Místopředsedkyně sociální demokracie Marie Benešová oznámila po své schůzce s nově zvoleným prezidentem Milošem Zemanem, že Zeman chce sjednotit českou levici. Zeman se prý přiklání k tomu, co se podařilo na Slovensku Robertu Ficovi. Benešová, stejně jako další z místopředsedů ČSSD Zdeněk Škromach se prý nebrání spolupráci se Stranou práv občanů – zemanovci. Ani první místopředseda Michal Hašek se prý spolupráce nezříká.

Tyto úvahy mají dva „malé“ kazy. Za prvé, česká levice nemá žádného Roberta Fica. Za druhé, na Slovensku neexistuje silná komunistická strana. Té české se zatím na údajné Zemanovy plány nikdo nezeptal.

Vrátíme-li se k „českému Ficovi“, nepřibližuje se mu ani nikdo v ČSSD, ani nikdo v SPOZ nebo v KSČM. O Ficovi si můžeme myslet, co chceme, jisté je, že je to svého druhu ojedinělý politický úkaz. V české politice obecně nikdo takový není.

Není jím ani Miloš Zeman, ač by možná rád byl. Před prezidentskou volbou byl čestným předsedou strany, která nedosahuje ani pěti procent voličské podpory, potřebných pro vstup do Poslanecké sněmovny. V prezidentské volbě sice vyhrál 55 procent, jenže to nic nevypovídá o popularitě a schopnostech politika Zemana coby případného sjednotitele stranické levice.

Pokud by se vůbec mohl českou levici někdo pokusit sjednotit, musel by být mladý, charismatický a energický jako právě Fico. Jinými slovy, nemohl by to být postarší matador české politiky, spojený s nechvalně proslulou érou raného postkomunismu, kterého odmítá mladá generace do té míry, že její větší část raději v prezidentské volbě volila pětasedmdesátiletého aristokrata obtíženého závažnými politickými handicapy.

ČSSD má sice velkou politickou naději v Jiřím Dienstbierovi, jenže dělá vše pro to, aby neuspěl. Navíc Dienstbierova politická agenda a styl přímo vylučují, aby se stal vůdcem „sjednocené levice“, v níž by spolupracovaly napůl zemanovská ČSSD, postkomunistická SPOZ, a KSČM.

Ano, mohl by být lídrem levice, ale pouze levice moderní. Jinými slovy, mohl by z ČSSD za určitých okolností vytvořit moderní levicovou stranu, která by učinila z KSČM a SPOZ vytrácející se stíny postkomunistické éry.

Žádnou moderní levici ovšem nelze vytvořit jakýmsi mechanickým sjednocením sobotkovsko-dienstbierovsko-zaorálovské části ČSSD , páté kolony zemanovců v ČSSD, SPOZ a KSČM. Představa sjednocené české levice, kterou zaštiťuje Zeman, jehož pobočníky jsou lidé jako Škromach, Benešová, Dryml či Palas, a v ČSSD pod jeho vlivem přebírá iniciativu haškovské křídlo, je dost otřesná.

Možná lze na čas vytvořit jakousi účelovou alianci levicových subjektů, které Zeman zaštítí svými prezidentskými perutěmi, jenže taková aliance by ve svém výsledku byla jen dočasným prodloužením postkomunismu u nás, nikoliv vykročením k vytvoření levice, kterou mohou v budoucnosti volit i mladí lidé. A ti budou už za pár let v české politice rozhodovat. (Více na toto téma v textu Na obzoru konec postkomunismu).