Revolta šesti poslanců za Občanskou demokratickou stranu proti tzv. stabilizačnímu balíčku bude mít dalekosáhlé důsledky nejen pro vládu Petra Nečase, ale také pro ODS. Jakkoliv Nečas a rebelové mohou nakonec najít jakýsi kompromis, jenž vládě umožní přežít hlasování o důvěře, které se schválením balíčku spojila, v očích veřejnosti vláda de facto ztratila i poslední zbytek věrohodnosti.

U veřejnosti vláda věrohodnost postupně ztrácela s tím, jak zaváděla nepromyšlené reformy i škrty a topila se v koaličních půtkách i skandálech. Další kus své věrohodnosti ztratila, když vládní koalice dokázala během dvou let v Poslanecké sněmovně poztrácet ze své původní většiny nějakých osmnáct hlasů, což je opravdu „úctyhodný“ výkon.

Nyní se ovšem ukazuje, že vláda nemá ani oněch sto hlasů, na které se postupně koaliční většina scvrkla. Navíc už ani jedna strana ve vládním táboře se nejeví jako vnitřně konsolidovaná. Poslanecký klub ODS je rozpolcený, rádoby strana LIDEM zatím ani nemá vlastní poslanecký klub, a v TOP 09 roste napětí mezi bývalým Kalouskovým křídlem lidovců, které si stranu vymyslelo, a starosty.

Je zřejmé, že přijetí jakéhokoliv důležitějšího zákona tímto nepřehledným vládním slepencem, což je možné jen s pomocí nejtěsnější většiny, kterou se zrovna podařilo dát ad hoc dohromady, bude v očích veřejnosti postrádat legitimitu.

Ještě horší je pro vládu skutečnost, že nesmyslnost a účelovost některých jejích kroků už teď nemusí veřejnosti vysvětlovat jen levicová opozice, kterou vláda mohla nakonec vždy odbýt s tím, že kritiku má v popisu práce. Ruku k dílu přiložil nejen pravicový prezident, ale i skupina poslanců ODS.

Taková nejednota uvnitř vládního tábora je jen několik týdnů před krajskými a senátními volbami zničující. Pro ČSSD, jejíž preference utrpěly kvůli skandálu Davida Ratha, je to dar. Budou-li podzimní volby nakonec referendem o vládě i třeba jen z padesáti procent, musí jednotlivé subjekty vládního slepence počítat s volebním výpraskem.

Nejhůře je na tom ovšem ODS. Revolta uvnitř strany totiž nejen vyjevuje naprostý nedostatek principiálnosti v její ekonomické politice i těm voličům, kteří s ODS ještě sympatizovali, ale také ještě více poodhaluje bizarní zákulisí strany. Po sérii nedávných skandálů obklopujících projekty a polostátní podniky, v nichž ODS hraje klíčovou roli, jakož i po účelových personálních úderech vůči ministru spravedlnosti a policejnímu řediteli, nyní přišel spor, který veřejnosti ze všeho nejvíc ukazuje, že ODS je zcela ve vleku nesrozumitelných zákulisních zájmů.

Jak hlasování o důvěře vládě, tak nadcházející volební kongres ODS se tak už dopředu jeví jako marné snahy probudit vládu a ODS z politického komatu. Pokud rebelové nakonec vládu podpoří, budou tvrdit, že tak činí i proto, že není alternativa. Veřejnost takovou lež nepřijme.

Na kongresu ODS budeme, tak jako pokaždé, pro změnu svědky pravicově-konzervativního bušení se ve stranická prsa, zatímco většina veřejnosti si nebude schopná vybavit, kdy naposled ODS něco autenticky „pravicově-konzervativního“ udělala, což budou ve svých projevech připomínat nepochybně i kritici Nečase. Pozorovatelům se navíc za téměř každým politikem ODS, který bude na sjezdu řečnit, vybaví nějaký ten kmotr, popřípadě nějaký nedávný skandál, v němž lítají miliardy.

Právo, 10.9.2012