení různých údajně asociálních poplatků anebo naopak hysterická varování před řeckými scénáři. Jenže ani kanonádou těchto hesel by neměla být přehlušena diskuse o skutečných problémech.

Komentátor Jan Macháček vystihl situaci, když napsal: Jako bychom se v Česku pohybovali na opuštěném ostrově nebo ve vzduchoprázdnu…Dramatický vývoj v Evropě doléhá do České republiky jenom v podobě úvah o Řecku: ti nás přivedou do Řecka, my tomu zabráníme… Je však důvodné předpokládat, že v Evropské unii začnou brzy probíhat institucionální změny a posuny pravidel. Jaký bude český postoj? Vůbec nic o tom nevíme, politické strany mlčí. A když politici mlčí, ať se pak nediví, že bude dominovat ten, kdo má silný názor... Až se stane, že se ocitneme na chvostu unie nebo dokonce mimo ni, ať to voliči vyčítají sami sobě, protože nevytvořili včasný nátlak na politiky, aby zaujali postoj.

Absence onoho typu diskuse, za který se přimlouvá Macháček, není jen důsledkem mizerných intelektuálních obzorů české politiky či zdánlivého nezájmu české veřejnosti o složitá témata. Souvisí i s tím, že ve společnosti, v níž strany fungují v lepším případě jako soukromé korporace, v horším jako hedgeové fondy, není v zájmu politických subjektů „zabředávat“ do skutečných diskusí.

Navrch má marketing. Jeho cílem jsou buď výše zmíněné výkřiky bez skutečného obsahu nebo útoky na politické soupeře. Billboardy, kterými byla v předvolební kampani zaplavena celá země, jsou toho dokladem. Je zcela v logice věci, že tento druh kampaně byl pro české poměry vymyšlen americkými marketingovými firmami, které nevědí nic hlubšího o politickém kontextu u nás, zato vědí, jak prodávat jim svěřené produkty.

K tomu všemu se přidává nízká úroveň českých elektronických médií. Například veřejnoprávní televize zorganizovala čtrnáct debat mezi lídry stranických kandidátek v krajích způsobem, který připomínal fotbalová utkání. V hledišti seděli fanoušci navlečení do stranických trikotů, skandovalo se, mávalo transparenty... Na jevišti to pak pochopitelně nemohlo vypadat o nic lépe. Takovýto dav nerozvášníte věcným rozborem čehokoliv, vyžadují se bonmoty a neverbální komunikace, která takto prezentovaný vzorek „lidu“ uvede do správného varu. Výsledkem je Kotel.

Tato neodpovědná redukce vážné záležitosti, jíž má demokratická rozprava být, na formu pokleslé zábavy, notně přispěla k celkovému tónu předvolební kampaně. Je ironické, že některá média si dokáží jedním dechem stěžovat na pokleslost kampaně a přitom k tomu sama přispívat. V případě pravicových deníků bylo občas dokonce obtížné určit, zda se pokoušejí o nezaujatou reflexi volebního klání, nebo jsou sama součástí volební kampaně pravice.

Výsledkem voleb tak nemůže být stabilní politická situace, jakkoliv se zdá být početní převaha pravice přesvědčivá. Je totiž naprosto nejisté, jak se budou ve střednědobém výhledu chovat nové „strany“, které skutečnými stranami de facto nejsou.

Navíc ODS své vítězství „utrpěla“. Poprvé tak nejspíš bude v ČR vládnout strana, která volby nevyhrála, a vítězství patří především těm stranám, o nichž toho moc nevíme. Oněch zhruba 26 procent hlasů, které velké strany dohromady ztratily ve srovnání s rokem 2006, je přesně tolik, kolik získaly TOP 09 a VV. Jenže tento zisk není žádnou obrodou české politiky, ve kterou doufali například organizátoři akce Defenestrace 2010. Jde spíše o kolaps dosavadního modelu bez toho, že by se zrodila skutečná alternativa.

Z povolební situace může paradoxně nejvíce nakonec vytěžit poražený vítěz voleb ČSSD. Demokratické gesto médii zatracovaného předsedy strany, který rezignoval na svůj post, ač stranu dovedl k vítězství, jakkoliv v celkové aritmetice nedostačujícímu, otevírá sociálním demokratům dveře k potřebným vnitřním reformám, včetně omlazení jejího vedení.

ODS naopak „utrpěné“ vítězství nejspíš zabetonuje v situaci, kdy se ve straně sváří o vliv nejrůznější kmotři a bratrstva, přičemž pozice předsedy strany je natolik slabá, že jen těžko uspěje s jakýmikoliv reformami. Navíc bude ODS zřejmě vládnout se stranami, které se mohou rozklížit stejně rychle, jako je marketingoví mágové dali dohromady. Českou republiku čeká možná politická stabilita, jenže opět jen ta po česku.

Právo, 4.6.2010