Zemanův skluz do nacionalistického bahna
Už to vypadalo, že Miloš Zeman dodrží slovo a neuchýlí se v prezidentské kampani k laciným osobním útokům, včetně zneužívání nacionalistických předsudků. Vyhrát v boji proti místopředsedovi velmi nepopulární pravicové vlády by ostatně měl, i kdyby zdůrazňoval jen svoji deklarovanou levicovost.
Bohužel Zeman neodolal vábení svést debatu k předsudkům a emocím, které se pojí s některými traumaty české historie. V posledních dnech tak rozfoukává temné vášně, které jsou u nás spojeny zejména s Benešovými dekrety.
Pravda, Karel Schwarzenberg mu nahrál nepřesnou formulací, že dekrety přestaly platit přijetím Listiny základních práv a svobod Ústavy v roce 1991. Bylo ale jasné, že má v podstatě na mysli to samé, co nich říká Zeman: že byly takříkajíc „zkonzumovány“ a jsou právně „vyhaslé“.
Bez demagogie bylo možné také přijmout Schwarzenbergovu poznámku, že kdybychom aplikovali dnešní lidsko-právní kritéria na postup vlády a prezidenta Beneše v případě vyhnání tří miliónů sudetských Němců, skončili by tehdejší politici před mezinárodním trestním tribunálem v Haagu. V tom má Schwarzenberg zřejmě pravdu, přičemž samozřejmě uznává, že na tehdejší dobový kontext nelze dnešní mezinárodní standardy aplikovat.
Zeman ovšem Schwarznebergova slova využil k nacionalistické ofenzívě, v níž mu zdatně sekunduje prezident Klaus a jeho okolí. Kvůli Schwarzenbergovým výrokům ho Zeman údajně nadále nerespektuje jako svého soka v boji o prezidentský post, neboť takto prý mluví "sudeťák a ne prezident". A když už se Zeman dostal do ráže, pronesl také cosi o „zdegenerované šlechtě.“ Klaus přizvukuje poznámkami o Schwarzenebrgově „nečešství“.
S pomocí tohoto temného bahna Zeman asi zvítězí, jakkoliv podobné zneužívání nacionalismu přispělo k porážce Klause ve volbách do Sněmovny v roce 2002. Jenže Schwarzenberg je v zemi plné předsudků snadnější terč, než byla Evropská unie coby terč Klausovy kampaně v roce 2002.
Kdyby Zeman zvítězil bez demagogie zneužívající předsudků, mohl by nakonec být i prezidentem velké části těch, kdo podporují Schwarzenberga, až jim vychladnou hlavy. Rozhodl se ale pro způsob boje, pro který ho nebude nemalá část společnosti jako prezidenta nikdy respektovat.
Právo, 21.1.2013
Bohužel Zeman neodolal vábení svést debatu k předsudkům a emocím, které se pojí s některými traumaty české historie. V posledních dnech tak rozfoukává temné vášně, které jsou u nás spojeny zejména s Benešovými dekrety.
Pravda, Karel Schwarzenberg mu nahrál nepřesnou formulací, že dekrety přestaly platit přijetím Listiny základních práv a svobod Ústavy v roce 1991. Bylo ale jasné, že má v podstatě na mysli to samé, co nich říká Zeman: že byly takříkajíc „zkonzumovány“ a jsou právně „vyhaslé“.
Bez demagogie bylo možné také přijmout Schwarzenbergovu poznámku, že kdybychom aplikovali dnešní lidsko-právní kritéria na postup vlády a prezidenta Beneše v případě vyhnání tří miliónů sudetských Němců, skončili by tehdejší politici před mezinárodním trestním tribunálem v Haagu. V tom má Schwarzenberg zřejmě pravdu, přičemž samozřejmě uznává, že na tehdejší dobový kontext nelze dnešní mezinárodní standardy aplikovat.
Zeman ovšem Schwarznebergova slova využil k nacionalistické ofenzívě, v níž mu zdatně sekunduje prezident Klaus a jeho okolí. Kvůli Schwarzenbergovým výrokům ho Zeman údajně nadále nerespektuje jako svého soka v boji o prezidentský post, neboť takto prý mluví "sudeťák a ne prezident". A když už se Zeman dostal do ráže, pronesl také cosi o „zdegenerované šlechtě.“ Klaus přizvukuje poznámkami o Schwarzenebrgově „nečešství“.
S pomocí tohoto temného bahna Zeman asi zvítězí, jakkoliv podobné zneužívání nacionalismu přispělo k porážce Klause ve volbách do Sněmovny v roce 2002. Jenže Schwarzenberg je v zemi plné předsudků snadnější terč, než byla Evropská unie coby terč Klausovy kampaně v roce 2002.
Kdyby Zeman zvítězil bez demagogie zneužívající předsudků, mohl by nakonec být i prezidentem velké části těch, kdo podporují Schwarzenberga, až jim vychladnou hlavy. Rozhodl se ale pro způsob boje, pro který ho nebude nemalá část společnosti jako prezidenta nikdy respektovat.
Právo, 21.1.2013