Prezident Miloš Zeman přednesl na druhý svátek vánoční „poselství“, které má nahradit bývalé novoroční prezidentské projevy. Ve skutečnosti nepronesl ani nic , co by se „žánrově“ novoročním projevům bývalých prezidentů třeba jen podobalo, ani žádné poselství. Když už bychom jeho "poselství" nějak žánrově zařadili, šlo o patnáct minut sebechvály.

Prezident nám v podstatě jen sdělil, že si v době nástupu do funkce stanovil pět základních priorit, a ty prý všechny splnil. Byla to výroční zpráva o činnosti politika Zemana, přednesená politikem Zemanem, kterou mohl přednést kdykoliv--třeba na schůzi Strany práv občanů-zemanovci, když s ní ještě spolupracoval.

Nebyl to projev prezidenta, který nabízí pohled na celkový stav a výhledy státu, jehož je hlavou. Nedozvěděli jsme se nic o tom, jak prezident vnímá současnou-- bezesporu nedobrou-- společenskou situaci. Ani slovo nepadlo o tom, že bychom brzy měli mít vládu, které by prezident snad mohl přát, aby zemi dobře spravovala.

Na konci projevu nám prezident sdělil, že smysl dávají lidskému životu užitečné skutky a popřál lidem, aby je činili. Co podle něj je „užitečným“ skutkem, bohužel vzhledem ke značné míře subjektivnosti takového soudu neobjasnil. Z jeho projevu nicméně vyznělo, že má dojem, že on splněním svých priorit svoji kvótu užitečných skutků v roce 2013 splnil.

Od ostatních významnějších projevů Zemana—toho inauguračního a toho u příležitosti svátku české státnosti 28. října—se tento lišil jen tím, že byl ještě bezobsažnější. Lepší byl naopak v tom, že se prezident vyvaroval útoků na novináře i komentátory a moudře se zdržel úvah o idiotech a dalších lidech, kteří dle něj ani nepatří ani k ostrůvkům pozitivních deviací, ani za sebou nenechávají hluboké brázdy jako prý ti, které v říjnu vyznamenal.

Skoro se chce říci, že dosavadní projevy prezidenta, ač pronášeny spatra, navozují dojem, že Miloš Zeman během svého desetiletého pobytu na Vysočině, mimo vysokou politiku, tak trochu intelektuálně zlenivěl, což by bylo ještě pořád lepší, něž kdyby odbyté projevy znamenaly, že pohrdá veřejností.

Jisté je, že ho více než vize baví hrát politiku jako šachy. Zajímá ho příští tah i politické zákulisí, spíše než nadstranický výkon funkce. Svým zvolením do funkce prezidenta se politický pragmatik Zeman prostě nestal státníkem. A nejspíš se jím už ani nestane. Což samozřejmě neznamená, že za sebou nenechá hlubokou brázdu—ať už si o její užitečnosti myslíme cokoliv.

Právo, 27.12.2013