Už to vypadalo, že Miloš Zeman dodrží slovo a neuchýlí se v prezidentské kampani k laciným osobním útokům, včetně zneužívání nacionalistických předsudků. Vyhrát v boji proti místopředsedovi velmi nepopulární pravicové vlády by ostatně měl, i kdyby zdůrazňoval jen svoji deklarovanou levicovost.

Bohužel Zeman neodolal vábení svést debatu k předsudkům a emocím, které se pojí s některými traumaty české historie. V posledních dnech tak rozfoukává temné vášně, které jsou u nás spojeny zejména s Benešovými dekrety.

Pravda, Karel Schwarzenberg mu nahrál nepřesnou formulací, že dekrety přestaly platit přijetím Listiny základních práv a svobod Ústavy v roce 1991. Bylo ale jasné, že má v podstatě na mysli to samé, co nich říká Zeman: že byly takříkajíc „zkonzumovány“ a jsou právně „vyhaslé“.

Bez demagogie bylo možné také přijmout Schwarzenbergovu poznámku, že kdybychom aplikovali dnešní lidsko-právní kritéria na postup vlády a prezidenta Beneše v případě vyhnání tří miliónů sudetských Němců, skončili by tehdejší politici před mezinárodním trestním tribunálem v Haagu. V tom má Schwarzenberg zřejmě pravdu, přičemž samozřejmě uznává, že na tehdejší dobový kontext nelze dnešní mezinárodní standardy aplikovat.

Zeman ovšem Schwarznebergova slova využil k nacionalistické ofenzívě, v níž mu zdatně sekunduje prezident Klaus a jeho okolí. Kvůli Schwarzenbergovým výrokům ho Zeman údajně nadále nerespektuje jako svého soka v boji o prezidentský post, neboť takto prý mluví "sudeťák a ne prezident". A když už se Zeman dostal do ráže, pronesl také cosi o „zdegenerované šlechtě.“ Klaus přizvukuje poznámkami o Schwarzenebrgově „nečešství“.

S pomocí tohoto temného bahna Zeman asi zvítězí, jakkoliv podobné zneužívání nacionalismu přispělo k porážce Klause ve volbách do Sněmovny v roce 2002. Jenže Schwarzenberg je v zemi plné předsudků snadnější terč, než byla Evropská unie coby terč Klausovy kampaně v roce 2002.

Kdyby Zeman zvítězil bez demagogie zneužívající předsudků, mohl by nakonec být i prezidentem velké části těch, kdo podporují Schwarzenberga, až jim vychladnou hlavy. Rozhodl se ale pro způsob boje, pro který ho nebude nemalá část společnosti jako prezidenta nikdy respektovat.

Právo, 21.1.2013