V poslední době se v reakci na neutěšené politické poměry roztrhl pytel s návrhy na změnu ústavních a volebních pravidel.

V říjnu minulého roku se skupina osobností obrátila na veřejnost s výzvou k diskusi o zavedení většinového systému pro volby do Poslanecké sněmovny. Miliardář Karel Janeček objel republiku se svým projektem Pozitivní evoluce, jehož součástí je i komplikovaná změna volebních pravidel ve směru většinového systému. Ekonom Pavel Kohout navrhl nejenom změnu volebního systému na jednokolový většinový, ale přidal rovnou i návrhy na rozsáhlé změny ústavy, které by prý zlepšily i chod českého hospodářství.

Podle kritiků umožňuje poměrný volební systém korupci při tvorbě kandidátek a zabraňuje osobní zodpovědnosti poslanců. Pomohla by prý i odvolatelnost poslanců a senátorů, která by politiky nutila ke slušnému chování.

Což o to, některé z navrhovaných změn jsou zajímavé, ale všechny autory těchto návrhů spojuje poněkud naivní přesvědčení, že zásadních změn v chování společnosti lze dosáhnout změnou pravidel hry.

Pomíjejí, že politika je výrazem celkového stavu společnosti. Jsou-li politické strany malé a neduživé, což je mimochodem mnohem větší problém než volební pravidla, řešením není nový systém, v němž strany budou umenšeny na úkor „osobností“, ale úsilí o příliv nových lidí a idejí do stranické politiky. Řešením je „drobná práce demokratická“ a spolupráce občanské společnosti s politikou. nikoliv snahy nahradit politiku občanskou společností.

Nemocná společnost si jakákoliv nová pravidla nakonec ohne tak, jak potřebuje. Nic proti menším změnám ústavy nebo volebních pravidel, pokud se na nich najde politická shoda, ale mnohem důležitější pro společnost je naučit se pravidla respektovat. Není přitom pravda, že česká společnost nerespektuje současná pravidla proto, že jsou špatná, a respektovala by je, pokud bychom je změnili. Problém je v tom, že současná česká společnost nerespektuje pravidla, ať jsou jakákoliv, což má důvody historické, jdoucí daleko za volební systém.

Léčba tedy musí začít občanským samopohybem ve společnosti, nikoliv změnou pravidel, a nebude krátká. Poměrný volební systém funguje v naprosté většině evropských zemí. Srovnávací pohled přitom rychle ukáže, že úspěšnost té které evropské země souvisí s volebním systémem, ba dokonce se samotným ústavním systémem (pokud země zůstává demokracií) jen málo.

Příčiny jsou jinde. V našem případě je příčinou, že jsme ještě stále do jisté míry „demokracií bez demokratů“. Nový volební systém tvorbu demokratů neurychlí. Bohužel i samotné nadšení pro technokratické zásahy do politiky v podobě změny pravidel je tak trochu výrazem „demokracie bez demokratů“, tedy jistého nepochopení skutečných zdrojů demokratické kultury.

Právo, 4.12.2012