Konec kapitalistické normalizace

12. 12. 2010 | 08:18
Přečteno 13815 krát
Prezident i pravicová média mohou stokrát zesměšňovat stávku zaměstnanců ve státní správě a veřejném sektoru, vláda může do omrzení opakovat, že zaměstnanci ignorují nutnost šetřit, nebo že zbytečně destabilizují společnost. Současná vlna protestů je koncem jedné éry v české společnosti.

Tuto éru bychom mohli nazvat „kapitalistickou normalizací“. Nikoliv posměšně, tak jak se pojem „normalizace“ používal pro nenormální poměry Husákova režimu, ale jako uznání skutečnosti, že se u nás v posledních dvou desetiletích (znovu)zabydloval jako „normální“ kapitalistický systém, který měl být předchozím režimem navždy zrušen coby nenormální.

Kapitalistická normalizace proběhla ve dvou fázích, jimž každé dodával opodstatnění jiný příběh. Legitimizující příběh byl zapotřebí, protože znovuzrození kapitalismu u nás bylo provázeno nemalým plýtváním, ekonomickým zločinem, tunelováním a korupcí.

V první fázi kapitalistické normalizace většina společnosti tyto excesy tolerovala, protože si osvojila příběh rozchodu z komunismem. Lidé tak byli ochotní považovat četné excesy za nutnou cenu transformace. V oficiální analýze ministerstva financí z roku 2005 se dokonce dočteme, jak velká ona cena transformace (sanace bank, dluhy z tunelů zaparkovaných v Konsolidační agentuře, atd.), symbolizované jménem Václav Klaus, byla: i s úroky zhruba 700 miliard korun.

Příběh druhé fáze kapitalistické normalizace se trochu podobá té husákovské. Ačkoliv většina občanů, jak ukazují průzkumy, si byla vědoma rozsáhlé korupce a předražování státních zakázek, toto přímé tunelování státních financí ve prospěch části nové kapitalistické třídy s pomocí politických konexí tolerovala, protože země i navzdory tomuto pouštění žilou v letech 2000 až 2008 bohatla, a s ní i průměrný občan.

Nový režim si „koupil“ loajalitu průměrného občana podobně jako ten předchozí: slušná životní úroveň výměnou „za klid k práci“. Významnými přidanými hodnotami byla osobní svoboda a stabilizující se politická demokracie.

Ekonomická krize ovšem logiku tohoto příběhu nabourala. Současná pravicová vláda se ho ke své smůle pokouší převyprávět tak, že z něj dělá frašku, když tvrdí, že růst životní úrovně byl z větší části financován deficity, jež vznikly prý proto, že si obyčejný občan žil nad poměry. Na tomto občanu je teď třeba šetřit.

Občan si ovšem může po právu myslet, že nad poměry si žili především ti, kteří po stamiliardách pouštěli státu žilou v podobě systémové korupce tolerované politikou. Hrozivé státní deficity máme v první řadě nejenom proto, že stát musel sanovat oněch 700 miliard z Klausovy éry, ale i proto, že podle odborných odhadů se z několika set miliard, které stát ročně vydá na veřejné zakázky, až jedna pětina poztrácí v systémové korupci. V posledních letech pak k deficitům přispívají i nízké „rovné“ daně, které ve své kapitalistické horlivosti zavedly především postkomunistické země východní Evropy.

Když nyní vláda krátí sociální dávky těm nejchudším a platy státním zaměstnancům, začíná se psát nový příběh, v němž se kapitalistický systém najednou mnoha lidem začíná jevit jako o dost méně „normální“. V tomto novém příběhu má životní úroveň většiny lidí klesat, ale nesmí klesat zisky těch nejbohatších. Systémovou korupci vláda příliš neřeší, takže nikdo nemá jistotu, že miliardy ušetřené na státních zaměstnancích neskončí v kapsách kmotrů.

Do rukou novodobých oligarchů byla zprivatizována i demokracie, kterou si většina lidí nerozlučně spojovala s „kapitalistickou normalizací“. V době krize, kdy lidé čekají od politiky rázná, ale v rámci možností společensky solidární řešení, najednou vidí, že politické strany jsou jen firmy obchodující s mocí ve prospěch ekonomických zájmů.

Příběhy, které legitimizovaly budování kapitalismu u nás, jsou tak u konce. Vláda může se svou pohodlnou většinou pokračovat v „reformách“, ale zároveň tak posiluje společenskou frustraci.

Na jedné straně ukazuje značnou neloajalitu k zaměstnancům státu, který vede, a na straně druhé se ve své v absurdní neoliberální logice neviditelně tržních (přesto prý zářných) zítřků chystá jak v podobě oklešťování a privatizace sociálního státu, tak v podobě změn v pracovním právu přeměnit i lidi v soukromém sektoru v disponibilní pracovní zdroje globálního kapitálu. To, že „zatím“ stávkovalo jen 140 tisíc lidí, a že „zatím“ demonstrovalo jen několik tisícovek, by nemělo nikoho mást.

Právo, 11.12.2010

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy