Krátkozraká škodolibost vůči Evropské unii

09. 12. 2010 | 07:21
Přečteno 7999 krát
Na nejrůznějších úvahách o současných problémech eurozóny, a potažmo i Evropské unie, je v případě mnohých českých politiků, komentátorů i analytiků nejpodivnější jakási škodolibost. Z některých prohlášení a textů lze dokonce vytušit přání jejich autorů, aby se eurozóna nebo dokonce jimi nemilovaná EU zhroutily.

Žehrání na EU, které slyšíme od čelných českých euroskeptiků, včetně prezidenta Klause, má jeden specificky český rys. Dozvídáme se, co je údajně špatně jak s eurozónou, tak s EU, ale nedozvíme se téměř nic o alternativách anebo o důsledcích případného rozpadu.

Jinými slovy, nedozvíme se téměř nic o tom, jak si tito lidé představují Evropu a situaci našeho státu v případě rozpadu EU. O tom, že by byli schopni nabídnout konstruktivní řešení a nápady, už nemůže být vůbec řeč.

Pokud už se od těchto kritiku něco dozvíme, jsou to představy značně mlhavé, nebo velmi naivní. Například, že by stačilo mít Evropu v podobě zóny volného obchodu nebo jen společného trhu, přičemž politická „nadstavba“ by mohla spočívat jen v systému bilaterálních dohod a regionálních paktů.

Václav Klaus publikoval v Lidových novinách už v červenci 2005 text, v němž navrhoval, že by se EU mohla stát jakousi Organizací evropských národů, která by sestávala ze suverénních států. Prý by klidně taková organizace mohla mít i jakousi ústavu. Jinými slovy, byla by to taková menší verze OSN, která má v podobě své charty též jakousi „ústavu“. Jenže to, že je OSN modelem, jak by mělo fungovat společenství států, jakkoliv třeba v evropském případě spojených volným obchodem, si asi myslí málokdo.

A to by mohla taková evropská OSN být ještě pořád tím lepším scénářem. Mnozí analytici totiž varují, že kdyby se eurozóna měla začít rozpadat nekontrolovatelně, mohla by vypuknuvší kurzová válka s sebou vzít i společný evropský trh, potažmo celou EU. To by nepochybně vedlo k renacionalizaci národních ekonomik, kterýžto proces by se neobešel bez nacionalizace zájmů politických.

Ti, kdo se dnes pohoršují nad občasným nacionalistickým úletem francouzského prezidenta nebo německé kancléřky, kteří prý občas nadřazují národní zájmy integrované Evropě, zřejmě mají malou představivost nebo neznají dějiny. Je naprosto jisté, že v chaosu, který by vypuknul na evropském kontinentu po rozpadu eurozóny a možném následném rozpadu EU, by se velké státy s těmi menšími, zejména na východě Evropy, nijak nepáraly. Politické vášně v národních státech, zbavených „okovů“ EU, které by nepochybně vypukly, by mohly snadno zničit i NATO.

Již delší dobu je zřejmé, že když už EU jednou vznikla, a Česká republika se stala jejím členem, měli bychom spolu s ostatními zeměmi EU konstruktivně hledat cestu k jejímu zefektivnění, nikoliv hledat cesty, jak ji okopávat kotníky nebo přímo rozložit. Od počátku bylo jasné, že například euro může jen těžko přežít bez další politické integrace EU, včetně společné fiskální politiky. Kritici společné měny ovšem snášeli jen argumenty proti další integraci.

Čeští kritici EU se často tváří, jako by nám EU bránila v politickém i ekonomickém rozletu a omezovala jakési (většinou nespecifikované) svobody. Pokud by se EU rozpadla, budou mít konečně šanci si otestovat, jak „světoví“ bez údajné svěrací kazajky EU můžeme být.

Ti, kdo nesdílejí toto národnické nadšení pro „českou cestu“, mohou už teď se značnou dávkou oprávněného pesimismu varovat, že Česká republika by na rozpad nejen EU, ale dokonce už jen na rozpad eurozóny, velmi doplatila.

Především by tak malý stát měl i v nové konfiguraci jen malou šanci dělat skutečně nezávislou politiku a geopoliticky by se posunul v lepším případě z Bruselu do Berlína, v horším z Bruselu do Moskvy. Středoevropský region, obývaný malými národy, by se stal rychle opět rejdištěm velkých hráčů, kteří by se pokusili vyplnit prázdný prostor.

Jakkoliv si nyní mnozí libují, že Česká republika přestála ekonomickou krizi lépe než některé jiné státy údajně i zásluhou vlastní měny, tato jistá ekonomická „nezávislost“ mohla fungovat právě jen uvnitř EU, protože vysoce exportně orientovaná česká ekonomika na jedné straně vyváží i zásluhou společného evropského trhu převážně na do členských zemí EU, ale zároveň si díky benevolenci ostatní členů EU (zejména těch v eurozóně) mohla dovolit „luxus“ vlastní měnové politiky.

Pokud by se EU rozpadla, včetně možného rozpadu společného trhu, ztratila by česká ekonomika nejen samozřejmý přístup na evropské trhy, ale mohla by se také snadno stát obětí hospodářských válek, které by mezi renacionalizovanými evropskými státy nejspíš vypukly.

Velká část českého hospodářství je tažena nadnárodními korporacemi. Je docela jisté, že na ty s kořeny v západoevropských státech by byl vyvíjen v nové situaci tlak, aby se chovaly státotvorně a nevyvážely pracovní místa ze svých zemí na východ Evropy. Mnohé z nadnárodních korporací, které mají naopak kořeny mimo EU, dávají zatím přednost například České republice před levnějšími destinacemi proto, že naše země je součástí společného evropského trhu.

Jinými slovy: ač by se Česká republika nemusela potýkat s transakčními náklady spojenými se znovuzavedením společné měny, je docela jisté, že by na renacionalizaci Evropy nakonec významně doplatila už proto, že v podstatě celý její bankovní sektor a větší část průmyslu jsou v rukou společností, které pocházejí ze zemí, jež by začaly tvrdě hájit své národní zájmy.

A je zde ještě jeden potenciálně negativní faktor: obrovskou krizi, kterou by rozpad eurozóny a následně možná i EU spustil, by nepochybně lépe ustály země se silnými politickými elitami a zavedeným demokratickým systémem. Ty by se ostatně snažily vytvořit okamžitě nějaký jiný integrační celek, do něhož by se nejspíš zdráhaly znovu pozvat politicky problémové země.

Česká republika je ještě stále spíš zemí postkomunistickou než opravdu demokratickou, s politickými elitami, které jsou prolezlé klientelismem a korupcí. Nechat se vést takovými politiky v opravdu vážné krizi, je nemalé riziko. Nemluvě o tom, že v nevyzrálých demokraciích je v takových kritických situacích velmi pravděpodobný nástup fašizujících politických sil.

Deník Referendum, 7.12.2010

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy