Přední pravicové deníky pojaly rozhodnutí sociální demokracie neusilovat o předčasné volby v listopadu vskutku dramaticky: MF Dnes se snaží na první straně čtenáře ohromit titulkem „Zdivočelá země“. Lidovky znají i viníka „zdivočení“ naší země. Obrovitý titulek „Paroubkův atentát“ nemá nechat nikoho na pochybách, kdo to vše zavinil. Hospodářské noviny jsou umírněnější, i když ani v nich nechybí jistá hysterie. Levicové Právo si zachovalo odstup, ačkoliv titulek na první straně „Paroubek pohřbil volby“ je zavádějící.

Volby totiž nepohřbil Paroubek, kterýžto tudíž ani nespáchal politický „atentát“, jak tvrdí Lidovky. Dva spěšně uplácané ústavní zákony o předčasném rozpuštění Poslanecké sněmovny totiž společně přijaly všechny hlavní politické strany. Ústavní soud zrušil ten první, přičemž tak učinil nejenom proto, že to byl ústavní dodatek na jedno použití, což odporuje základním principům demokratické ústavnosti, ale také proto, že by byl použit retroaktivně. Rozjetá politická mašinérie, včetně stran, které teď ČSSD kritizují, tento nález ignorovala a byla připravena „retroaktivně“ aplikovat nový, tentokrát obecný ústavní zákon o rozpuštění Poslanecké sněmovny.

ČSSD neudělala nic jiného, než že situaci realisticky vyhodnotila, přičemž dospěla k názoru, že velmi pravděpodobné opětovné zrušení předčasných voleb, jakož i zrušení předčasného rozpuštění Poslanecké sněmovny, by vyvolalo větší chaos než uznání „porážky“ v souboji politiků s Ústavním soudem a uspořádání voleb v plném souladu s ústavou. Což nejspíš znamená až v květnu 2010.

Až se usadí prach zvířený rozhodnutím ČSSD, uvidíme, že se zase až tak moc nestalo. To podstatné se totiž stalo dříve, když Ústavní soud vcelku logicky zrušil předčasné volby zorganizované s pomocí ústavního dodatku, v němž „vůle lidu“, formálně projevená ústavní většinou v obou komorách, narazila do zdi základních principů liberálního konstitucionalismu, na němž stojí všechny liberální demokracie.

Nic moc se nestalo i proto, že takzvaná úřednická vláda, o níž její političtí stvořitelé občas rádi mluví pohrdlivě jako o vládě bez mandátu, je ve skutečnosti vládou velké koalice. Nesedí v ní sice politici, ale byla stvořena společně dvěma největšími stranami, které do ní nominovaly své ministry. Až politikům a některým novinářům zchladnou hlavy, zjistí, že tato vláda velké koalice může nejen bez problémů zabezpečit základní provoz státu až do června 2010, ale může být také „využita“—pokud bude zájem—k prosazení rozpočtových škrtů nebo dokonce i některých reformních kroků. Její „úřednický“ charakter dává největším politickým stranám skvělou příležitost „schovat se“ při prosazení některých nepopulárních kroků za vládu.

Nikde není psáno, že předčasné volby, jež měly stvořit vládu s údajně „plným mandátem“, by skutečně politickou situaci projasnily. Pokud budou dvě největší politické strany skutečně chtít něco zásadního vyřešit, mají společně v Poslanecké sněmovně až do voleb téměř 150 poslanců.

Jinými slovy: ani po volbách jedna ze dvou velkých stran nebude zřejmě schopna utvořit natolik silnou vládu, aby mohla prosadit jen „svoje“ recepty. Opět bude nutné hledat kompromisy přes politický střed, což mohou politici v parlamentu i „úředníci“ ve vládě společně dělat už teď.

Současná „krize“ navíc demokracii u nás dlouhodobě spíše posílí, než oslabí. To, že politické strany narazily se svým ohýbáním pravidel demokratické hry a právního státu na Ústavní soud, je ku prospěchu naší demokracie. Paroubkovo oznámení, že ČSSD chce volby až v řádném termínu, neboť nechce riskovat další střet s Ústavním soudem i následný chaos, je též výchovné. Zdá se, že česká demokracie konečně začíná mít jisté mantinely, jakkoliv se to při prvním pohledu na „zdivočelé“ reakce politiků a médií nezdá.

Jistě se bude hojně spekulovat o tom, jaké jsou skutečné důvody rozhodnutí ČSSD. Autor těchto řádek už zaslechl spekulace o tom, že se mají vynořit kompromitující materiály na tu či onu stranu a politiky. Nebo dokonce spekulace o tom, že setrvání Fischerovy vlády až do května 2010 je v zájmu některých mocných ekonomických skupin.

Pokud je za rozhodnutím ČSSD odložit volby i nějaká další taktika, než jen důvody oficiálně zveřejněné, pak tím nejpravděpodobnějším, co si lze dovodit i bez znalosti zákulisních informací, je možná snaha ČSSD oslabit rychle rostoucí TOP 09, která v posledních průzkumech předstihla dokonce i tradičně třetí KSČM. TOP 09 bude mít coby nová strana velké problémy udržet dalších zhruba 9 měsíců zájem voličů. Bude muset uspořádat sjezd, vyložit karty.

Problémy sice může mít samozřejmě i ČSSD (i v závislosti na tom, jak si lidé vyhodnotí její „přemet“ s předčasnými volbami), ale větší problémy bude mít spíše ODS.

Topolánkova pozice ve straně je ve světle jeho poněkud zbrklé reakce (složení poslaneckého mandátu) oslabena. Navíc se strana opět dostane do těžkých vnitřních sporů, až nastane za několik týdnů moment, kdy Česká republika bude zásluhou prezidenta Klause a s ním názorově spřízněných politiků v ODS na evropském pranýři kvůli Lisabonské smlouvě. ODS by se měla modlit, aby Irové i napodruhé Lisabon odmítli, protože pokud tak neučiní, bude domácí i evropský tlak na Klause a jeho souputníky obrovský. A to vše může snadno vyústit to další vnitrostranické války.

Obecně lze předpokládat, že odklad voleb silně poškodí malé, zejména mimoparlamentní strany. Mnohé z nich si na volby musely půjčit, další volby už finančně neutáhnou. Rozhodnutí ČSSD neusilovat o předčasné volby může tedy být i pragmatickým pokusem dále zredukovat politické spektrum. A když už mluvíme o pragmatismu: ČSSD možná přestala spěchat k předčasným volbám i proto, že na vládu, jež by vzešla z voleb teď, by čekaly velké ekonomické problémy. Pro politiky může být výhodné schovávat se ještě několik měsíců za „úřednickou“ vládu.