Po intervenci České národní banky proti silné koruně se rozproudila vášnivá debata. Slyšíme, že centrální banka neumí komunikovat. Exportéři se ze slabší koruny možná radují. Společnosti, které zboží naopak dovážejí, varují před zdražováním. Dražší prý bude elektronika, benzín i zahraniční dovolené.

ČNB míní, že pomoc exportérům vytvoří nová pracovní místa. Prezident Miloš Zeman jen suše konstatoval, že intervence ČNB nikdy ničemu neprospěly. Má v podstatě pravdu. ČNB by se neměla chovat jako centrální plánovací komise nebo druhá vláda.

Pikantní je, že si stěžují i mnozí z těch, kdo jsou proti zavedení eura a nás poučují o potřebě vlastní měny, která prý nejen dává zemi možnost dělat vlastní monetární politiku, čímž nás údajně činí méně závislými na Bruselu i na problémy zmítané eurozóně.

Mají pravdu v tom, že je vskutku na pováženou, že si několik guvernérů ČNB může hrát s celou ekonomikou. Kdyby ČR byla součástí eurozóny, měla by ČNB na starosti méně ambiciózní kroky, což by bylo jen dobře.

Česká republika, odkud směřuje 80 procent veškerého exportu do zemí EU, je obrazně řečeno jako člun tažený velkou mateřskou lodí. Jenže místo toho, abychom se snažili dostat na palubu této lodi jménem Eurozóna a spoluurčovat kam pluje, raději si zase jednou pěkně po česku předstíráme, že máme nezávislost.

Co na tom, že když naši monetární kormidelníci docílí prudkého vychýlení našeho člunu jedním směrem z osy plavby evropské lodi, která nás táhne, může to způsobit nepříjemné věci. Přinejhorším máme přeci v záloze ještě blanické rytíře!

Eurozóna se přitom ve světle manévru ČNB ve skutečnosti jeví jako učiněný ostrov stability. Ani Němci, ani Rakušané, ani Slováci se nemusejí bát, že jim několik mužů a žen jmenovaných euroskeptickým prezidentem do rady ČNB přes noc významně zdraží vánoční nákupy, aniž by svoje kroky nějak významně koordinovali s eurozónou a rozumně komunikovali.

I proto by každá příští vláda měla jako jednu ze svých priorit stanovit co nejrychlejší vstup Česka do eurozóny.