Sesazení vlády jako projev politické nedospělosti

25. 03. 2009 | 18:49
Přečteno 7070 krát
Vyslovení nedůvěry koaliční vládě Mirka Topolánka vzbuzuje nejen otázky, které si nyní klade jistě téměř každý. Konkrétně: Co bude dál a jak tento politický karambol ovlivní české předsednictví v Evropské unii? Vzbuzuje také zásadnější otázku po dospělosti české demokratické politiky.

Topolánkova vláda si jistě zasloužila tlak opozice, možná i odvolání. Jenže když zasadíme snad i oprávněnou snahu odvolat tuto slabou a ve skandálech zapletenou vládu do širšího domácího a mezinárodního politického kontextu, nemůže například nezaujatý zahraniční pozorovatel než žasnout nad nedostatkem odpovědnosti a destruktivními tendencemi českých politiků.

Jako principiální se z celého špektáklu vynořuje otázka, proč nebylo možné počkat s pokusem odvolat vládu až na konec českého předsednictví. Hlavním motivem se zdá být—jak jinak v českých poměrech—motiv stranický, což je v současné situaci snaha ČSSD přejít do ofenzívy před volbami do Evropského parlamentu a zastavit tak růst preferencí ODS spojený s českým předsednictvím Evropské unie. A možná je také přítomen motiv poměrně malé skupiny lidí okolo prezidenta Václava Klause zabránit za každou cenu schválení Lisabonské smlouvy.

Co na tom, že pád vlády v tomto okamžiku nepřináší žádná viditelná pozitiva České republice (snad jen s možnou výjimkou jakéhosi morálního zadostiučinění těch, kdo už dále nemohli vystát pochybné snahy vlády udržet se u moci třeba i za cenu tlaku na justici a média), zato ale přináší řadu velmi konkrétních rizik.

Tím prvním je vážné nebezpečí, že Česká republika ztratí v Evropské unii i ony zbytky prestiže, které jako už beztak problematický člen EU ještě měla. Jistou prestiž si vydobyla právě v posledních třech měsících, kdy si Topolánkova vláda počínala v roli země předsedající Unii poměrně slušně.

Tento kapitál se vyslovením nedůvěry vládě rozplynul jako pára nad hrncem. Odvolání vlády ukázalo zbytku Evropy, že česká politická kultura je zatím ještě stále dost hluboko pod standardy běžnými na západ od nás. Což o to, v historii Unie už v předsednických zemích vlády několikrát padly, ale nikdy se tak nestalo z důvodů, které vypadají navenek tak malicherné—zejména zasadíme-li je do kontextu ekonomické krize, jež zmítá celým světem.

Čeští politici do světa vyslali zprávu, která bohužel potvrzuje to, co naznačuje francouzský prezident Nicolas Sarkozy: malé země z bývalého sovětského bloku nemohou efektivně vést Evropskou unii, protože si neumějí vládnout ani samy sobě. Češi tak výrazně poškodili i ostatní nové členské země, na které se bude západ EU nyní dívat s ještě větší skepsí.

Český politický kapitál v rámci EU se odvoláním vlády rozplynul i proto, že vláda, která nemá politickou legitimitu doma, nebude mít potřebnou autoritu ani při vedení Unie. Předseda sociální demokracie Jiří Paroubek i další politici mohou stokrát opakovat, že se vlastně nic moc neděje, neboť Česká republika může vést Unii i s vládou v demisi, jenže takové tvrzení je nesmyslné.

S trochou přehánění bychom mohli říct, že české předsednictví skončilo vyslovením nedůvěry vládě. Češi budou samozřejmě v rámci předsednictví v příštích třech měsících zajišťovat organizační záležitosti, ale politické vedení Unie se přesune na západ od nás.

Dalším výrazným rizikem spojeným s odvoláním vlády je osud Lisabonské smlouvy. Před pádem vlády se zdálo, že ti senátoři za ODS, kteří podporují Topolánka proti prezidentu Václavu Klausovi, budou schopni přispět ke schválení smlouvy v Senátu. Otázka je, jak se zachovají nyní. Nejen proto, že se někteří budou možná chtít proevpropské sociální demokracii pomstít za odvolání vlády, ale i proto, že se těžiště moci v ODS nyní silně vychýlilo k lidem, kteří podporují Klause.

Důležitým faktorem je i nevypočitatelný prezident. Ten sice ujišťuje, že bude postupovat standardně, podle ústavy, ale co je standardním postupem, je záležitostí interpretace. Topolánek si například představuje, že standardním postupem by bylo, kdyby právě jeho, coby předsedu nejsilnější strany, prezident znovu pověřil sestavením vlády. Paroubek si zase myslí, že by bylo standardní, kdyby prezident nechal vládnout Topolánkovu vládu v demisi do konce předsednictví.

Klaus ale může zcela legitimně argumentovat, že pověřit znovu sestavením vlády politika, jehož vlády už dvakrát neuspěly, není standardní. A že není standardní ani situace, v níž by nechal někoho, třeba i samotného Topolánka, sestavovat novou vládu tři měsíce, zatímco by současná vláda dokončila v demisi české předsednictví.

Pád vlády učinil z Klause nejdůležitějšího hráče na české politické šachovnici, což politik Klausova kalibru dobře ví. Může se proto rozhodnout například jmenovat krátce poté, co mu Topolánek přinese demisi, nového premiéra i vládu. Taková vláda by sice bez konzultací s ČSSD a ODS nedostala nejspíš důvěru Poslanecké sněmovny, ale ústava prezidentovi nepředepisuje žádné časové limity pro jmenování vlády další. Navíc už existuje neblahý precedent z roku 2006, kdy první Topolánkova vláda vládla bez důvěry Poslanecké sněmovny půl roku.

Skutečnost, že se prezident Klaus stal přes noc nejdůležitějším politickým aktérem na české politické scéně bude mít i symbolické dopady na evropské úrovni. Klaus je mnohými evropskými politiky považován za nepřítele další evropské integrace a je nepřítelem Lisabonské smlouvy. Jeho silnější role v české politice bude proto vnímána s obavami v určitých částech evropského politického establihsmentu.

Velkým rizikem spojeným s pádem vlády je řešení výzev ekonomické krize. Topolánkovu vládu bylo samozřejmě možné za některá opatření k řešení krize kritizovat, ale alespoň existovalo legitimní centrum exekutivní moci. Žádná vláda v demisi nebude schopna v tomto směru vládu, která má důvěru Sněmovny, nahradit.

Jenže vládu s důvěrou teď nejspíš mnoho měsíců mít nebudeme. A kdyby prezident Klaus jmenoval například vládu připomínající současný NERV, tedy Národní ekonomickou radu vlády, byla by to sice vláda odborníků, jenže pokud by nezískala důvěru Sněmovny, trefovala , by se do ní nejen opozice, ale nejspíš i topolánkovská část ODS.

ČRo6, 25.3.2009

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy