„Odbornická“ vláda Jiřího Rusnoka, která po více než šesti měsících právě končí, byla v mnoha směrech ta nejpodivnější od vzniku České republiky. Dokonce i ve srovnání s předešlými vládami „expertů“ byla výjimkou v tom, že byla ustavena a vládla bez podpory většiny v Poslanecké sněmovně.

Navíc se rychle ukázalo, že takzvaná odbornost ministrů ve skutečnosti znamenala především buď blízké vztahy s prezidentem, nebo jeho Stanou práv občanů-zemanovci, že tedy v jistém perverzním slova smyslu to byla vláda nanejvýš „politická“. Byl to prezidentův nástroj ve snaze přerýsovat dosavadní pravidla české parlamentní demokracie.

Prezident Zeman namítá, že vládu nelze hodnotit podle „žvástů“ politických komentátorů. Když se prý podíváme na její účinkování optikou „tvrdých dat“, jako je zdárné sestavení státního rozpočtu a údajně až dvacet miliard úspor na výdajové straně rozpočtu, byla prý úspěšná.“

Pojem „tvrdá data“ zní pěkně. Bohužel, jak skutečně vládla vláda, která nebyla vystavena téměř jakékoliv politické kontrole, se možná dozvíme, teprve až ta nastupující, politická, udělá nějaký audit. K „tvrdým datům“ totiž patří i to, že prezident jmenoval a udržoval vládu při životě způsobem, který znemožnil, aby musela předkládat skutečné účty Sněmovně, která ji má v parlamentní demokracii kontrolovat.

Kolik ještě budou Českou republiku stát desítky personálních změn na vysokých úřednických postech, které ministři bez politického mandátu „velkoryse“ prováděli dokonce i poté, co vláda nezískala důvěru, v tuto chvíli nevíme. Vláda se totiž politicky nemusela z těchto kroků, jakož i z následných činů nově dosazených lidí, nikomu zodpovídat. Spočítat se také nedá, kolik stál Zemanův neortodoxní postup Česko, pokud bychom převedli do čísel poškozenou prestiž demokracie u nás.

Vláda byla vystavena dvěma politickým testům, a oba prohrála. Nejprve, jak už bylo řečeno, neprošla hlasováním o důvěře. Později pak prezidentova SPOZ, za níž kandidovalo několik členů vlády, utrpěla zdrcující volební fiasko.

Prezident by možná namítl, že politickým testem, podle něj úspěšným, bylo schválení rozpočtu. Jenže ten byl schválen jen proto, že Zeman všemožně zdržoval ustavení vlády politické, takže nezbylo nic jiného, pokud země neměla spadnout do rozpočtového provizória. Nastupující vláda navíc otevřeně říká, že rozpočet během roku výrazně upraví.

Historii, jak známo píší vítězové, a to jsou v tomto okamžiku koaliční strany v nové vládě, které prezidenta v přetahované o charakter naší demokracie, „přehrály“. I proto lze od nich jen těžko očekávat vůči odcházející vládě nějaký vděk. Veřejnost už v podobě nízké důvěry nad vládou ortel vynesla.

Po této vládě tak zbude spíše pachuť. Ministři, kteří s ní spojili svoje jména, si politicky, lidsky i odborně ublížili. Nikdo už z nich nesmyje, že byli ochotni hrát v prezidentově nepodařeném, ústavně pochybném kusu.

Právo, 29.1.2014