V čase svátků se sluší hledat dobré zprávy. Pokud jde o českou politiku, většina lidi si asi řekne, že je to úkol zhola nemožný. Vždyť se stačí podívat kolem sebe: vláda je (už zase) v krizi, přímá volba prezidenta má nádech frašky, odcházející prezident tleská bizarním názorům svého dvorního šaška, v krajích spoluvládnou komunisté.

Lze pochopit, že takové jevy mohou vyvolat v leckom čiré znechucení nebo zoufalství. Ale v každém z nich lze také najít i leccos optimistického.

Ano, přímá volba je zatím tak trochu fraška, ale přehrajte si záznam z poslední nepřímé. Prezident se raduje z názorů svého šaška, ale možná jen proto, že mu na chvíli došly jeho vlastní, navíc to má, a my s ním, už jen za 75 dní! A komunisté? Pokud budou nasazovat v krajích esa typu politruk Václav Sloup, jejich podpora u voličů bude brzy jednociferná a pokrokoví studenti budou moci hladovět po boku svých plastových láhví s vodou proti skutečným hrozbám.

Konkrétněji se podívejme na potenciálně pozitivní stránky nejposlednější krize vlády Petra Nečase. Ta je už natolik bizarním spolkem, že české vládnutí je lepší vnímat bez zbytečných depresí jen jako divadelní představení v podání amatérského sboru, pod vedením principála Nečase. A svým způsobem představení velmi zábavné, protože v něm absurdita i drama na jevišti hravě překonávají cokoliv, co si průměrný občan dokáže představit.

Poslední dějství je rozehráno mistrně a slibuje velké zážitky v čase novoročního veselí. Vždyť zvažte: premiér odvolá nedávno jmenovanou ministryni obrany, jinak též předsedkyni v podstatě neexistující, ale pro existenci vlády životně důležité strany s tím, že je lhářka, navíc se prý možná bojí prověrky pro stupeň přísně tajné. Ale pozor! Nekompetentní lhářkou, která nám o sobě bůhvíco tají, je jen v postu ministryně obrany. Jinak je ta dáma (prezident by řekl „dívenka“) prý docela použitelná jako ministryně pro cokoliv jiného.

Premiér doufá, že vykopnutí koaličně-stranické předsedkyně z obrany nepovede k nějakému uraženectví, vždyť jde prý o stabilitu země a dívenka koneckonců zůstává místopředsedkyní vlády! Navíc i on, Petr Nečas, by se prý mohl klidně ukázat jako zcela nekompetentní, kdyby vedl třeba ministerstvo kultury. Naštěstí je přímo premiérem.

Předsedkyně je ovšem uražená. Na jeviště vstupuje po premiérově dlouhém a poněkud blekotavém vysvětlování, a slibuje pomstu. Její ministři sice nepodají demisi hned, aby její nestrana LIDEM nekazila svátky lidu, ale učiní tak prý 10. ledna, den před prvním kolem prezidentských voleb. Ten se tak začíná jevit jako datum napínavější než včerejší konec světa.

Národ se tedy v čase svátků může těšit na další dějství představení, v němž se bude „vyjednávat“, hovořit o odpovědnosti, ba i hluboce přemýšlet. Třeba nad tím, kam by se odebrala nejen strana paní předsedkyně, ale možná i strana pana premiéra, kdyby ta nekompetentní lhářka způsobila předčasné volby. Malým, ale nikoliv nepřekonatelným problémem může být, že nejlukrativnější posty v polostátních podnicích, které by snad mohly pošramocená ega v LIDEM přimet k odpovědnosti podobné, jakou státotvorně ukázali nedávno rebelové v ODS, se zdají být výše zmíněnými rebely už rozebrané.

Ale do 10. ledna se možná dá ještě něco najít. Koneckonců hned po Novém roce začnou odtékat z pokladen nejspořivější vlády v našich dějinách miliardy do soukromých penzijních fondů a církevních restitucí, což skýtá nemalé možnosti pro uplatnění politiků, kteří se mohli panu premiérovi jevit v jednom resortu jako nekompetentní lháři, ale jinak zvládnou všechno.

Právo, 22.12.2012